Tajemný letoun z oblasti 51: Co je to zač?

have_blue_bottom_view

Pro moderní bojová letadla je schopnost omezit odraz radarových vln zaklínadlem. Konstruktéři se tedy bez principů technologie stealth už neobejdou. Pro mnohé ale může být překvapující, že jde o záležitost starou už několik desítek let.

Úplně prvním letounem, který byl stavěn podle pravidel stealth a na základě výpočtů jeho radarových charakteristik, byl letový demonstrátor supertajného programu pojmenovaného Have Blue.

Stal se také předobrazem později velmi dobře známého útočného letounu F-117A Nigth Hawk. I když se F-117A stal synonymem technologie stealth, tedy nejmodernějšího konstrukčního přístupu v leteckém průmyslu, už od roku 2008 není v aktivní službě. Paradoxně byl vyřazen pro svou zastaralost. Ale ne tak úplně.

Kongres americkému letectvu nařídil, aby stroje F-117A nadále drželo jako zálohu v zakonzervovaném stavu pro případ potřeby. Celá flotila 20 až 30 let starých letounů tak čeká na svůj osud na nevadské základně Nellis v proslulé oblasti 51. O téměř zapomenutých F-117A se ale v současnosti rozproudila debata, protože Výbor pro obranu Kongresu začal uvažovat o právním předpisu, který by nighthawky poslal definitivně do historie. První sériové stealth letouny tak nejspíše ukončí své marné čekání na znovuzrození.

darpa-have-blue-demonstrator-3, Foto: All

Technologie stealth pochází ze 70. let, takže není úplnou novinkou, pravdou ale je, že svět se o její existenci dozvěděl až s oficiálním představením F-117A na konci 80. let. Do té doby šlo o přísně tajnou záležitost. Na konci 60. a začátkem 70. let už sovětské protiletadlové komplety byly na vysoké úrovni a ve Vietnamu nebo během války Jom Kippur způsobovaly americkému a izraelskému letectvu značné ztráty. Konstruktéři tedy hledali způsob, jak letouny pro radary protiletadlových systémů „zneviditelnit“. V roce 1974 americká vládní výzbrojní agentura DARPA oslovila několik výrobců, aby navrhli „neviditelný“ letounu. Nakonec se do užšího výběru dostaly firmy Northrop a Lockheed. V rámci tzv. fáze 1 obdržely státní subvenci na stavbu dřevěných modelů stroje, který dostal označení Experimental Survival Testbed (XST).

V roce 1976 specialisti z DARPA vybrali návrh firmy Lockheed, u Northropu ale měli s vývojem pokračovat také. Díky tomu vznikl později experimentální stroj Tacit Blue a především bombardér B-2 Spirit. Program, v rámci něhož měly být postaveny dva letové demonstrátory, dostal jméno Have Blue a byl velmi úzkostlivě tajen. Oba demonstrátory postavila proslulá vývojová divize Lockheedu Skunk Works. Ten první s číslem HB1001 měl posloužit k ověření aerodynamické koncepce.

Přes nejrůznější výpočty si totiž nikdo vlastně nebyl jist, zda bude stroj vůbec létat. XST i pozdější F-117A sice disponovaly charakteristikami stealth, ale těch konstruktéři docílili díky trupu sestaveného z tzv. fazetových ploch, které spolu svíraly velké úhly. Díky tomu se měly radarové vlny rozptylovat všemi směry a zaměřovací radary protiletadlových systémů tak nemohly stroj lokalizovat. Jenže trup tvořený fazetovými plochami musel zákonitě vykazovat poměrně špatné aerodynamické vlastnosti, což se později potvrdilo. Proto se u pozdějších i dnešních stealth letounů tento konstrukční princip nepoužívá.

První XST byl hotov v polovině roku 1977, v prosinci onoho roku se na oblastí 51 poprvé podíval do vzduchu. A létal opravdu špatně. Nesmělo se s ním manévrovat při větších přetíženích, hlavně však byl značně podélně nestabilní. Tuhle nevyzpytatelnou vlastnost, i když do značné míry potlačenou letovým počítačem, měl „v krvi“ i F-117A, proto mu také piloti říkali Wobbly Goblin (roztřešený skřet). Tvarově byl XST pozdějšímu F-117A hodně podobný, koneckonců stal se jeho předobrazem, ale byl menší a mnohem lehčí.

darpa-have-blue-demonstrator-1, Foto: All

Kariéru HB1001 ukončila havárie v květnu 1978 při jeho třicátém šestém letu. Kvůli poruše hlavního podvozku se musel pilot katapultovat a stroj se zřítil do pouště u Groom Lake v blízkosti základny Nellis v oblasti 51. To už byl hotov druhý kus s číslem HB1002, který posloužil na základně Nellis i k radarovým testům stealth charakteristik. Osud mu ale také nepřál. Celkem absolvoval padesát dva letů, při onom posledním v červenci 1979 horké výstupní plyny od motoru propálily trup a zničily hydraulický okruh řízení. Pilot se katapultoval a stroj opět dopadl do pouště u Groom Lake, přičemž byl zcela zničen.

Nicméně to neznamenalo konec projektu Have Blue. Naopak, už rok před koncem druhého demonstrátoru v Pentagonu padlo rozhodnutí, že poznatky ze supertajného projektu Have Blue poslouží jako základ pro vývoj sériového bojového stealth letounu. Nastala tzv. fáze 2 a prototypové stroje budoucího F-117A dostaly označení Senior Trend. První sériové F-117A pak přišly v naprostém utajení k bojovým jednotkám v roce 1982, poslední v roce 1990.