Tajemství Bratislavského hradu: Prezident zde nesídlí, před demolicí ho zachránil Čech

Možná vás to nikdy nenapadlo, ale Bratislavský hrad se svou charakteristickou siluetou Královského paláce s věží v každém rohu až na krátkou výjimku nebyl nikdy sídlem slovenského prezidenta. Ten má své domovské právo v bratislavském podhradí, konkrétně v rokokovém Grasalkovičově paláci na Hodžově náměstí vzdáleném od hradu vzdušnou čarou jeden kilometr.

Přečtěte si také: Slováci zapomněli: Ficova zkorumpovaná hrůzovláda vedla k největšímu zvěrstvu od dob Mečiara

Palác pro prezidenta

Dnešní sídlo slovenských prezidentů nechal před tehdejším opevněným městem v roce 1760 postavit významný uherský šlechtic a advokát Antonín II. Grasalkovič. V paláci koncertoval třeba Joseph Haydn a navštívila ho i Marie Terezie. Na konci 19. století se zde usadil významný Habsburk, arcivévoda Bedřich Rakousko-Těšínský, pozdější vrchní velitel rakousko-uherské armády. Symetrická rokoková budova s rozlehlým parkem tehdy žila bouřlivým životem, například se zde se svou pozdější manželkou hraběnkou Žofií Chotkovou seznámil následník trůnu František Ferdinand d'Este.

Poprvé se Grasalkovičův palác stal rezidencí slovenských prezidentů 30. září 1996 za Michala Kováče, jako první se zde ale ubytoval jeho nástupce Rudolf Schuster, který byl z Košic a v paláci dostal malý byt.

Hrad pro armádu

Bratislavský hrad, který se vypíná nad slovenskou metropolí, je pochopitelně mnohem starší. Ostroh Malých Karpat tyčící se nad Dunajem lákal k osídlení už před 4500 lety a ve 2.-3. století našeho letopočtu se zde usídlila římská posádka, o čemž svědčí i opracované kameny, fragmenty nápisů a zbytky cihel se značkami XIV. římské legie.

Římany vystřídali Slované a především Velká Morava, na počátku 11. století byl v areálu pozdějšího hradu vystavěn kostel svatého Salvátora. Odolnost opevnění prověřili v roce 1241 Mongolové, po jejich vpádu se hrad začal rozšiřovat a hlavně více opevňovat. Další impuls k budování opevněné akropole nad Bratislavou dal Zikmund Lucemburský, který se obával vpádu husitů. Z jeho doby také pochází základní kontury hradního paláce.

Po porážce uherského vojska u Moháče, kde v roce 1526 zahynul i dvacetiletý český král Ludvík Jagellonský, a obsazení Budína se stal Bratislavský hrad hlavním královským hradem Uherska. Právě zde v září 1741 apelovala mladá císařovna Marie Terezie na vlastenecký cit uherských šlechticů, byl to ale poslední slavný okamžik bratislavské akropole. Josef II. zde zřídil seminář a později kasárna, a když roku 1811 hrad totálně vyhořel, nikdo ho už neopravoval.

Zřícenina nad Bratislavou

Bratislavský hrad se postupně změnil v romantickou zříceninu bez střech ne nepodobnou například Bezdězu. Těsně před druhou světovou válkou mu hrozilo zbourání, zánik charakteristického panoramatu města ale mnohým nedal spát. Jejich příležitost přišla až po válce. V roce 1953 se rekonstrukce zříceniny ujal český architekt Alfréd Piffl, jemuž se komunisté ve vykonstruovaném procesu odměnili několikaletým vězením a odebráním diplomů. Přesto se v roce 1968 podařilo díky jeho práci hrad slavnostně otevřít.

Mohlo by vás také zajímat: Poslední den Československa: Slováci slavili u rakve zaniklé federace, exploze na celnici

Dnes se k areálu Bratislavského hradu vydávají obyvatelé města spíše kvůli vycházce než za živoucí historií. Na 55 000 metrech čtverečních obnoveného Královského paláce nesídlí žádná významná slovenská instituce, o prezidentovi nemluvě. Na rozdíl od Pražského hradu, který je s malými přestávkami sídlem prezidenta od roku 1918, je ten bratislavský užíván jen příležitostně jako symbolické místo audiencí a konferencí. Skutečná moc slovenského státu setrvává jinde.

Zdroj: Hrady a zámky na Slovensku, Prezident.sk

Video, které jste mohli minout: Klíčové volby na Slovensku. Někteří voliči odchodu Čaputové litují, jiné zklamala