Videopřehrávač by dnes oslavil 60. narozeniny – kdyby nebyl mrtvý. Co ho zabilo?

Zejména televizním stanicím byly určeny první videorekordér a páska, které americká společnost Ampex představila 14. dubna 1956. Vynález, na kterém technici pracovali od začátku 50. let, výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání, ale i reprízy. Do té doby totiž bylo možné živě vysílané pořady zachytit jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás, pro vysílání předem natočených pořadů se používaly filmové snímače.

Dva palce (zhruba pět centimetrů) široké magnetické pásky se rychle staly v televizním světě standardem a běžně se používaly až do 80. let minulého století. V polovině 60. let se trochu podloudným způsobem dostaly první studiové videorekordéry i do Československé televize. Kvůli americkému embargu na vývoz vojensky použitelných technologií zásilka oficiálně mířila do Jugoslávie, po cestě ale "nečekaně" zmizela a nakonec se vynořila v pražské Měšťanské besedě.

Od 70. let se v profesionálním televizním světě (a později i v domácnostech) začaly místo pásků objevovat praktičtější videokazety. Zatímco v domácím použití hrál prim formát VHS, u televizních stanic se prosadil kvalitnější, byť dražší Betamax firmy Sony. Až do nástupu digitálního záznamu ve druhé polovině 90. let prakticky neměl tento formát u profesionálů konkurenci. Po roce 2000 ale videokazety postupně vyklidily pole, nejprve v domácnostech a v poslední době i u televizí.

ČTK