Film vs. realita: Spielbergův Mnichov zapírá izraelské vraždění nevinných, pocity viny agenti neměli

Olympijskými hrami v Mnichově otřásl roku 1972 bezprecedentní skandál. Palestinská skupina přezdívající se Černé září unesla 11 izraelských sportovců, které následně zavraždila. Únos mohl proběhnout díky uvolněným poměrům v olympijské vesnici, ale také kvůli tomu, že německá vláda zakázala Izraeli, aby sportovce doprovázely ozbrojené stráže. Navzdory tomu, že německé či egyptské výpravě toto umožněno bylo.

Mnichovskému masakru se od té doby věnovala celá řada dokumentů i filmů, přičemž jeden z nejznámějších – Mnichov od oscarového režiséra Stevena Spielberga – se zaměřuje až na následnou operaci izraelských tajných sil, která měla za úkol zlikvidovat všechny, kdo s Černým zářím spolupracovali a podíleli se na vraždách sportovců. Spielbergovo dílo ale nedělá celé události dobrou službu a jeden z bývalých agentů Mosadu, Gad Shimron, označil snímek za absurdní verzi nastavených poměrů ve filmovém odvětví. V rozhovorech, které dal Shimron po uvolnění celého napětí, pak postupně vyjmenoval, co všechno bylo špatně a kde se film výrazně odklání od toho, jak operace proběhla ve skutečnosti.

Složení skupiny

Je s podivem, že film Mnichov, pokud se snažil o historickou věrnost, selhává už na začátku, tedy při představení týmu agentů, kteří měli vykonat odplatu v rámci operace nazvané Boží hněv. Film předkládá, že tým byl složen pouze z Izraelců, ve skutečnosti v něm ale svou úlohu sehrál i netrénovaný dánský dobrovolník. Poměrně závažné je i složení týmu co do pohlaví – zatímco film nechává diváka nahlédnout na ryze mužskou jednotku, ve skutečnosti Mosad do svých akcí vždy kvůli nenápadnosti nasazuje i ženy. A operace Boží hněv pochopitelně nebyla žádnou výjimkou.

Nepřesnosti se pak týkají i velikosti týmu, který byl v porovnání s pěticí filmových hrdinů nesrovnatelně větší, když Shimron tvrdí, že se takových akcí účastní desítky agentů s nejrůznějšími úkoly. Poslední věcí, která v souvislosti s týmem nesedí, je jmenování jejího velitele Avnera ministerskou předsedkyní Goldou Meir. Na druhou stranu ale film správně vykresluje, že Meir dala k operaci souhlas.

Metody Mosadu

Gad Shimron se v průběhu uplynulých let vyjadřoval také k samotnému provedení operace a i na tomto místě narážel na řadu nesrovnalostí. Jednou z nich je například získávání informací, které ve filmu pětičlenný tým obdrží od tajemného Francouze. Při skutečné operaci se ale Mosad spoléhá na celou plejádu zdrojů a dělá všechno pro to, aby se operace podařilo splnit podle původního naplánování. V rozporu tak je i samotné vykonání akce, která ve skutečnosti probíhá až poté, kdy proběhne dostatečný počet zkušebních kol. A ty navíc nejsou na programu pouze v místě vykonání dané operace, když příprava probíhá už v Izraeli, kde se vytipovávají podobné lokace, v nichž má akce proběhnout.

Realitě pak neodpovídá ani rádiové ticho, které mezi skupinou ve filmu a vedením Mosadu nastává. Tato nepřesnost však jde ruku v ruce s tím, že zatímco Spielbergova verze počítá s operací trvající dlouhé měsíce, realita dovoluje agentům Mosadu strávit na akci nanejvýš týdny.

Jednotlivé části mise

Jak už jste zřejmě pochopili, Spielbergův Mnichov se netrefil ani do toho, jakým způsobem probíhaly jednotlivé operace, na jejichž konci měla být vražda dalšího člověka, který se podílel na mnichovském masakru. Chybí tak například útok na nesprávně vytipovaného a nevinného Maročana v roce 1973, který se uskutečnil v Lillehammeru a měl poměrně značný dopad na celou operaci Boží hněv. Několik agentů bylo zatčeno a odsouzeno k odnětí svobody, následně se pak izraelská vláda musela vypořádat s vdovou zavražděného marockého číšníka a spekulovalo se, že tip na domnělého Aliho Hassana Salameho – možného přímého nástupce Jásira Arafata – podstrčila palestinská strana záměrně.

Ve filmu však dojde ke značně nelogickému postupu, kdy jsou agenti norskými vyšetřovateli vystopováni pomocí účtenek, které si měl schovávat dánský dobrovolník. Nic z toho by se podle Shimrona nemohlo stát, protože právě kvůli tomuto riziku si agenti účtenky neschovávají. Proplacení výdajů spojených s pracovními cestami prý probíhá na základě důvěry a ústního potvrzení, co všechno daný agent pořizoval ze svých prostředků.

Odhodlání agentů Mosadu

Posledním závažnějším bodem kritiky, nahlížíme-li na Mnichov jako na historicky věrné dílo, je vykreslení pochybností a osobních postojů jednotlivých agentů. Ve filmu dochází na momenty určitých pochyb nad smyslem celé operace, podle Shimrona ale pracovníci Mosadu ve většině případů nepociťují žádné výčitky. Shimron rovněž potvrdil, že všichni rozumí nutnosti útočit na své nepřátele a ve chvílích, kdy některý z agentů začne pochybovat, nastupuje psycholog a konverzace nad tématem práce v Mosadu, jeho vlivu a způsobu fungování.

Zdroje: Encyclopedia Britannica / JSTOR / Slate / History News Network