Genocida ve Rwandě byla horší než holokaust, denně umíralo 10 000 lidí

Poslední genocida 20. století vyhnala ze svých domovů 2,7 milionu lidí, dalších 1,6 milionu obyvatel Rwandy prchlo do zahraničí. Podle odhadů bylo zabito na 20 procent obyvatel země a asi 70 procent rwandských Tutsiů. Rychlost zabíjení byla omračující: uvádí se, že bylo každý den zabito na 10 000 lidí, což je 400 za hodinu a sedm každou minutu. Podle francouzského historika Gérarda Pruniera bylo masakrování ve Rwandě pětkrát horší než během holokaustu organizovaného za druhé světové války německými nacisty.

Přečtěte si také: Nekonečné znásilňování, hromadné sekání rukou a dětští vojáci. Krutá válka v Sierra Leone měla desítky tisíc obětí

Vraždění v malé a chudé Rwandě začalo poté, co bylo 6. dubna 1994 sestřeleno letadlo s prezidenty Rwandy a Burundi Juvénalem Habyarimanou a Cyprienem Ntaryamirou. Oba patřili k Hutuům, což bylo v této části východní Afriky původně především zemědělské obyvatelstvo tradičně ovládané bojovnými pastevci dobytka, Tutsii. Ti do oblasti Velkých jezer přišli ve středověku z Etiopie a Súdánu a Hutuy si podmanili. Zvláštností Tutsiů je jejich vzrůst – s průměrnou výškou mužů nad 190 cm dodnes patří mezi „nejvyšší“ národy světa.

Kolik osob nepřežilo následnou tříměsíční genocidu, je stále předmětem dohadů. Podle OSN zahynulo na 800 000 lidí, většinou Tutsiů, rwandská vláda uváděla přes milion mrtvých, z toho asi deset procent umírněných Hutuů, organizace Human Rights Watch na základě průzkumu na místě odhadla počet obětí na 507 000 osob. Kromě zabitých a vyhnaných zůstalo po genocidě asi 400 000 sirotků.

Genocida se hluboce zapsala do osudu Rwandy i sousedních zemí. Vedle milionů uprchlíků a zřetelného vlivu na války v sousedním Kongu například mnohonásobně vzrostl počet infikovaných virem HIV, zničena byla infrastruktura země a vylidnění vedlo k propadu ekonomiky. Diskutovanou otázkou zůstává role mezinárodního společenství, jež nedokázalo genocidě zabránit. Krutost masakrů zobrazil film Hotel Rwanda režiséra Terryho George z roku 2004, na trailer se můžete podívat tady:

Mohlo by vás také zajímat: Hrdina filmu Hotel Rwanda zachránil stovky lidí. Teď má jít do vězení za terorismus

Režim založený na rasové nenávisti

Etnický konflikt mezi většinovými Hutuy a menšinovými Tutsii doutnal ve Rwandě již delší dobu. V koloniálních časech tvořili Tutsiové vládnoucí skupinu s mnoha výhodami, po vyhlášení nezávislosti v roce 1962 ale získali v zemi politickou převahu Hutuové.

V roce 1973 se k moci dostal Habyarimana, který svůj režim za pomoci Francie opřel o rasovou nenávist proti Tutsiům. Ti proto vytvořili Rwandskou vlasteneckou frontu (FPR) a v říjnu 1990 zahájili ozbrojený boj. Smír nepřineslo ani zavedení plurality v červnu 1991, ani dohody ze srpna 1993, které počítaly s paritním zastoupením obou etnik a ustavením prozatímní vlády. Plnění dohod měla podpořit Pozorovatelská mise OSN pro Rwandu (UNAMIR).

Zatímco Francie dál vyzbrojovala Habyarimanův režim, na severu země prováděly etnické čistky milice Réseau Zéro (Síť nula s heslem Žádný Tutsi), které vedla prezidentova manželka Agatha. Ta byla spolu s manželem a dalšími blízkými spolupracovníky členkou vlivné hutuské skupiny Akazu (malý domek), která si nepřála spolupráci s Tutsii a jež byla posléze jednou z hlavních řídících skupin genocidy.

Po sestřelení letadla s Habyarimanou dosáhly masakry hrozivých rozměrů. Na vraždění se nejvíce podíleli extremističtí Hutuové z milicí Interahamwe a Impuzamugambi, vraždili ale i prostí muži i ženy, nikdo neměl být ušetřen. „Naložili nás do aut a odvezli do hor, abychom tam zabíjeli. Pak se zpívalo a tancovalo. Když zabíjíte prvního člověka, něco cítíte. V mém případě to byl můj soused. Pak už necítíte nic,“ popsal atmosféru krvavých 100 dnů jeden z později odsouzených.

