ZOOMujeme kolem světa: Řecko – víra na vrcholcích a věda na ostrově

Smaragdovým ostrovem po stopách Geralda Durrella

Ostrov Korfu najdeme v Jónském moři si 5 km od řecké pevniny. Má rozlohu něco málo 600 km čtverečných a žije na něm více než 100 000 obyvatel. V letní sezoně se jejich počet díky turistům několikanásobně zvyšuje, za což mimo jiné může famózní přírodovědec. Hlavním městem a správním střediskem je přístav Korfu. Většina návštěvníků začíná svou návštěvu ostrova právě tady.

Ať už sem zavítáte na jaře, v létě nebo na podzim, budete uneseni z nezvykle intenzivních barev, přírodních krás i historických památek. Malebná krajina a barva zdejšího moře dala ostrovu Korfu i druhé jméno – Smaragdový ostrov. Přírodních a historických zajímavostí je tu tolik, že ať už vyrazíte kamkoliv, budete nadšeni.

Hospodářství ostrova stojí převážně na turistickém ruchu a pěstování oliv. Počet olivovníků se na ostrově odhaduje na 3,5–5,5 milionu. Je to také jeden z důvodů, proč je ostrov Korfu jedním z nejzelenějších řeckých ostrovů. Pěstuje se tu také tzv. kumquat (latinsky Fortunella), nebo chcete-li trpasličí pomeranč. Kumquat můžete nejčastěji koupit ve formě proslazených plodů nebo marmelády. Ovšem vyrábí se z něj i stejnojmenný alkoholický nápoj likérového typu.

S ostrovem Korfu je nedomyslitelně spjatý britský spisovatel, humorista, zoolog a popularizátor ochrany přírody Gerald Durrell. Poprvé sem přijel, když mu bylo osm let a se svou rodinou zde žil pět let a podle jeho vlastních slov to bylo opravdu šťastné období. Je autorem mnoha knih, v nichž nejčastěji popisuje své dobrodružné výpravy do celého světa a odchyt divokých zvířat pro zoologické zahrady. Pro knihy Geralda Durrella, jež pojednávají o rodinném pobytu na Korfu, je typický laskavý humor. Za nejznámější knihy můžeme považovat díla „O mé rodině a jiné zvířeně“ nebo „Ptáci, zvířata a moji příbuzní“. I jeho starší bratr Lawrence Durrell se o rodinném pobytu na Korfu rozepsal ve svém díle Prospero´s Cell. Lawrencova vila „White House“ je dodnes k vidění v malebném městečku Kálami. Prvních osm let svého života strávil na ostrově také manžel britské královny Princ Philip, vévoda z Edinburghu.

Sisi a její zámeček

Svůj zámek Achillion si na ostrově v místě vzdáleném asi 10 km od hlavního města nechala v roce 1890 postavit i císařovna Alžběta Bavorská, zvaná Sisi. Neoklasicistní zámeček využívala jako místo pro odpočinek a rozptýlení. Říká se, že na její zdravotní problémy velmi pozitivně působilo zdejší přívětivé středomořské klima. Stavbu zámečku řídili dva italští architekti Rafael Kavit a Antonio Landi. Císařovna byla velkou milovnicí starořecké antické kultury, bájí a vzdělanosti. Zámeček proto pojmenovala po jednom ze starořeckých hrdinů Achilleovi. Alžběta Bavorská byla v roce 1898 v Ženevě zavražděna. Následujících 10 let nebyl zámek Achillion využíván. V roce 1908 jej od císaře Františka Josefa I. koupil německý císař Vilém II. Ten jej mohl využívat až do začátku první světové války, kdy jej zabavila řecká armáda. Postupně zde vznikla nemocnice a štábní budova. Konec druhé světové války znamenal pro Achillon další změnu. Koupila jej soukromá firma a začala zde provozovat vůbec první kasino v celém Řecku.

Klášter Panny Marie Vlacherenas zabírá skoro celou plochu malého ostrůvku Kanoni na východním pobřeží Korfu. Společně s Myším ostrovem v pozadí bývá jednou z nejfotografovanějších scenérií na ostrově. Klášter vystavěný v 17. století je určený pro jeptišky a po molu přístupný veřejnosti.

I když většina výletníků jezdí na Korfu za čistým mořem a památkami, na své si přijdou i milovníci hor a turistiky. Nejvyšší hora Korfu se jmenuje Pantokrator a ční do výšky 906 m n. m. Na vrcholu najdeme byzantský klášter zasvěcený Proměnění Páně ze 17. století a bufet pro turisty. Vlastní název hory se překládá jako „Vševládce“. Z klášterních zahrad je nádherný výhled na všechny strany.

