Kteří Vikingové byli nejdrsnější? Mezi dvěma klíčovými zeměmi se našly obrovské rozdíly

Z kosterních pozůstatků Vikingů vyplývá, že třetina norských těl nesla známky zhojených zranění, což naznačuje časté střety, které nekončily smrtí. Dalších 37 % těl vykazovalo stopy smrtelného násilí. Na rozdíl od Dánska, kde většina násilných úmrtí byla důsledkem „oficiálních“ poprav, norské oběti byly zabity při neřízených útocích chladnými zbraněmi. Tato brutalita zasahovala i ženy, což naznačuje, že i ony měly ve společnosti významnou roli. Zatímco v Dánsku tedy bylo používání síly více regulováno, v Norsku bylo násilí podle nových závěrů všudypřítomné a brutální.

Země násilných střetů

„Podobnost zranění mezi norskými ženami a muži naznačuje, že ženy byly považovány za reálnou hrozbu a často čelily stejně brutálnímu násilí jako muži,“ uvádějí autoři studie publikované v odborném časopise Journal of Anthropological Archaeology. To mimo jiné svědčí také o jejich vlivu v politickém a sociálním životě tehdejšího Norska, což je pro historiky rovněž zásadní při snaze pochopit tehdejší svět.

Oproti tomu dánská společnost vykazovala mnohem mírnější vztah k násilí. Jen 7 % kosterních pozůstatků Vikingů v Dánsku neslo známky smrti způsobené násilím, přičemž téměř všechny byly výsledkem státem autorizovaných poprav, jako bylo stětí. V Dánsku tak bylo násilí více institucionalizované a regulované. Tato regulace je patrná i z archeologických nálezů – zatímco v Norsku bylo nalezeno mnohem více vikinských mečů, což naznačuje, že lidé byli více ozbrojeni a připraveni na násilí, v Dánsku byl výskyt zbraní vzácnější. Například v regionu Rogaland v jihozápadním Norsku připadá jeden meč na každých 33 čtverečních kilometrů, zatímco v Dánsku jeden meč na 547 čtverečních kilometrů.

Čtěte také: Masakr v Lindisfarne započal krvavou éru Vikingů. K negramotným barbarům měli daleko

Centralizace moci v Dánsku

Rozdíly mezi těmito dvěma zeměmi mohou souviset s rozdílnou strukturou společnosti. Runové kameny z Dánska naznačují, že zde byla společnost více hierarchizovaná, zatímco Norsko se zdálo být spíše volnějším společenstvím. Navíc Dánsko obsahuje mnohem více vikinských pevností, což svědčí o silné centralizaci moci, především za vlády legendárního krále Haralda Modrozuba v 10. století. „Haraldova vláda je výjimečná tím, že dokázal mobilizovat obrovské množství zdrojů na stavbu monumentálních zemních opevnění,“ uvádí studie. Pod tak silnou vládou se obyvatelé Dánska pravděpodobně více spoléhali na úředníky a soudy při řešení konfliktů a regulaci násilí, zatímco v Norsku si lidé často brali spravedlnost do vlastních rukou.

Různé tváře vikinské společnosti

Z výsledků výzkumu vyplývá, že navzdory obecnému vnímání Vikingů jako jednotné kultury existovaly mezi jejich společnostmi značné rozdíly. Zatímco Dánsko bylo relativně civilizované a násilí tam bylo pod kontrolou autorit, Norsko bylo divočejší a více násilné. „Tyto rozdíly naznačují, že hovoříme o dvou odlišných společnostech, ačkoli se tradičně předpokládalo, že vikinská Skandinávie byla jednotným prostorem,“ uzavírá vedoucí studie David Jacobson a do velké míry tak staví na hlavu stereotypní pohled na krvelačné zabijáky s rohatými helmami. Bez ohledu na to, že ani ty rohy nesedí...

Zdroj: Journal of Anthropological Archaeology, Eurekalert

Video, které jste mohli minout: Unikátní replika vikingské lodi v Oslavanech. Autoři s ní chtějí doplout do Baltského moře