Zde je srdce temnoty

Slovo genocida v souvislosti s Rwandou použily již koncem dubna 1994 humanitární organizace. „Naprostý horor, zde je srdce temnoty,“ řekl 28. dubna mluvčí Mezinárodního Červeného kříže. Nejprve byli popraveni hutuští opoziční politici včetně premiérky, tutsijští intelektuálové a deset belgických vojáků UNAMIR. V druhé fázi začalo vyvražďování všech Tutsiů bez rozdílu – byli obviňováni ze spojení s povstalci, kteří vnikli do země v 90. letech z Ugandy.

Na 2500 členů UNAMIR se po zahájení masakrů stáhlo a 21. dubna 1994 – v době nejhorších masakrů – Rada bezpečnosti OSN rozhodla snížit kontingent UNAMIR na pouhých 270 osob. A teprve v květnu RB OSN vyhlásila zbrojní embargo a rozhodla o vyslání 5 500 mužů na ochranu uprchlíků a civilistů. Ti do země dorazili ale až po ukončení etnických čistek. Na ochranu uprchlíků vyslala pod záštitou OSN Francie v červnu 2 500 vojáků na jihozápad země, kde bylo vytvořeno relativně bezpečné území.

V červenci 1994 situaci ovládla tutsijská FPR a válka skončila. Prezidentem a premiérem byli jmenováni zástupci Hutuů, ale skutečným vládcem v pozadí byl šéf FPR generál Paul Kagame z etnika Tutsi, který je od roku 2000 prezidentem. Po vítězství FPR uprchlo do bývalého Zairu (dnes Kongo) a Tanzanie na 1,7 milionu Hutuů. Většina se ale později vrátila a s anonymní masou uprchlíků splynuli i mnozí organizátoři masakrů.

Přečtěte si také: Ženský paradox ve Rwandě: V parlamentu je 61 procent dam, ale mužům leští boty

Kdo nese odpovědnost?

Na vyšetření zločinů byl RB OSN v roce 1997 vytvořen Mezinárodní tribunál pro Rwandu (ICTR). Soud, který skončil v prosinci 2015, v roce 1998 oficiálně uznal, že se jednalo o genocidu proti Tutsiům. Mezi odsouzenými je několik členů bývalé vlády včetně expremiéra Jeana Kambandy. V prosinci 2008 soud odsoudil strůjce genocidy, někdejšího šéfa milicí Interahamwe a bývalého plukovníka Theonesta Bagosoru k doživotnímu vězení (později změněno na 35 let vězení; zemřel v září 2021 ve věku 80 let). ICTR odsoudil celkem 62 strůjců masového vraždění, 14 jich osvobodil.

Dalších více než 20 osob bylo rwandskými soudy po roce 1996 odsouzeno za genocidu k trestu smrti, ten byl ale v zemi v roce 2007 zrušen. Další dva miliony lidí byly v letech 2005-2012 souzeny lidovými soudy gačača, které uznaly asi 65 procent souzených vinnými.

Teprve v roce 1997 OSN přiznala, že na chystaný masakr byla předem upozorněna. Kofi Annan, který byl v roce 1994 náměstkem generálního tajemníka OSN pro mírové operace, přiznal, že OSN mohla genocidě zabránit. Prohlásil také, že cítí vinu. Selhání přiznal i bývalý prezident Spojených států Bill Clinton.

Francouzský parlament přímý podíl Francie na genocidě odmítl, připustil ale řadu chyb. Kagame Francouze obviňoval, že se na genocidě přímo podíleli, podle zprávy americké právní firmy pro rwandskou vládu z roku 2017 dokonce Paříž pachatele genocidy vyzbrojila a bránila potrestání osob podezřelých z masakrů.

Na zabíjení se podíleli i někteří kněží nebo jeptišky a mnohé oběti přišly o život v kostelích, kde hledaly útočiště. I proto, v březnu 2017 papež František poprosil o odpuštění za „hříchy a nedostatky církve a jejích členů“ během genocidy.

Zdroj: ČTK, Encyclopedia Britannica, Ústav mezinárodních vztahů, Human Rights Watch

Mohli jste přehlédnout: Masakr v Chicagu otřásl i zkušenými policisty