Meteora – kláštery v oblacích

Druhou část článku budeme věnovat pravoslavným klášterům Meteora, jež stojí na vrcholcích bizarních slepencových skal v oblasti nazývané Thesálie nedaleko města Kalambaka. Při pohledu z dálky na nepřístupné skalní stěny, na jejichž vrcholcích stojí klášterní budovy, se tají dech a většina návštěvníků nevěřícně kroutí hlavou. Poustevníci a mniši se ve zdejších skalách začali usazovat již v průběhu 11. století. Nicméně trvalo ještě 300 let, než v roce 1356 založil mnich Athanasien první ze zdejších klášterů nazvaný Metamorfosis. Klášter byl také nazýván Megalon Meteoro. Slovo „megalon“ bychom mohli přeložit jako „velký“ a „meteoro“ jako „vznášející se“. Mezi 15. a 16. stoletím zde vysoko ve skalách vzniklo dalších 24 klášterů. Označení „Meteora“ se pak vžilo jako souhrnné jméno pro všechny zdejší kláštery.

Při pohledu vzhůru strmými skalními stěnami se neodbytně vtírá otázka, jakým způsobem dopravovali mniši nahoru stavební materiál a další potřebné vybavení. Musel to být opravdu očistec a neskutečná dřina. Vše potřebné pro stavbu kláštera totiž nosili na svých zádech v koších nebo používali rumpálů. Jediný stroj, kterým si mohli ulehčit práci, byla kladka. Teprve až s rozvojem turistického ruchu byla dostavěna schodiště a kamenné žebříky.

Může za to nejspíš problematická dostupnost místa, ale i interiéry klášterů jsou zdobeny nádhernými a skvěle dochovanými ikonami a vzácným vyřezávaným nábytkem. Mniši mají kromě svých běžných povinností na starosti i péči o unikátní historické památky, ikony a starobylý mobiliář.

Nejnavštěvovanějšími kláštery, v nichž se výletníkům dostane odborného výkladu, jsou hlavně mužský klášter Varlaam a ženský Roussanu.

V roce 1988 byly kláštery Meteora zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Určitě stojí za vidění.

Řecká vína jsou tak trochu jiná

O řeckých olivách už byla řeč u ostrova Korfu. Pojďme se teď podívat i na řecké víno. Většina řeckých vinařů sází na jedinečný charakter starobylých odrůd z viničních tratí, které každoročně dávají kvalitní a jedinečná vína.

Většina z nás nejspíš zná vína retsina. Tradice těchto převážně bílých vín s přídavkem borovicových pryskyřic sahá do starověku. Jak již to bývá, tak k obohacení již tak lahodného vína o vůni a chuť borovicové pryskyřice došlo vlastně náhodou. Borovicová pryskyřice se totiž používala k utěsnění nádob na víno, a tak se nedopatřením dostala do uskladněného vína. Toto klasické řecké víno se vyrábí ze starobylé odrůdy Savantiano a přidává se do něj pryskyřice z borovice halepské (Pinus halepensis). Víno má obvykle zářivě žlutou barvu, plnou chuť a mírné dřevité až pryskyřičné aroma.

Vyhlášených vinařských oblastí v Řecku je hned celá řada a vína, která v nich vznikají, se od jiných oblastí zásadním způsobem liší. Chcete-li ochutnat sušší vína z horských oblastí na severu země, zamiřte do oblasti zvané Makedonie. Jedná se totiž převážně hornatý a drsný region s nižšími průměrnými teplotami, vyšším ročním úhrnem srážek a dostatkem slunečního svitu.

Vína z viničních tratí na svazích bájné hory Olymp mají své vlastní apelace. Na lahvi tak většinou najdeme označení AOC Rapsani. Zpracovávají se tu starobylé odrůdy Xynomavro, Stavroto a Krasoto.

V oblasti nazvané Anchialos se zase vyrábějí převážně suchá bílá vína z odrůd Savatiano a Roditis. Vyrábí se tu i cuvée vína ve stylu Bordeaux nebo vinný destilát Tsipouro.

Epirus, jeden z nejodlehlejších regionů, leží na severozápadě Řecka. Z odrůdy zvané Debina se zde vyrábějí velmi aromatická bílá vína s květinovými příchutěmi.

I na Peloponéském poloostrově najdeme vinice. Přibližně polovina produkce jde na výrobu rozinek. Pro tuto oblast je typická odrůda Aghiorgitiko (Svatý Jiří), která umožňuje vyrobit jak svěží rosé, tak lehká i hutná červená vína, z nichž některá zrají i 10 let.

Text: David Hainall