Jak jsem se rozhodla přesunout si kancelář na Jamajku

Kam vyrazit?

Výběr destinace se odvíjel od mé ekonomické situace. Ve Sportce jsem nevyhrála, a tak jsem sledovala portály s levnými letenkami a vyčkávala. Svatý Martin – drahý, Dominikánská republika – ne zcela bezpečná, Jamajka – ?

Jaká je vlastně Jamajka? A hlavou mi proběhlo to málo, které o Jamajce vím. Je to stát a ostrov ve Velkých Antilách v Karibském moři. Hodně se tam hulí a poslouchá reggae.

Ale je to skutečně tak nebo jde jen o fámu? (Myslím to kouření marihuany a reggae). Nejlepší bude, když to tam zaletím zjistit. Internet na Jamajce určitě mají, takže bych si tam mohla na nějakou dobu přesunout kancelář.

Letenky byly za velmi příznivou cenu. Bylo rozhodnuto.

Kdo by letěl na Jamajku v období hurikánů? Já!

Lacinost letenek se dala vysvětlit nejen tím, že je období hurikánů, ale také tím, že říjen je nejdeštivějším obdobím. To říkali o Srí Lance taky a jak tam bylo krásně. Rozhodla jsem se tedy tyto hrozby ignorovat s tím, že důležité je myslet pozitivně.

Můj jamajský plán

Co na Jamajce budu dělat a kam se vydám netuším. Jamajka má nejen pláže, ale i hory, tudíž bych ráda zažila obojí. Plán vymyslím po cestě a během prvních dvou dnů. Vzhledem k tomu, že musím stíhat práci, je třeba vymyslet, jak skloubit plný pracovní úvazek s cestováním a zároveň si to užít. Jde to vůbec?

Dusno, horko, bouřka

Let byl zpožděný a dlouhý. Když jsme konečně dosedli na mezinárodním letišti Sangster, přivítalo mě dusno, horko a lepkavo. Nad horami létaly blesky, ale v Monetgo Bay nespadla ani kapička. Na cestě jsem už 23 hodin a zmáhá mě únava, proto se mi ulevilo, když po mě na imigračním chtěli akorát vědět, kde budu bydlet. Ještě že tak. Hlavně, že mě nešacovali jako na Samoe.

Přečtěte si také: 14 důvodů, proč navštívit ostrovy pacifického státu Samoa

Zavřená pláž

Jak já se těšila do svého pokoje. Tam mě sice uvítal chládek, ale také neuvěřitelný smrad. Místní klimatizace nebude z nejnovějších. Vypadá to, že si budu muset vybrat. Buď se budu potit nebo zvracet. Zatím nevím, co zvítězí. Raději jsem si sbalila ručník a vydala se na pláž, kde mi oznámili, že je zavřeno. Co prosím?

Pláž se zavírá v 17:00.

Moře omývalo světlý písek jen asi 10 metrů ode mně a já se nemohla smířit s tím, že nebudu moct okusit jeho teplotu a po dlouhé cestě se v něm nesvlažit. Zjišťovala jsem, kde ještě bude otevřeno, ale týpek tvrdil, že nikde (což se dnes ukázalo jako lež, protože všechny ostatní pláže v okolí jsou zdarma a volně přístupné).

Ještě že jsem blonďatá a hodně otravná. Nakonec mě totiž chlapec do objektu Doctor's Cave Bathing Club vpustil, a já měla možnost nejen otestovat teplotu oceánu, ale také si v něm zaplavat a pozorovat západ slunce z lehátka na pláži. Byla to krása.

Ty nehulíš trávu? Tak ti mám přinést kokain?

Při odchodu z pláže mě odchytil Roger, můj nový „friend“ (dnes již asi devátý). Nechtěla jsem být protivná a tak jsem s ním prohodila pár vět. Moc dlouho jsme si ale nepokecali, protože jsem vlastně jen odmítala všechny jeho nabídky.

Nechceš abych tě provedl po Jamajce? Ne, díky.

Nechceš někam hodit po městě? Ani ne, díky.

Nechceš koupit rum? To nechci.

Nechceš nějakou trávu? Ne, díky.

Tak ti mám přinést kokain? Haha, zasmála jsem se a zakroutila hlavou, načež mi Roger říká: „Tak proč jsi jezdila na Jamajku?“

Nevěděla jsem, co mu na to říct, tak jsem se rozloučila a odešla zpět za smradem, do svého ubytování.

Přečtěte si také: Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, JAMAJKA!

Horší než v Asii?

Marně si lámu hlavu nad tím, zdali je to tady horší než v Asii nebo jen stárnu. Můj první den měl být odpočinkový. Chtěla jsem se trochu rozkoukat a vymyslet, kam se posunu. Pokud bych však chtěla získat klid, musela bych se patrně zamknout do sklepení, ale myslím, že i tam by mě Jamajčané vystopovali.

Od chvíle, co jsem opustila svůj pokoj, neměla jsem pro sebe ani chvilku. Místní muži jsou strašně otravní a dotěrní. Zkoušela jsem několik taktik, jak je odpálkovat – odmítala jsem je mile, naštvaně, arogantně, ignorovala je, ale zdá se, že nic z toho na ně nefunguje.

U moře jsem se schovala za kameny, abych nebyla vidět, ale i tam mě vystopovali. Jeden si dokonce sednul metr ode mě a celou hodinu, co jsem si četla a snažila se ho ignorovat, na mě čuměl.

Protože mi neskutečně lezl na nervy, vyrazila jsem raději na oběd a do centra města, ale po cestě mě odchytilo dalších pět mužů. Když jsem jednomu odpověděla a nechala ho chvíli jít vedle mě, řekl si o 500 Kč, a to prý jen proto, že nejsem z USA. To by si řekl o víc. Protože však ví, že já jsem z Čech, tak si o víc neřekne, protože ví, že jsme na peníze skoupí. No, v tom měl chlapec pravdu. Nejsem zvyklá platit lidem za to, že mě otravují.

V Montego Bay to žije

Odpoledne to v ulicích města Montego Bay žilo. Na každém rohu stály obří reproduktory, ze kterých se linula rozlišná muzika. Všude davy lidí a kolony aut. Prodejci levného oblečení a bot si rozkládali své zboží na kartony po ulicích a mezi nimi parkovali své pojízdné stánky obchodníci s ovocem, zeleninou a zmrzlinou. Je děsný horko a já si nepřeju nic jiného, než se odsud vymotat a být buď v moři nebo zpátky v pokoji.

Jako první jsem potkala moře, a tak jsem do něj skočila. Zasyčelo to a mnou se rozprostřel naprosto blažený pocit. Sluníčko právě zapadalo za oceán a na pláži skoro nikdo nebyl. Konečně klid. Ten vydržel 3 minuty, než mě zpozoroval jakýsi Jamajčan a přišel otravovat.

Zvedla jsem se a rychlým krokem se vydala k místu mého přechodného bydliště, protože smrad mého pokoje není tak hrozný jako smrad místních chlápků. Nezvládal moje tempo, takže jsem ho zanedlouho setřásla.

Teď sedím v pokoji, piju Red Stripe (místní pivo) a vymýšlím, jak skloubit cestování s prací. Bude to chtít režim. Ajajaj, to bude bolet.