Umělý člověk může být vzdálený jen deset let!

Na letošním jaře bez větších fanfár oznámil Dr. Craig Venter, že jeho tým spočítal nejmenší počet genů živé buňky. Došlo tak k dalšímu milníku v konstrukci umělých forem života ze syntetizované DNA – první vzniklé již před šesti lety. Stále dokonalejší genové nástroje mohou znamenat vznik umělých lidí již za dekádu. Podobný projekt totiž již nenápadně skoro začal.

Steve Jobs genetiky

Otázka syntetizace umělého života již dávno není ryze spekulativní. Svého druhu umělé buňky vytvořil už biolog Thomas Chang v 60. letech 20. století na McGillově univerzitě. Dlouho však podobné postupy spoléhaly spíše na chemickou emulaci procesů podobných skutečným formám života – až do roku 2010, kdy právě Venter po patnáctiletém výzkumu vytvořil pravou syntetickou formu života řízenou uměle vytvořenou, unikátní sekvencí DNA. Ačkoliv k tomu použil již existující buňku, do jejíhož nitra tým vložil "své" DNA a poté vyňal původní, výsledkem bylo žijící stvoření, jaké svět do té doby neviděl.

Venter, podle časopisu Time jeden z nejvlivnějších lidí planety, si od té doby vysloužil přezdívku Steve Jobs genetiky, se poté krom výzkumu genomu mořského života, zaměřil rovněž na výzkumu nejmenšího možného počtu genů nezbytných pro vytvoření života. Letos v březnu došel k číslu 473 – ani o jeden gen víc, ani o jeden míň. Jeho tým to zjistil studie bakterie Mycoplasma genitalium, jíž postupně genovou manipulací odebíral stále víc a víc genů. I tohle zjištění má však zatím své limity. Z necelé pětistovky genů totiž vědci prozatím neznají význam 149 z nich.

Výzkum na poli syntetické DNA přesto chvátá mílovými kroky. Revoluce v genovém inženýrství není jenom zbožné přání. Nový genový editor CRISPR/Cas9 dosahuje předtím netušené přesnosti při vyhledávání a osekávání jednotlivých genů. Zlepšilo se i naše chápání významu jednotlivých základních komponentů života - a ruku v ruce s tím klesla i cena.

Být či nebýt tvůrcem nového života?

Profesor Drew Endy ze Stanfordu například odhalil, že zatímco v roce 2003 stálo sekvencování jednoho genu kolem čtyř dolarů, nyní vyjde stejnýn úkon na 3 centy. Trend má přitom pokračovat – pokud byste chtěli vytvořit sekvenci dlouhou jako lidské DNA, stálo by vás to dnes 90 milionů dolarů. Odhaduje se ale, že to dvou dekád tato položka klesne na sto tisíc dolarů.

Je tak jen otázkou času, než se této propozice chopí byznys. Jakmile totiž dostatečně pochopíme "větnou strukturu" jednotlivých genů, otevře se širý nový svět možností. Produkce léčiv na míru? Bez problémů. Výroba fosilních paliv umělými organismy? Také tak. Sestavení komplexnějších "živých androidů"? I to je představitelné. Netřeba říkat, že možnosti jsou stejnou měrou vzrušující jakožto i děsivé. Vedle průmyslových a eticky velmi delikátních aplikací je navíc levné syntetizování umělého života i rizikové vlivem terorismu.

Stejně důležité jako vědecké pochopení tak bude i rozumná míra regulace genového inženýrství ruku v ruce s nastavením etických zásad. Nedávno například způsobil rozruch Dr. Gerge Churche z Harvardovy univerzity, který oznámil projekt syntetizace dlouhých řetězců DNA. Zpočátku nešlo o kontroverzní téma - než se ovšem ukázalo, že Churchův původní záměr spočíval v syntetizování řetězce lidského genomu. Mělo se tak stát do deseti let. Church musel z ideje nakonec pod tlakem ustoupit. Znamená to však, že umělý člověk může být, alespoň co do syntetizování jeho DNA, vzdálen pouhou dekádu.

Ladislav Loukota