Hitler chtěl neviditelný letoun. Při jeho vzniku umírali Němci i Spojenci

Neviditelné letadlo bylo snem nacistů. Jeho vývoj provázela smrt

Tajné nacistické základny S2 (4) – Vrtulníky nacistů

Pokrok ve válečnictví přijde často ve chvíli, kdy je jedna strana v úzkých. Nacistické Německo se ve svízelné situaci ocitlo 15. září 1940, kdy prohrálo bitvu o Británii. Výkonní letci RAF a pokročilá radarová technologie připravili Němce o 1 792 letadel, z toho 610 stíhaček Messerschmitt Bf 109E. Hitler zuřil, a nebyl zdaleka sám.

V řečené bitvě padl mimo jiné Wolfram Horten, jenž v Heinkelu zaminovával francouzské pobřeží. Zanechal po sobě další dva sourozence, bratry Reimara, talentovaného technika a konstruktéra, a Waltera, nadšence do letectví a schopného organizátora, který si uměl získat lidi. Především Walter zuřil možná více než Hitler a byl pevně rozhodnut udělat vše proto, aby mohl Britům jejich zdrcující úder vrátit.

Messerschmitt Bf 109 zničený v bitvě u Stalingradu

8 Zobrazit galerii

Hermann Göring a Adolf Hitler roce 1933.

Letouny Me 163 sestřelily devět nepřátelských letadel

8 Zobrazit galerii

Čtěte také: Sky-Tanic, monstrum s křídly. Američané staví největší letoun světa, jeho rozměry berou dech

Létající pomsta

Bratři se dlouhodobě zabývali projektem, jenž v roce 1907 rozpracoval britský konstruktér J. W. Dunne, a první prototypy jeho návrhů konstruovali doslova na koleni ve svém rodném domě v Bonnu. Byrokracií zatížené Německo příliš nepřálo ambiciózním projektům, Walterova schopnost udržovat dobré vztahy se správnými lidmi však umožnila bratrům pracovat na svém snu. Kromě toho se na ně usmálo štěstí ve chvíli, kdy Hermann Göring v roce 1943 požadoval výrobu superletounu, který by létal rychlostí 1 000 km/h a nad cíl dopravil 1 000 kg pum. Projekt, který tento požadavek mohl splnit, pocházel z dílny bratrů Hortenových. Jednalo se o Horten 229.

Plánované letadlo bylo tvořeno pouze křídlem o poměru stran 32,4:1. Trup a část křídel sestávaly z překližky nebo plátna. Motory byly zabudované do trupu, jednotlivé komponenty spojovaly hladké přechody a plášť disponoval uhlíkem. Pilot ovládal letoun částečně v lehu na břiše. Stabilitu kolem příčné osy nezajišťovala výškovka, nýbrž profil a geometrický tvar křídla. Díky tomu, že většinu jeho materiálu tvořilo dřevo, byl obtížně zjistitelný radary. Horten 229 měl představovat dokonalý nástroj pomsty, jenž proletí Britům zcela bez povšimnutí přímo pod nosem, navíc v ohromné rychlosti. Problém byl pouze se stabilitou, příď letadla měla tendenci se stále naklánět dolů.

Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka

Myšlenka přežila projekt

Práce na letounu se zintenzivnila po spojenecké invazi do Normandie. Hitler zdvojnásobil objednávku, věděl, že jeho sen o neporazitelné třetí říši nabývá nepříjemných trhlin. Bratři byli blízko konečnému řešení, pomyslné vidle jim ale Hitler hodil do práce znovu v roce 1944, když objednal dálkový bombardér, s nímž chtěl zaútočit na USA. Reimar tři týdny pracoval na bombardéru Horten 18. Prototyp se naštěstí vyvíjel slibně. Testy šly velice dobře až do února 1945, kdy během letu vysadil pravý motor, což stálo život zkušebního pilota Erwina Zillera.

Situace začala být vážná. Funkční prototypy stále nebyly hotové a Německo šlo od porážky k porážce. Nakonec bratři v polovině dubna roku 1945 uprchli z tajné továrny, kde pracovali, a nechali po sobě rozdělanou práci. „Bratři Hortenové pracovali na takzvaném létajícím křídle, letadle s proudovým motorem, které se nikdy nedostalo do boje,“ shrnuje historik Robert Watson v pořadu Tajné nacistické základny na Prima ZOOM. „Po válce se však jejich technologie zmocnili Spojenci. Stala se předlohou pro neviditelná letadla.“

Spojenci se opuštěných prototypů bří Hortenů skutečně zmocnili a poté, co odhalili jejich potenciál, je začali rozpracovávat ve svůj prospěch. Během testů se však stále nedařilo vyřešit problém se stabilitou a po dalším úmrtí zkušebního pilota byl program roku 1953 zrušen. Myšlenka na využití technologie stealth ale zrušení projektu přežila.

Zdroje: Outerzone/Air and Space