Nekonečné znásilňování, hromadné sekání rukou a dětští vojáci. Krutá válka v Sierra Leone měla desítky tisíc obětí

Odhadem 15 000 bojovníků Jednotné revoluční fronty (RUF), mezi nimi mnoho takzvaných dětských vojáků, zaútočilo 6. ledna 1999 na rušné velkoměsto ležící na poloostrově vybíhajícím do Atlantského oceánu. Špatně placené a demotivované vládní jednotky a policie jim nedokázaly vzdorovat.

Příslušníci RUF zahájili masakr nic netušících obyvatel Freetownu – s až perverzní brutalitou pronikali do domů, znásilňovali ženy a dívky, stříleli civilisty, mnohé z nich zaživa upalovali v jejich domech. Podle nevládní organizace Human Rights Watch při operaci zahynulo nejméně 7 000 lidí a tisíce dalších byly zraněny. Zvláště zavrženíhodnou praktikou oddílů RUF pak bylo usekávání rukou nebo nohou rezavými mačetami a sekerami, které se nevyhnulo ani dětem. Důvod? Lidé bez rukou nemohou střílet a možná ani hlasovat ve volbách.

Polož ruce na kořen, sekera už čeká

O ruce přišel i tehdy 41letý Lamin Jusu Jarka. V rozhovoru pro televizi NBC News později popsal, jak k jeho dveřím přišel bojovník RUF a požadoval, aby s ním jeho 14letá dcera Hannah šla do buše. Ta řekla, že si potřebuje vzít boty. Otec ale šel za ní do domu a rychle ji oknem ložnice poslal do bezpečí. Když se vrátil před dům bez dívky, povstalec, jehož válečné jméno bylo „velící důstojník Useknuté Ruce (Commanding Officer Cut Hands)“ nevypadal potěšeně.

Lamina Jusua Jarku odvlekli do řady dalších nešťastníků postupujících k vzrostlému mangovníku. Každý musel položit obě ruce na kořeny stromu a muži se sekerami jim je postupně odsekávali. Velitel Useknuté Ruce pak o kus dál nechal většinu bezrukých na místě zastřelit. Lamin Jusu Jarka měl štěstí v neštěstí. Když na něj přišla řada a sekery mu odsekly ruce kousek nad zápěstím, běžel s křikem a s krvácejícími pahýly do svého domu. Rebelové ho nechali jít s tím, že „stejně zemře.“

Executive Outcomes flying Mi-24 Hinds during the 1990s Sierra Leone Civil War. pic.twitter.com/yp2zkGuuYb

— Military Africa (@militaryafrica) March 13, 2021

Bojovníci RUF věděli, o čem mluví – mnozí lidé useknutí rukou skutečně nepřežili. Lamin Jusu Jarka se ale zařadil mezi zhruba 3 000 těch, kteří dnes po ulicích Freetownu žebrají o almužnu a jimž nechce zastavit ani autobus, protože řidič dobře ví, že nemají čím zaplatit. Podle Vanity Fair nebylo v době války výjimečné vidět zakrvácené pytle plné usekaných rukou, další ruce visely na stromech a amputované končetiny se dokonce jedly.

Čtvrt milionu znásilněných žen

Válku v Sierra Leone rozpoutali povstalci z RUF v roce 1991, když ze sousední Libérie a s podporou pozdějšího liberijského prezidenta Charlese Taylora vpadli na sierraleonské území. Během této doby došlo v zemi k několika vojenským převratům i zásahu profesionálních žoldnéřů z Jihoafrické republiky organizovaných pod hlavičkou společnosti Executive Outcomes (1995). Do bojů neslavně zasáhlo i 12 000 příslušníků ECOMOG, tedy jednotek vyslaných Hospodářským společenstvím západoafrických států.

Today #Sierra Leone remembers bloody civil war ended on this day 20 years ago. The 11-year conflict killed up to 70,000 people. During the war, thousands were maimed while many others fled the country. pic.twitter.com/wcCOzAAZ3p

— Sam Sheka Moi (@ShekaMoi) January 18, 2022

Kromě sekání rukou a vražd bylo během války znásilněno přes 250 000 žen. Bojovníci RUF ženy obvykle odvlekli do svých táborů, kde se z nich staly sexuální otrokyně jednotlivých vojáků, případně byly hromadně znásilňovány celou jednotkou. Znásilněným ženám ponechaným na místě pak povstalci často do kůže vyřezávali nebo vypalovali značku RUF, aby je později vládní vojáci považovali za přeběhlice.

Na všech těchto zločinech se podíleli dětští vojáci, které povstalci z RUF často s hlavní samopalu u hlavy přinutili vstoupit do jejich řad a začít zabíjet. Tak tomu bylo podle BBC i v případě bojovníka s válečným jménem Černý Škorpion, který se ve svých 17 letech účastnil útoku na Freetown. RUF ho unesla na východě země, když mu bylo 12 let. Krátce poté musel poprvé zabíjet, přičemž jeho první obětí byl kamarád unesený společně s ním, který se ale na rozdíl od něj pokusil utéct.

Prezident dostal 50 let vězení

V říjnu 1999 vyslala OSN do země mírové síly UNAMSIL v počtu 17 500 mužů, což byl do té doby nejpočetnější kontingent v historii této mezinárodní organizace. Modré přilby se ale nedokázaly násilí ze strany povstalců postavit, jejich oddíly často upadly do zajetí. Přítrž řádění povstalců učinili až Britové. Když bývalí koloniální vládci Sierra Leone do země v květnu 2000 v rámci operace Palliser poslali 1 200 výsadkářů s leteckou podporou, ovládala už RUF polovinu země.

V červenci 2001 pak povstalci z RUF uznali vládu a válka oficiálně skončila 18. ledna 2002. V dubnu 2012 byl bývalý liberijský prezident Charles Taylor Zvláštním tribunálem pro Sierru Leone shledán vinným za napomáhání a navádění k válečným zločinům a zločinům proti lidskosti během občanské války v Sierra Leone a stal se první bývalou hlavou státu, kterou odsoudil mezinárodní soud od norimberského procesu v říjnu 1946. Tribunál ho v květnu 2012 poslal na 50 let do vězení.

Krvavý diamant

Podle odhadů válku nepřežilo až 75 000 lidí, další 1,5 milionu jich muselo opustit své domovy. Polovina vesnic na venkově lehla popelem, z tisíců dětí se stali zdrogovaní dětští vojáci neschopní normálního života. Významnou roli, kterou ve financování konfliktu sehrály diamanty ve velkém množství těžené povstalci i vládou v místních dolech, dokumentoval i snímek Krvavý diamant z roku 2006, v němž hlavní role ztvárnili Leonardo DiCaprio a Djimon Hounsou. O samotné válce v Sierra Leone a dětských vojácích pak vypráví drama Bestie bez vlasti, jež se však odehrává v „nepojmenované africké zemi“.

ZDROJ: Vanity Fair: The Terror of Sierra Leone