Keltská kuchyně: čerstvé sezonní plodiny, maso, mléčné výrobky, bylinky a samozřejmě medovina

V posledních letech se stále více v gastronomii objevují slova jako raw nebo paleo strava. Jde vlastně o jakýsi předpokládaný návrat k našim jídelním „kořenům“, k tomu, co lidem pomáhalo přežívat v dávných dobách. Co jedli ale například Kelti, naši předci, kteří v české kotlině žili před více než dvěma tisíci lety?

Co a kdy jedli Keltové?

Možná mnohem lepší otázkou, kterou bychom si mohli položit, je: „Kdy co jedli?“. Pravěká kuchyně se od té dnešní asi nejvíce lišila tím, že podléhala sezoně a lokalitě. Zatímco nyní si můžete pro cokoliv a kdykoliv dojít do obchodu, naši předci museli na určité plodiny čekat a pak je také v relativně krátké době (přestože i oni již uměli některé potraviny konzervovat) zpracovat a spotřebovat.

Z výzkumů také vyplývá, že tehdejší strava byla rozhodně mnohem zdravější. Největší část jídelníčku totiž tvořily obilniny, luštěniny, zelenina, ovoce a mléčné výrobky. „Ovšem ani maso nebylo takovou vzácností, jak si dnes možná představujeme, většina ho totiž pocházela z chovaných zvířat, takže nebylo potřeba spoléhat se na lovecké štěstí,“ vysvětluje archeoložka nasavrcké Země Keltů Blanka Zelená.

Na skok do keltské kuchyně

Kelti znali také sladidla a sůl, obojího se však používalo v mnohem menší míře než je tomu nyní. Díky archeologickým nálezům i studiu antických a středověkých kuchařských spisů víme, že se nebránili ani kombinacím slaných a sladkokyselých chutí, takže mohli servírovat třeba maso s ovocnými omáčkami (například kanec s omáčkou šípkovou, švestkovou nebo z kyselých jablek, ale i mnoho jiných jídel). „Kuchyně by nám určitě chutnala, i když bychom si museli zvyknout na pro nás možná nedostatečné osolení či oslazení. Stejně tak na pro nás nezvyklé suroviny – třeba takzvané jedlé plevely – špenáty a saláty z kopřiv, pampelišky, popence, merlíku, lebedy, jitrocelu atd.“ říká Zelená.

Kořenilo se hlavně domácími bylinami. Dá se předpokládat, že každý člověk měl tehdy alespoň základní povědomí o jedlých a léčivých bylinách. Potkat by se tu dal třeba kmín, dobromysl, šalvěj, majoránka, popenec, mateřídouška i další byliny.

Díky rozborům nalezených zvířecích kostí víme, že se jedli také například psi, otázkou ale je, zda to byla nějaká speciální příležitost (rituál), výjimečně hladové období nebo běžná praxe. V tehdejší době se jedlo všechno, co bylo jedlé – tj. vnitřnosti (viz skotský haggis), v polévce by klidně mohly plavat i slepičí pařátky a hlava, jedli by se šneci, žáby, mušle atd.

Lov jako zábava

„Asi nejčastějším pokrmem Keltů byly zelenino-masové polévky zahuštěné nadrceným zrním, obilné či luštěninové kaše na slano či sladko, případně kvašené i nekvašené placky či chléb třeba se sýrem a zeleninou. Maso bylo nejčastěji vepřové, ale i hovězí, skopové či koňské, někdy i divočina, ale lov byl zábavou elity a většinu spotřeby masa pokrýval chov,“ vyjmenovává pokrmy Blanka Zelená, která v Zemi Keltů pravěká jídla pro návštěvníky také čas od času připravuje, a pokračuje: „Běžně se lovily ryby a divocí ptáci. Maso se jedlo vařené, pečené, uzené či sušené. Z mléčných výrobků byly k dispozici sýry, tvaroh, máslo, zákysy, podmáslí, mléko. „Sýry se mohly opět sušit, udit nebo nasolovat. Nejčastější zeleninou by byla mrkev, cibule, česnek, zelí a řepa.“

