Týden rvaček a jedno vypíchnuté oko. New York zachvátily nepokoje z naprosto směšného důvodu

Slamáky byly v USA v módě od konce 19. století, ale považovaly se za výhradně letní módní doplněk. Popravdě, jakmile jej někdo měl na hlavě ještě den po sezoně, tedy 15. září, považovalo se to za tak strašlivé faux-pas, že se mezi burzovními makléři objevil zvyk takovému provinilci slamák sklepnout z hlavy. Tenhle zvyk se pak rychle rozšířil i do ulic New Yorku a v oblibě ho měli hlavně místní teenageři, kteří nevynechali jedinou příležitost dospělé muže se slamákem potupit.

Přečtěte si také: Nejtrapnější válka všech dob: Armáda šla s kulomety na nelétavé ptáky a dostala za vyučenou

Na to, že už se blíží ono osudné datum, po němž se slaměný klobouk na hlavě žádného slušného muže nesmí objevit, často upozorňovaly i novinové články. Jenže mezi rokem 1921 a 1922 došlo k zásadní změně – obchodníci, kteří ze zvyku těžili nejvíc, neboť jak na Den slamáků 5. května, tak na Den plstěných klobouků 1. září nabízeli různé akce, slevy a výhodné nabídky, aby muže donutili si koupit novou pokrývku hlavy, si odsouhlasili posunutí slamákové sezony až na 1. říjen… a newyorští teenageři o tom bohužel nedostali oběžník.

Rvačky narušovaly dopravu i běžný chod města

První incident se nicméně odehrál ještě před datem, které slamáky zapovídalo – 13. září se skupinka výrostků vrhla na zaměstnance doků na Manhattanu. Zaútočili na jejich pokrývky hlavy, strhávali jim je a šlapali po nich. Problém byl, že si to dělníci nenechali jen tak líbit. Rvačka záhy přerušila dopravu na Manhattan Bridge a musela ji rozhánět policie.

Pokračování se Newyorčané dočkali hned dalšího večera. Tlupy nedospělých výtržníků se po městě pohybovaly ozbrojené dřevěnými tyčemi, na jejichž konci byl zákeřný hřebík – s pomocí tohoto důmyslného aparátu dokázali slamáky z hlav nic netušících dospělých sklepnout efektivněji a z bezpečnější vzdálenosti. A to se mnohdy vyplatilo, dost mužů si takovou potupu od mladíků nenechalo líbit.

Nepokoje tím ale nekončily a útoky na muže se slamáky se začaly stupňovat. Během následujícího týdne se do ulic vydaly stovky teenagerů rozhodnutých slamáky vymýtit a jejich majitele pokořit… jenže čím dál častěji překročovali únosnou mez. Dřevěné tyče se proměnily ve zbraň, a pokud se majitel slamáků bránil, dostal s ní na pamětnou.

Děsivé dohry v následujících letech

Místní nemocnice musely ošetřit mírná zranění desítek lidí, jeden člověk údajně přišel o oko a jednoho výtržníci zkopali tak, že musel strávit několik dní v nemocnici. Policisté, kteří zpočátku incidenty nebrali nijak vážně, byli najednou zahlcení a nakonec mužům zákona nezbylo, než řádící teenagery začít zatýkat. Tresty byly ale pochopitelně směšné, maximální trest, který padl, čítal několik dní za mřížemi.

Mohlo by vás zajímat: Záhada Gottwaldovy beranice: Půjčil mu ji pro slavnou fotografii popravený politik?

Kromě toho, že pouliční rvačky v roce 1922 po dobu osmi dní narušovaly chod města, staly se taky nebezpečným precedentem pro další roky a problémy, ačkoli nikdy už v takovém rozsahu, se v období okolo 15. září opakovaly. Když v roce 1924 jeden z mladíků zabil v pěstním souboji kvůli slamáku třicetiletého muže, nechal se se spornou pokrývkou hlavy 18. září schválně vyfotit i tehdejší prezident USA, Calvin Coolidge. A tehdy konečně podivná a krutá tradice začala v New Yorku vymírat.

Zdroj: BUniquemillinery.com, archiv New York Times, NYPL.org