Druhá etapa TKS2 Jižní Amerikou startuje

Z Rio de Janeira se tým cestovatelů, kteří se na palubu Trajdy přidali na druhou etapu, vydala do národního parku Itatiaia. Po cestě pršelo a na silnici bylo dost popadaných větví, tak si často celá posádka připadala jako Ferdové Mravenci, když je všechny museli v tom nečase odklízet, aby se dalo bezpečně projet. Cesta i nepřízeň počasí působily bezmála jako konec světa.

Za hodinu se však bouřkové mraky roztrhaly a po škaredém počasí nebylo najednou ani vidu ani slechu. Tým se tedy rozhodl dojet do jednoho z velmi hezkých a příjemných kempů kousek mimo trasu (necelých dvacet kilometrů). Než se však dostali za brány kempu, čekal je nepříjemný adrenalinový zážitek. Bylo potřeba překonat starší dřevěný most. Po delší chvíli obhlížení a zvažování se nakonec rozhodli zeptat místních. A postarší pan vrátný přisvědčil, že se není čeho bát, že most prý unesl i těžší auta. A ano, posádka přes něj šla raději pěšky, ale most byl úspěšně zdolán a všichni se tak mohli chystat ke zaslouženému spánku.

Další ráno bylo věnováno dělání rozhovorů se jednotlivými členy posádky. Když se toto mediální okénko uzavřelo, bylo na čase vyrazit do Sao Paula, druhého největšího města Brazílie. Zde čekalo na tým TKS2 velké překvapení. Protože nejenže byli pozváni na prohlídku českého konzulátu, ale na jejich počest se zde konala i velká hostina s necelou padesátkou hostů. Přišli se podívat všichni, kdo mají v okolí něco společného s Českou republikou (učitelé a studenti češtiny, Češi žijící v Brazílii, partneři z napůl českých manželství a další). O nová seznámení nebyla nouze. A tak jako odměnu jim naši cestovatelé uspořádali přednášku o svých dosavadních cestách. A nemohla chybět ani velká vzácnost, české pivo!

Další den se fotografové ve skupině vydali hledat a zaznamenat svými objektivy známá graffiti. Zatím zbytek týmu neúspěšně lovil místní SIM karty do mobilů. Protože už ale měli všichni spousty nahřátého betonu dost, vydali se raději k vodopádu Cachoiera de Baicu s vyhlídkou na vrchol Eucalyptu a skály Moro do Cmaelu a Moro de Cuscuzeiro.

Sotva trošku začalo světlat nebe, byli už všichni vzhůru a vyráželi na východ slunce a někteří i na malou rozcvičku. Ohnivé nebe a protažené klouby všechny příjemně naladily na další den a bylo možné vyrazit. Tatru totiž čekala po dva dny pět set kilometrů dlouhá cesta do města Maringá se spaním na divoko u řeky. Dominantou tohoto města, kterou ani expedice nemohla minout, je kuželovitá katedrála Basílica Menor Nossa Senhora da Glória.

Kilometry pod koly ubíhaly a zanedlouho Trajda dojela do městečka Foz do Iguacu, nejbližšího sídla pod světoznámými vodopády. Další den část osádky vyrazila prohlédnout si přírodní úkaz z helikoptéry, jiní se jej zase vydali prozkoumávat z loďky. Nakonec se ale sešli a celé vodopády Iguacu obešli po lávkách a užili si také příjemného chladivého vlhka padající vody.

Expediční „kluk pro všechno elektro“ Lukáš Hejl měl ten den narozeniny, takže pro něj ostatní připravili na večer grilovací párty a dort.

Kolem vodopádu San Miguel de Coiche čekala expedici poslední část trasy do jihobrazilského města Pelotas.

Více informací o projektu i k jeho připojení se najdete na webu www.tatrakolemsveta2.cz

Za tým TKS2, Lada Matyášová