Německé střely V-1 zabily tisíce lidí, jejich sebevražedná verze dostala název Liberec
Nacistické Německo vyvinulo za druhé světové války řadu zbraní, které byly po technické stránce velmi pokročilé. Mezi nimi i letounovou střelu, známou pod označením V-1, kterou Hitlerovi generálové poprvé nasadili do akce v noci z 12. na 13. června 1944. O několik měsíců později se do V-1 po vzoru japonských kamikadze pokusili posadit piloty.
Ke svým cílům zamířily „zbraně odplaty“ (německy Vergeltungswaffe) jen týden poté, co se v Normandii vylodily spojenecké jednotky, moc škody ale během první noci nenadělaly. Z deseti střel, odpálených ze severní Francie, kanál La Manche přelétly jen čtyři a jen jediná zasáhla Londýn. To se ovšem mělo brzy změnit.
Přečtěte si také: První fotku Země z vesmíru pořídila nacistická raketa. Kamera musela přežít náraz v rychlosti 1 800 km/h
Zprvu proti relativně rychlým střelám neexistovala žádná obrana. V-1 létaly ve výšce mezi 600 a 900 metry, což bylo za hranicí dostřelu malých protiletadlových zbraní, a zároveň příliš nízko pro protiletadlové dělostřelectvo. Díky poměrně malým rozměrům – oproti tehdejším stíhačkám měla V-1 jen poloviční rozpětí křídel a byla i o něco kratší – ji bylo obtížné odhalit na radaru. Navíc i ty nejrychlejší stíhačky britského Královského letectva (RAF) měly potíže střelu dostihnout. Hitlerova „zázračná zbraň“ totiž létala rychlostí 640 kilometrů v hodině, což bylo na hranici možností tehdejších pístových letadel.
Protivzdušná obrana Velké Británie se ale přesto dokázala na V-1 rychle adaptovat a z téměř 10 000 střel, vypuštěných na Londýn a další cíle do září 1944, jich polovinu zničila ještě ve vzduchu. Téměř 2000 V-1 sestřelilo dělostřelectvo, podobný počet zničili stíhači a asi 250 V-1 padlo za oběť balónovým barážím. Typický bručivý zvuk pulzního motoru V-1 si můžete poslechnout tady:
Trik pilotů RAF
Stíhači RAF včetně Čechoslováků se brzy naučili, jak nebezpečné střely ničit, a to i poněkud riskantním způsobem. Zaútočit palubními zbraněmi mohlo být nebezpečné, protože exploze 850kilogramové nálože mohla ohrozit i samotného pilota. Navíc kulomety proti bytelnému trupu plnému výbušnin příliš neúčinkovaly. Britové proto přišli na to, jak V-1 zničit bez jediného výstřelu, vyžadovalo to ale mistrovské ovládání letadla.
Pilot se musel přiblížit až k letící střele a své křídlo „usadil“ těsně pod její nosnou plochu. Aerodynamické síly pak křídlo V-1 nadzvedly, což zmátlo řídící gyroskopy a střela zamířila přímo k zemi. I přes stále lepší bilanci obránců střely V-1 v Británii zabily přes 6100 lidí.
V září 1944, když Spojenci obsadili vypouštěcí rampy při pobřeží, si Britové mohli od hrozby V-1 oddechnout, střely totiž měly dolet pouze 250 kilometrů. Němci ale rychle našli pro svou zbraň nový cíl, nedávno osvobozený přístav Antverpy, který byl důležitým zásobovacím uzlem. Belgičané tak čelili náletům bezpilotních střel až do jara 1945. Poslední vypouštěcí zařízení pro okřídlenou střelu obsadili spojenečtí vojáci až na samém konci března 1945.
Sebevražedná střela Liberec
V posledních měsících války se navíc Němci pokusili zvýšit účinnost střel V-1 po vzoru japonských kamikaze tím, že do nich posadí pilota. Projekt upravených střel Fieseler Fi 103R dostal krycí název Reichenberg, tedy Liberec. Během pouhých dvou týdnů se v září a říjnu 1944 podařilo vyrobit hned čtyři varianty s označením R I až R IV, které se testovaly na letišti Lärz v severním Německu.
Fieseler Fi 103R měl být vypouštěn z bombardéru Heinkel He 111H. Pilot seděl uvnitř střely na sedačce z překližky a před sebou měl jen několik základních přístrojů, kryt kabiny byl z neprůstřelného skla. Motor pracoval 32 minut, pilot měl po navedení střely na cíl seskočit padákem. To ale bylo vzhledem k umístění nasávacího otvoru motoru za kabinou těžko proveditelné.
Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka
Přestože se výcviku účastnilo několik desítek vybraných příslušníků Luftwaffe a zbraní SS včetně známé zkušební pilotky Hanny Reitschové, byl nakonec projekt Reichenberg zrušen. Němci stačili vyrobit 175 kusů, žádný z nich se ale nikdy neocitl v bojové akci. Oficiálním důvodem byl nedostatek benzínu pro výcvik „německých kamikadze“, ve skutečnosti ale většina velitelů Luftwaffe taktiku sebevražedných střel zásadně odmítala.
Zdroj: ČTK, Warfare History Network
Video, které jste mohli minout: Nejzbytečnější bitva při vylodění v Normandii