Dalším důležitým parametrem zdravé kuchyně je čerstvost surovin, pravěká kuchyně mohla pracovat pouze s potravinami čerstvými nebo přirozeně skladovanými či konzervovanými – např. solením, uzením, sušením či kvašením. Nepřidávaly se do nich tedy skoro žádné konzervanty ani umělé látky. Některé plodiny také vypadaly trochu jinak. Díky šlechtění a různému vylepšování potravin bychom mohli být překvapeni, že například mrkev nebyla oranžová, ale bílo-žlutá, špalda i pšenice seté měly mnohem nižší obsah lepku oproti moderním kultivarům, pravěká jablka byla menší i mnohem kyselejší, a tak by se dalo pokračovat.

Pivo a jiné omamné látky

Římané považovali Kelty za barbary a jedním z důvodů bylo i to, že víno pili neředěné za účelem se opít. Zámožnější členové kmene si nechávali dovážet amfory se silným středomořským vínem. Pijatiky tak byly u Keltů všeobecně oblíbené a „mužnost“ se posuzovala také podle toho, kolik toho kdo „vydržel“. „Běžné bylo také pití piva (ječmen – surovina pro výrobu sladu – byl druhou nejčastější obilninou v době laténské) a medoviny, předpokládat se dají i ovocná vína nebo vykvašená březová či javorová míza. To vše i ve velkých množstvích,“ dodává Blanka Zelená, sama členka nasavrckého "kmene Boii".

V době laténské bylo také dostupné konopí, durman, blín, mák a pelyněk. Ovšem dá se předpokládat, že tyto drogy se užívaly řízeně pod dozorem kněží při oslavách svátků nebo při věštění. „Máme dokonce nálezy nádob se zbytky piva s blínem – jeho vypití mohlo způsobovat kolektivní vize nebo sjednotit dav například před bitvou,“ říká Zelená a dodává: „Celým pravěkem nás provázejí nálezy tzv. picích servisů, což byla jedna velká nádoba a k ní sada malých kalíšků. Předpokládá se, že v nádobě namíchaný a poté společně vypitý nápoj mohl sloužit jako potvrzení dohod nebo smluv. Keltská kuchyně se tak od té dnešní v mnohém nelišila, je však jisté, že byla v mnohém zdravější a pestřejší než strava v 21. století."

Dva recepty na závěr

Špaldové krupeto: 0,5 kg přes noc namočené špaldy 2 cibule 3 stroužky česneku 50 g sádla/másla 3 dvojhrsti omytých a nakrájených jarních bylin – medvědí česnek, pampeliška, jitrocel, kopřiva, popenec, sedmikráska, bršlice kozí noha, polníček, ptačinec žabinec… 200 g balkánského sýra sůl, kmín V kotlíku rozpustíme sádlo a osmahneme v něm na kostičky nakrájenou cibuli a 2 stroužky česneku, když jsou dozlatova, přidáme propláchnutou špaldu a zalijeme vodou, tak aby byla 2–3 cm potopená. Okmínujeme. Vaříme do změknutí, hlídáme, aby se voda úplně nevyvařila (pokud ano, tak dolijeme). Do změklé špaldy vmícháme nakrájené byliny a krátce povaříme, aby také změkly, ale nerozvařily se. Na konec přidáme rozetřený zbylý stroužek česneku, rozdrobený balkán, promícháme, aby se rozpustil, a případně dosolíme. Jarní bylinková polévka: 300 g hrubě nadrcené špaldy 1 cibule 2 stroužky česneku 50 g sádla/másla 2 dvojhrsti omytých a nakrájených jarních bylin – medvědí česnek, pampeliška, jitrocel, kopřiva, popenec, sedmikráska, bršlice kozí noha, polníček, ptačinec žabinec… 4 vajíčka sůl, kmín Na sádle si osmažíme na kostičky nakrájenou cibuli a česnek. Když je dozlatova, přidáme nadrcenou špaldu a chvíli ji na sádle osmahneme. Pak zalijeme cca 2 litry vody a vaříme do změknutí. Přidáme bylinky, sůl a kmín. A ještě cca 10 minut povaříme. Na závěr do horké polévky vmícháme rozkvedlaná vajíčka. Podávat můžeme samotné nebo s kváskovým chlebem.