Nejslavnější psychologický experiment v dějinách byl podvod, prokázal novinář

Zimbardo a mučení na Stanfordu

Ať už se o psychologii zajímáte, nebo ne, určitě jste už museli slyšet o takzvaném Stanfordském experimentu. Je to v podstatě jeden ze základů moderní psychologie - a také obrovský podvod. Americký psycholog Philip Zimbardo shromáždil mezi svými studenty 24 dobrovolníků, z nichž udělal v monitorovaném prostředí vězně. Byli rozděleni do dvou skupin, jedna představovala dozorce, druhá trestance - a měli takto fungovat - samotný Zimbardo byl ředitelem této věznice.

Už po několika dnech se ukázalo, že si pokusní králíci berou své role až příliš k srdci - dozorci se stali nemilosrdnými bestiemi, vězni doopravdy trpěli a nakonec musel být celý pokus přerušen z obavy, že by mohlo dojít k opravdu velkému průšvihu. Samotný Zimbardo z toho měl značné oplétačky, ale nakonec se díky experimentu stal psychologickou celebritou číslo jedna - v této vědě není slavnější osobnost. Jezdí po celém světě, poskytuje rozhovory televizím a píše knihy o psychologických slabinám moderního člověka - naposledy o tom, že pornografie ničí mladé muže.

Jeho experiment se považuje za důkaz, že člověk je snadno manipulovatlená bytost, která je schopná páchat i pod slabým tlakem obrovské zlo. Příběh experimentu byl také několikrát natočen, takže ho zná prakticky každý člověk, který se jen trošku zajímá o vědu. Ale…

Šlo o podvod…

Když se později jiní psychologové pokusili tento pokus napodobit, neuspěli - přes několik dalších experimentů za stejných podmínek se z věznitelů nestaly bestie s chováním gestapáka a ani vězni se nehroutili. Přesto je Stanfordský experiment stále uváděný ve všech učebnicích psychologie. Dlouho tam však nezůstane, americký novinář Ben Blum na webu Medium.com totiž přinesl o celém pokusu nová, dost znepokojivá fakta.

… nebo neumětelství?

Zimbardo podle něj řadou účastníků experimentu manipuloval, dozorce do přísnosti téměř nutil. Vysloveně jim podle záznamů, které se novináři povedlo získat, naznačoval, že si mohou dělat co chtějí, že mají absolutní svobodu ve vztahu k vězňům - to je ale přesný opak toho, co slýchají na školeních opravdoví dozorci.

Současně,a to je zřejmě ještě horší, podváděli i vězni. Jak už jsme uvedli, účastníci experimentu byli studenti. A těm se blížilo zkouškové období. Řadu z nich pokus nebavil a začali ho rychle pokládat za ztrátu času - a tak se z něj pokoušeli jakýmkoliv způsobem dostat pryč. Zimbardo tvrdí, že pro případ, kdy by někdo chtěl pokus ukončit, bylo domluvené řešení: takový student měl na kameru říct slova “Končím experiment”.

Jenže když novinář procházel materiály, které studenti před pokusem podepisovali a kde to mělo být uvedené, nic takového tam nenašel - a na žádné takové řešení si ani studenti nepamatují. Jejich pokusy opustit simulované vězení tedy byly marné - a tak začali podvádět.

Jednou z emocionálně nejsilnějších scén experimentu je moment, kdy se jeden chlapec zcela zhroutí, propukne v pláč a hystericky křičí, že už to nezvládá a že chce pryč. Srdcervoucí okamžik je děsivý dodnes - jenže právě on je falešný…

Tento student se novinářům totiž nyní přiznal, že celou scénku odehrál ppřed kamerami zcela úmyslně, aniž by něco takové cítil - prostě jen věděl, že jen předstíraný duševní kolaps mu otevře dveře domů a on se zase bude moci v klidu učit ke zkouškám...

Co dál?

Někteří psychologové nyní, poté, co se s výše zmíněným článkem seznámili, požadují, aby byla všechny zmínky o Stanfordském experimentu vyškrtnuté z učebnic - podle jejich mínění nedokazuje nic, s výjimkou toho, že šlo o mizernou vědu, špatně připravený a ještě hůř provedený kousek pořádně diletantské psychologie.

Samotný Zimbardo se zatím k článku a jeho závěrům nevyjádřil, celá psychologická obec na to ale s napětím čeká… Samozřejmě na tom má velký podíl i fakt, jaká celebrita je Zimbardo a že řada jeho méně úspěšných kolegů si teď ráda kopne do těla, ke kterému doposud jen s úctou vzhlíželi.

Text: MK