Thajské vězení Bangkwang – konečná stanice drogových dealerů

Bangkwang – velký tygr

To, že pobyt ve vězení není žádný med, je samozřejmé, byť rozdíl mezi výkonem trestu v Norsku a Thajsku je podobný, jako ubytování v Hiltonu a samovazbou v lágru komunistického uranového dolu. To, co popisoval dnes již zesnulý Radek Hanykovics uvězněný za pašování drog v bangkokském vězení Bangkwang, věznici s nejvyšší ostrahou, si nezadá ze scénářem hollywoodského thrilleru. Bangkwang má přezdívku Velký tygr, což má naznačit, že požírá lidi zaživa a svým způsobem je to pravda.

Rozhodně jim rozežírá psychiku. Podle thajských úřadů má 63 % vězňů psychické problémy a každý desátý se pokusí o sebevraždu. Na Západě se pro něj vžilo přízvisko „hotel Bangkok“. I tady, podobně jako v případě severovietnamského vězení Hoa Lo, jde o brutální sarkasmus. V Hoa Lo alias hotelu Hilton byli vězněni američtí vojácí, často sestřelení piloti, zatímco v Bangkwangu si své tresty odpykává celá řada cizinců, často za prohřešky spojené s pašováním drog. Právě protidrogové tažení má za následek příliv dalších vězňů do už tak plných cel. Podle dokumentaristů, kterým se povedlo ve věznici filmovat, se tresty za delikty spojené s drogami pohybují od 25 let po doživotí, výjimkou není ani trest smrti. Ve skutečnosti mohou být tresty menší, záleží na typu drogy (Thajci je rozlišují do několika skupin podle nebezpečnosti) a množství. Cely jsou přecpané, intimita slovo téměř neznámé, přítomnost násilí neustálá a kdo nemá peníze, propadá se na dno zdejší hierarchie.

Je libo žloutenku nebo AIDS

U nás je žloutenka označována za „nemoc špinavých rukou“, jenže hygienické podmínky blížící se evropským, byť vězeňským standardům jsou tady mimo realitu. Švábi, potkani, v podstatě nepoživatelské jídlo a neustálá hrozba nemoci. Emilu Novotnému a Radku Hanykovicsi (Hanykovics byl následně propuštěn, na rakovinu zemřel mimo vězeňské zdi) thajský soud „přidělil“ 50 let, naštěstí se díky dobré práci českých úřadů povedlo zajistit, že si mohli trest odsedět doma. Přesto prvních 8 let prožívali denní peklo thajského vězení. Novotnému bylo 19 let, když ho thajská policie na letišti v Bangkoku zadržela ve chvíli, kdy jeho zavazadla obsahovala 5,6 kg heroinu.

Jakmile kdokoli onemocní, běžné nemoci jsou tuberkulóza či svrab, okamžitě onemocní část vězňů v jeho bezprostředním okolí. „Prostor na ležení je asi metr a půl dlouhý, neustále se někoho dotýkáte,“ vysvětluje Michael, tedy vězeň č. 317/47. V takových podmínkách je přenos nemoci v podstatě automatický. Přesto, že tresty za držení drog jsou drakonické, užívají se i za zdmi vězení: "Dnes jsme narazili na skupinu asi dvaceti Thajců, kteří si to šlehali za použití jedné jehly. K aplikaci používají náplň od propisovačky, na kterou nasazují torzo jehly zbavené plastového nástavce. Stlačovací píst nahrazují tím, že do náplně foukají pusou," líčil Hanykovics své zkušenosti z Bangkwangu. Mít jakoukoli otevřenou ránu znamená dispononovat otevřenou vstupní bránou pro infekci, zvláště, když voda k mytí je obyčejná říční.

Neznalost zákona neomlouvá

„Vlastnictví drogy není v zemi úsměvů pro smích,“ píše web Compare Thai Rehabs zaměřený na zdravotnickou péči zejména pro turisty v Thajsku. „Podle narkotického zákona Thajska jsou nelegální drogy definovány a klasifikovány jako narkotické nebo psychotropní látky. Tyto látky mohou být přírodního nebo syntetického původu, mění nebo zhoršují psychický nebo fyzický stav osoby, která drogu konzumuje. Narkotika jsou specificky definována jako látky, které postihují člověka tak významným způsobem, že vyžadují neustálé zvyšování dávky, při abstinenci se vyskytují abstinenční příznaky a způsobují zhoršení zdraví,“ dodává Compare Thai Rehabs s upozorněním, že Thajsko nezná v tomto ohledu výjimky. Proto je i víkendové či „rekreační“ užívání drog extrémně nebezpečné. Nejde jen o konopí, ale dokonce i o některé u nás na předpis dostupné léky. Léky samozřejmě mít lze, ale je dobré k nim mít i potřebné formuláře vydávané thajským velvyslanectvím. Bangwang má podobně nechvalnou pověst jako Alcatraz. I o něm se točí filmy.

Text: Topi Pigula