První fosilie dinosauřího mozku ukazuje, že pravěcí tvorové byli zřejmě chytřejší, než jsme si mysleli

I když muzea paleontologie překypují celou řádkou kosterních pozůstatků dinosaurů, teprve letos se podařilo odhalit vůbec první fosilizovaný dinosauří mozek vůbec. Jeho studium ukazuje, že prehistoričtí tvorové, již dílem vymizeli před 65 miliony let, dílem se vyvinuli v ještěry a ptáky, byli zřejmě podstatně chytřejší, než jsme si doposud mysleli.

"Ptačí mozky" jako pochvala

Fosilie mozku dinosaura identifikovaného později jako iguanodon, menšího ornitopodního druhu žijícího někdy mezi 130 až 120 miliony, byla paradoxně nalezena mezi kameny datovanými do období křídy někdy před 133 miliony let. Když ji začali vědci z Cambridge studovat, ke svému překvapení zjistili, že jde o mimořádně dobře zachovanou fosilii vnitřní části mozkovny – měkké tkáně obvykle padnou za oběť rozkladným procesům, v této fosilii však došlo na mineralizaci zhruba milimetrové vrstvy povrchu samotného mozku.

Může za to zřejmě způsob smrti nebohého jedince iguanodona, jenž se pravděpodobně utopil nebo po smrti sklouzl do bažiny z velmi kyselé vody o nízkém obsahu kyslíku – možná dokonce jeho hlavu obalilo bahno ze dna. Tělo tak bylo zakonzervováno de facto stejnými principy jako okurky v nálevu. V průběhu milionů let to umožnilo fosilizaci doposud nejlépe zachovalé části dinosauřího mozku o velikosti několika centimetrů, již lze zevrubně studovat pomocí elektronového mikroskopu.

Dosavadní pozorování odhalilo přítomnost mozkové pleny obalujících mozek a míchu a stavbu velmi podobnou moderním ptákům, nikoliv moderním plazům, s nimiž jsou dinosauři často poměřováni. Navazující skenování dokreslilo obrázek relativně velkého mozku, jenž je chráněn jenom tenkou, milimetrovou ochrannou membránou – moderní plazi mají však tuto protektivní část mnohem tlustší, z čehož jsme si doposud mysleli, že i mozky dinosaurů musely být podobně chráněné. Iguanodon tak naznačuje, že dinosauří mozky mohly být podstatně větší – alespoň u tohoto specifického druhu – a dinosauři sami tak rovněž mohli být znatelně chytřejší. Nazvat dinosaury “ptačími mozky” je tak vlastně svého druhu pochvala.

Všechny dinosauří mýty

Debaty o chytrosti dinosaurů jsou přitom dodnes předmětem mnoha otázek i stále přežívajících mýtů. Například stále přežívá dávno popřený mýtus o stegosaurovi, podle nějž měl tento kolos dva mozky – jeden v hlavě, druhý v ocasu. Nepochopení je však vcelku logické – nemůžeme studovat dinosaury v jejich přirozeném prostředí a provádět na nich pokusy studující chování či jejich vnitřní orgány. Dokonce i fosilie kosterních zbytků vlastně vždy ukazují jenom okamžiky, kdy měli dinosauři ohromnou smůlu a zemřeli.

Do nedávné doby měla většina odborníků za to, že "chytřejší" byli létající druhy dinosaurů, zatímco kráčející byli mnohem jednoduššího ražení. Na druhé straně spektra jsou naopak dinosauři vykreslení ve fikci, zejména v Jurském parku, hlavně v roli predátorů a jako extrémně schopní. Dokonce existují i ryze spekulativní vize, podle nichž by se dinosauři při absenci kataklyzmatu odpovědného částečně za jejich "vyhynutí" (respektive vyhynutí největších druhů) mohli stát stejně inteligentní jako Homo sapiens.

Současný vědecký konsensus stojí kdesi mezi oběma z prvních dvou možností – dinosauři byli zřejmě chytřejší, než jsme si před stoletím mysleli, jejich "poletuchy" však přesto disponovaly vyšší mírou chytrosti. Ze stavby lebek můžeme například odtušit prostor pro velikost mozků a extrapolovat jej na vnitřní uspořádání těla, z čehož paleontologové a biologové odvozují, že dinosauři obecně neměli mnoho prostoru pro šedou kůru.

Hypotetizování nad možností dinosaurů dosáhnout časem lidské úrovně inteligence je však obvykle zcela nepodložené a pramení z nesprávného chápání evoluce jako mechanismu nezbytně směřujícího vstříc sebeuvědomění druhů. Vzdor mnohdy vysoké inteligenci zvířat je však člověk přesto jediným druhem, kterému se něco podobného na tak vysoké úrovni povedlo. Evoluce je totiž v přírodě "pouze" systémem reagujícím skrze náhodné změny genomu na změny ekosystému, a tudíž nezbytně nevyžaduje vysokou inteligenci a schopnost bytostí vymyslet kolo, kladku anebo třeba automatickou pračku. Lidská úroveň chápání je tak svého druhu zřejmě anomálií a nic nezaručuje, že i chytřejší dinosauři by jednou sami založili nějaký druh civilizace.

Text: Ladislav Loukota