V Americe mají největší hřbitov letadel, kterému se nic nevyrovná

Letadla se dožívají různého věku a také různých konců. Pokud nehavarují, tak je často čeká rozřezání a pece v hutích, ty šťastnější se stanou muzejními exponáty. Ve Spojených státech ale mnoho především vojenských letadel končí na velkých pohřebištích. A právě v USA, v Arizoně, bychom našli největší hřbitov letadel na světě. Nachází se u letecké základny Davis-Monthan v blízkosti města Tuscon a odpočívá na něm přes 4400 letadel a vrtulníků nejrůznějších typů a velikostí. Hřbitov se rozprostírá na ploše 10 čtverečních kilometrů a hřbitovní správu má na starosti Aerospace Maintenance and Regeneration Group (AMARG). Samotná letecká základna je pak domovem 355. bojového křídla amerického letectva, které provozuje útočné letouny A-10.

Hřbitov neb o skladiště?

Jak ale naznačuje název AMARG, na tusconském pohřebišti se ve většině případů nenacházejí pouhé vraky nebo torza letounů a vrtulníků. Oficiálně jde o skladovací a servisní centrum, do kterého putují vyřazené stroje od letectva, námořnictva, námořní pěchoty, pobřežní stráže, národních gard i NASA. Jde tedy o letouny, které můžou i nadále sloužit jako zdroj náhradních dílů, nebo můžou být dokonce znovu zprovozněny. Jen malá část jsou vyloženě vraky. Vedle správy hřbitova AMARG provádí i přestavby vyřazených bojových letounů na dálkově řízené létající terče.

Tuscon nebyl pro uskladnění vyřazené letecké techniky vybrán náhodně. Tamní pouštní klima s velmi nízkou vlhkostí, minimálním výskytem dešťových srážek a silně zásaditá půda vytvářejí ideální podmínky pro skladování techniky pod širým nebem, kde jí nehrozí koroze a poškození povětrnostními vlivy. Půda je navíc tak tvrdá, že není ani potřeba stavět obslužné silnice.

Zatímco základna existuje už od 20. let, hřbitov vznikl těsně po druhé světové válce, když tam putovaly stovky vyřazených létajících pevností B-29 a transportních dakot. Nejvíce se však začal plnit až v době po vietnamské válce a další masivní příliv leteckých vysloužilců dorazil po konci studené války. U hřbitova a základny sídlí i největší soukromé letecké muzeum na světě. Jmenuje se Pima Air & Space Museum a právě díky němu je možné se na hřbitov podívat. Muzeum totiž vozí mezi tisícovkami vyřazených letounů turisty v autobusech.

Balzamování a kanibalizace

Jak již bylo řečeno, nejde tak úplně o pohřebiště, jako spíš o skladiště nepotřebné techniky. Zaměstnanci AMARG, kterých je přes pět stovek, vyřazené stroje konzervují, zbavují je provozních kapalin a vybavení, které je možné znovu použít v dosud provozovaných strojích. Pak jsou choulostivé části letadel či vrtulníků zabaleny do speciálních fólií chránících před slunečním světlem a všechny otvory a spáry v trupu jsou utěsněny. Teprve po tomto „balzamování“ jsou stroje odtaženy na hřbitov. A proč vlastně americké ozbrojené síly většinu vyřazené letecké techniky nelikvidují? Je to jednoduché, kvůli finančním nákladům. Odstavit stroj v poušti je mnohem levnější, než jej nechat odborně sešrotovat, navíc takto může i desítky let sloužit jako zdroj náhradních dílů, tedy pro kanibalizaci, jak se v letecké hantýrce říká. Dokonce se stává, že jsou „pohřbená“ letadla po nějaké době reaktivována, zmodernizována a vrátí se do služby, třeba u letectva některého chudšího spojence Spojených států.

Text: DP

Podívejte se na konci článku na Galerii z popisovaného leteckého hřbitova.