Jak střílel legendární Hawker Hurricane? Podívejte se na zničující palbu jeho osmi kulometů

Hawker Hurricane byl britský jednomotorový stíhací letoun, který sloužil v Královském letectvu po boku neméně slavného letadla, kterým byl Supermarine Spitfire. Německému letectvu způsobil Hurricane během bitvy o Británii přibližně 60 procent škod, a ačkoliv je v historii právě Spitfirem mírně zastíněn, sehrál veledůležitou roli ve vítězství nad nacistickým Německem. Obávaný byl i kvůli své výzbroji, kterou v první verzi letounu tvořilo osm kulometů Browning ráže 7,7 mm s tím, že u verze IIB bylo osazeno kulometů dokonce dvanáct.

Smrtící účinek palby osmi palubních kulometů stíhačky Hawker Hurricane se pokusili napodobit tvůrci dokumentu Guy Martin: Bitva o Británii na Prima ZOOM. Na vojenské střelnici v hrabství Wildshire jednotka britských parašutistů použila univerzální kulomety s podobnou kadencí a ráží 7,67, tedy téměř shodnou, jako měly kulomety Browning. Na výsledek se můžete podívat tady:

Čtěte také: Smrtící německá stíhačka unesla spoustu zbraní a byla postrachem bombardérů. Prohlédněte si její kokpit

Palba s rozvahou

Na začátku bitvy o Británii dostali piloti příkaz, že mají vystřelit na cíl ve chvíli, kdy přetne vzdálenost 365 metrů. Později však byly tyto příkazy upraveny na palbu teprve z blízkosti 230 metrů pro zvýšení šance zásahu kritických míst nepřátelského letounu či jeho kabiny. Důvodem, proč byli piloti takto instruováni, je především fakt, že Hawker Hurricane byl po svém vzletu vybaven municí na pouhých 16 sekund nepřetržité palby, čili jakékoliv plýtvání municí bylo výsostně nežádoucí. I proto platilo další nařízení, tedy střílet v dávkách dlouhých maximálně tři sekundy, což tedy zaručovalo 5-6 výstřelů v boji s německými letouny.

Války

Smrtící německá stíhačka unesla spoustu zbraní a byla postrachem bombardérů. Prohlédněte si její kokpit

Vezmeme-li  v potaz vzdálenost cíle a rychlost projektilů přesahující 700 metrů za sekundu, zásah se mohl dostavit už za 3-4 desetiny sekundy, takže nařízená maximální délka jedné dávky byla dostačující. Důležitá pak byla samozřejmě přesnost, kterou velitelství RAF považovalo za dostatečnou, pokud se na ploše 30 x 30 centimetrů nacházelo alespoň 16 zásahů. Faktem ovšem zůstává, že během bitvy o Británii drtivá většina vypálených projektilů minula svůj cíl, protože se nebavíme o palbě na statický terč, nýbrž na protivníka pohybující se vysokou rychlostí v trojrozměrném prostoru.

Mohlo by vás také zajímat: Operace Bodenplatte: Poslední zoufalý útok Hitlerovy Luftwaffe znamenal její konec

I proto se mnoho pilotů snažilo přiblížit ještě víc, s velkou dávkou odvahy a vysokou mírou rizika klidně i na méně než 50 metrů, aby své šance zvýšili a očividně se jim to během bitvy o Británii dařilo. Za celé trvání bitvy, tedy od 10. července do 30. října 1940, zničili piloti RAF celkem 1887 letounů Luftwaffe a zabili 2662 členů leteckých osádek. Sami pak v rámci vlastních ztrát přišli o 1023 stíhaček všech typů a 544 pilotů. Zamezili tím však Hitlerovu Německu aktivovat operaci Seelöwe (Lvoun), která měla mít podobu invaze do Anglie. Bez kontroly nad kanálem La Manche a alespoň východní části Británie totiž Němci usoudili, že by operace byla příliš riskantní, resp. stěží proveditelná.

Zdroj: Britannica, Battle of Britain Memorial