Láska ve světě zvířat: Jak probíhá skutečná žabí romantika?

Březen končí a voda v tůni u Židlochovic pod Brnem je tak ledová, že když do ní člověk strčí ruku, za chvíli sotva cítí prsty. To však nebrání stovkám nádherně modrých tvorů, aby v ní prožívali doslova milostnou horečku. Kdyby nebyla tráva kolem rybníka ještě zhnědlá po zimě a na stromech v okolí se váhavě neotevíraly první listové pupeny, měl by člověk při pohledu na hladinu plnou samečků skokana ostronosého zmodralých jak zralé švestky pocit, že se zázrakem teleportoval někam do prohřátých krajů.

Vášeň v modrém

Mezi modrými těly se mihlo nenápadně hnědé stvoření a roztoužených samečků se zmocnilo doslova šílenství. Desítky z nich si začaly lézt po hlavách a odkopávat jeden druhého z cesty, jen aby se k vytoužené partnerce dostaly jako první. Až se to jednomu z nich podaří a uchopí samičku do pářicího sevření, celý pár se potopí pod hladinu, aby tam v klidu splnil svou rodičovskou povinnost.

Po většinu roku jsou skokaní samečkové stejně nenápadně hnědí jako jejich partnerky a svatební šat připomínající uniformu nádražáků si užívají pouze během dvou týdnů, kdy probíhá páření. Proč to však dělají? Snad každému, kdo se aspoň trochu zajímal o milostný život živočichů, okamžitě naskočí v mysli obligátní rovnice: Čím je žabák modřejší, tím je v očích samiček atraktivnější, a podaří se mu tedy zplodit více potomků.

Zní to sice hezky, má to však drobný háček – aby to fungovalo, musela by mít samička aspoň minimální šanci si vybrat, s kým se nakonec do víru milostných vášní ponoří. S horou nápadníků valící se na její tělo jako vlna tsunami je však ve skutečnosti ráda, když z modrého víru zmizí bez újmy na zdraví. O nějakém svobodném výběru nemůže být ani řeč. Naopak – sexuchtiví nápadníci zmámení testosteronem se nezřídka na nebohou žabí dámu nahrnou v takovém počtu, že jí znemožní nadechnout se nad hladinou a postupně ji utopí k smrti.

Neomylný systém?

Ona však existuje ještě jedna rovnice, hluboko vtištěná do mozečků žabích samečků, a ta zní: Když je to hnědé a hýbá se to, tak to chci. Když je to však modré, nechci to. Modrá uniforma jim tedy ve skutečnosti šetří energii a čas tím, že si ušetří trapné omyly, když by se ve víru poblouznění vrhali jeden na druhého.

Dokonce i tenhle systém však někdy selže. Ve stejnou dobu jako skokani se v židlochovické tůni páří i ropuchy obecné a také jejich samečkové čekají ve vodě na svou příležitost. Jeden z nich se během mého fotografování lehkomyslně zatoulal do hájemství skokanů a připravil si zážitek, na který asi dlouho nezapomene. Vůbec nevadilo, že měl na rozdíl od skokanů hrubou a bradavičnatou kůži. Prostě byl hnědý a hýbal se, takže se na něj vrhla stejná modrá tsunami jako na skutečné skokaní samičky.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Prima ZOOM, které najdete na stáncích.