Člověk pod tlakem? Stanfordský experiment ukázal, kde je zlo v nás

Existuje zlo v každém z nás? Opravdu dokáže pod tlakem i ten nejnormálnější člověk jednat jako psychopatický šílenec? To jsou otázky, které vedly slavného psychologa Philipa Zimbarda k vědeckému experimentu. Na lidech...

Stalo se to v srpnu roku 1971 na prestižní univerzitě v americkém Stanfordu – proto se experimentu říká stanfordský. Zimbardo si vybral 24 studentů; těch nejprůměrnějších a nejnormálnějších, jaké na škole měl. Rozdělil je na dvě skupiny: vězně a dozorce. Celé to financovalo americké námořnictvo: vojáky zajímalo, jak se lidé chovají pod tlakem zejména kvůli posádkám sloužícím na jaderných ponorkách.

Stanfordský experiment inspiroval filmaře

Plán byl jednoduchý: vězni se měli chovat jako opravdoví vězni a dozorci se o ně měli starat. Celé to mělo trvat 14 dní. Po prvním dni všechno klapalo jako na drátkách: dozorci oslovovali vězně jejich čísly, profesor Zimbardo v roli ředitele vše sledoval a natáčel skrytými kamerami. Dokonce to byla taková nuda, že se nějakou dobu uvažovalo o předčasném ukončení pokusu – nedocházelo k žádným zajímavým konfliktům. Vše se změnilo hned druhý den ráno...

Na základě nechvalně známého Stanfordova vězeňského experimentu bylo natočeno i několik filmů.

V psychologickém thrilleru Experiment z roku 2010 si zahráli oscaroví herci Adrien Brody a Forest Whitaker. Přehrajte si film Experiment online:

Revolta a její následky

Skutečný experiment pokračuje ránem: Vězni v jedné cele se rozhodli, že nebudou poslouchat dozorce. Zabarikádovali se uvnitř a odmítli vyjít. Po chvíli váhání „dozorci“ rebelii brutálně potlačili – zmlátili vězně hasicími přístroji. Jenže s vězni bylo čím dál víc problémů, a tak museli dozorci zdvojnásobit služby a sloužit přesčasy. To se jim samozřejmě nelíbilo, proto si vymysleli způsob, jak vězně zkrotit. Pomocí psychologické manipulace.

Vězni, kteří byli ochotní spolupracovat, dostali výjimečné podmínky a bylo s nimi zacházeno v rukavičkách: stačilo jen, aby na ostatní donášeli a spolupracovali s dozorci. Naopak ti neposlušní byli drasticky šikanováni. Studenti v rolích dozorců brzy pochopili, že ideální na vynucení poslušnosti a upevnění své role je ponižování vězňů.

A tak pro ně vymysleli řadu trestů: například jim zakázali používat záchod a vězni museli vyměšovat jen do kbelíků. A když zlobili, zůstával nevynesený záchod na jejich cele. Vězni museli cvičit do padnutí, a když zlobili nejvíc, museli se vysvléknout a cvičit nazí. Jestli vám to připomíná metody používané v nechvalně známé vězni Abú Ghrajb, tak to není žádná náhoda.

Zimbardo se později právě Abú Ghrajebem zabýval, měl na tamní situaci podat odborný posudek. A tvrdil, že stejně jako u Stanfordského experimentu, také v této irácké věznici vznikly podmínky, které spouštějí zlo ukryté hluboko v nás.

Psycholog, který zešílel

V době, kdy běžel Stanfordský experiment, však Zimbardo ještě tyto znalosti neměl. Stalo se tedy nemyslitelné: i on, jakožto zřizovatel a šéf projektu, propadl atmosféře věznice a schvaloval dozorcům i to nejhorší možné chování. Později to vysvětloval tím, že role dozorce u něj převládla nad svědomím. A právě tímto příkladem dnes ilustruje, jak snadné je, aby i dobrý a vzdělaný člověk propadl zlu a začal dělat věci, které by ho jinak ani nenapadly. V rozhovoru pro server Česká pozice Zimbardo řekl: "Měl jsem to ukončit dřív. Na světě neexistuje jiný experiment, během kterého se psychicky zhroutilo pět lidí. Jenže i já jsem se proměnil z vědce v ředitele stanfordského vězení. Když se někdo zhroutil, prostě jsem ho nahradil dalším. Změna probíhala postupně, nevšiml jsem si jí."

Experiment běžel dál – a den ode dne se podmínky i chování uvnitř „věznice“ horšily. Jeden vězeň se psychicky zhroutil a musel experiment opustit. Zimabrdo však pořád neviděl na experimentu nic špatného. Vše změnil teprve příchod nezávislého pozorovatele z vnějšku – postgraduální studentky, která měla o stavu experimentu vytvořit zprávu. Šokovaná dívka na Zimbarda naléhala, že musí pokus okamžitě ukončit a profesor se nakonec nechal přesvědčit; k velkému zklamání studentů v rolích dozorců.

Co vlastně celý experiment zjistil? Podle všeho je až příliš snadné, aby se lidská osobnost přizpůsobila rolím, které jsou nám přisouzeny. Když je někdo označen jako vězeň, začne se tak po nějaké době chovat a také tak uvažovat. To stejné platí o rolích dozorců...

Nová zjištění: Stanfordský experiment je podvod?

Za zmínku určitě stojí i novější poznání, která Standfordský experiment přinesl, tedy přesněji poznání, která o slavném experimentu přinesl americký novinář Ben Blum na webu Medium.com. Když se později jiní psychologové pokusili tento pokus napodobit, neuspěli - přes několik dalších experimentů za stejných podmínek se z věznitelů nestaly bestie s chováním gestapáka a ani vězni se nehroutili. Stanfordský experiment je i přes to stále uváděný ve všech učebnicích psychologie. Dlouho tam ale nejspíš nezůstane. Americký novinář Ben Blum na webu Medium.com totiž přinesl o celém pokusu nová, dost znepokojivá fakta:

Zajímavosti

Nejslavnější psychologický experiment v dějinách byl podvod, prokázal novinář