Film vs. realita: Zodiac dokonale těží z výpovědí svědků, pomohl si jen počítači z budoucnosti

Na kontě má pět obětí, ale sám tvrdil, že jich zabil mnohem víc. Na konci šedesátých let se stal postrachem severní Kalifornie, provokoval veřejnost i policii tím, že jim psal dopisy a nikdy nebyl dopaden. Brutální vrah se ale stal i "hrdinou" jednoho z nejlepších krimithrillerů jednadvacátého století. A také jednoho z nejrealističtějších.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Na detailech záleží

Režisér David Fincher, autor legendárních filmových pecek jako Sedm a Klub rváčů, se rozhodl přistoupit k Zodiacovi co nejpoctivěji a nechtěl se spokojit jen s tím, že natočí obyčejnou detektivku. Chtěl, aby jeho film byl co možná nejrealističtější. K jistým změnám samozřejmě dojít muselo, aby film trošku šlapal a diváky bavil, ale celkově je fascinující, jak moc "opravdový" Zodiac je.

Jedna z prvních scén, kdy vrah zaútočí na Mikea Mageau a Darlen Ferrin, vypadá přesně tak, jak probíhala ve skutečnosti. Mageau totiž přežil a on i detektivové, kteří měli případ v šedesátých letech na starost, mohli dát filmařům přesný popis toho, co se stalo. Jak přijelo auto s vrahem, jakým způsobem oslnil své oběti světly a o čem si těsně před jeho útokem oba mladí lidé povídali. Fincher šel tak daleko, že dokonce chtěl, aby jeho filmové oběti měly stejné oblečení jako ty skutečné. Tyhle detaily ocení málokdo z diváků, potěší maximálně historiky nebo opravdové znalce – ovšem právě Fincherův perfekcionismus dělá ze Zodiaca tak fascinující podívanou.

Téměř jako ve skutečnosti

Atmosférická detektivka podle skutečné události je totiž takhle do detailů vypiplaná téměř ve všech směrech. Mnohdy to celé vypadá mnohem víc jako dokument nebo jako kdyby sami tvůrci vyšetřovali a netočili hollywoodský film. Fincher totiž získal přístup nejen do policejních složek, ale i do soukromých archivů lidí, kteří případ vyšetřovali nebo zasáhl do jejich životů.

Právě díky spolupráci s některými přeživšími oběťmi, které režisérovi dokonale popsaly, co se stalo, jsou některé scény nejen absolutně intenzivní, ale i téměř stoprocentně opravdové. Dokonce i věty, které vrah říká, odpovídají realitě! Co se týče samotného vyšetřování a scén samotných vražd, je Zodiac téměř dokonale opravdový.

Chybičky se najdou

David Fincher přistoupil ke své práci velmi zodpovědně a pečlivě a nikoho tedy asi nezarazí fakt, že jeho San Francisco opravdu vypadá tak, jak vypadalo v roce 1969, že herci nosí to správné dobové oblečení a že jejich účesy odpovídají tomu, co měli na hlavách skuteční vyšetřovatelé a novináři, kteří šli po krku člověku, jenž terorizoval a děsil Kalifornii.

Pár malých věcí však tvůrcům přece jen uniklo. V jeden moment například po ulici projíždí chryslery, které se začaly vyrábět až v roce 1971, ve filmu je přitom teprve rok 1969. O pár měsíců se filmaři spletli i u písničky Rose Garden, kterou Lynn Anderson nahrála v září 1970 a do éteru se dostala o měsíc později (scéna s ní se přitom odehrává v březnu).

Počítačová výpomoc

Trošku výraznějším problémem pak byly až příliš nové počítače z počátku osmdesátých let, které na konci šedesátých let vážně neměly co dělat, nebo fakt, že jsou v některých scénách vidět moderní budovy, které v té době v San Franciscu ještě nestály. Celkově jde však jen o detaily, kterých si člověk obvykle všimne spíš náhodou.

Zodiac jako takový patří k filmům, u kterých se tvůrci snažili o absolutní historickou přesnost. A i když jim pár věcí uteklo, pokud se člověk nechce vyloženě soustředit na hledání nedostatků, všimne si jich jen výjimečně. U pecky, jako je Zodiac, by každopádně byla velká škoda věnovat se sledování aut v pozadí a nesoustředit se na strhující děj. Pátrat spolu s hrdiny po tom, kdo tehdy v okolí San Francisca vraždil, je totiž výrazně lepší a logičtější nápad!

Text: Michal Krejčí