Robochirurgové během svých operací zavinili až 144 lidských úmrtí!

Na první pohled jsou robotičtí chirurgové dokonalou medicínskou mašinou. Nehrozí u nich vyčerpání, jsou dokonale dochvilní a mohou pracovat za fragment ceny vystudovaného chirurga. Od příchodu robotických operatérů si tak mnozí futurologové zejména ve Spojených státech slibují dramatické snížení ceny výdajů na zdravotnictví, a tak i snížení ceny zdravotních úkonů. Jenže lidmi ovládaní roboti na různých pracovištích operují už více než patnáct let a nejnovější studie MIT naznačuje, že vlivem strojového selhání za tu dobu došlo už na 144 úmrtí.

Zázrak techniky: chirurg bez ega

Příchod robotických chirurgů není žádnou horkou novinkou – první prototyp tohoto druhu se v USA objevil už v roce 1984. Jmenoval se Arthrobot a dovoloval chirurgům operovat na dálku. Od jeho představení na University of British Columbia však informační technologie i robotiky poskočily o světelné roky kupředu, příchod levnějších, přesnějších a bezpečnějších operativních úkonů díky robochirurgům se tak konečně zdá být na dosah.

Robotičtí chirurgové se v zásadě rozlišují na lidmi dálkově ovládané a ty, kteří jsou s to vykonávat dle zadání operaci autonomně, přičemž ti první prozatím v naprosté většině převažují. Od roku 2000 se pokusně míra robotických operací stále zvyšuje – už před pěti lety například v Montrealu došlo na první operaci člověka provedenou výhradně roboty. Dominujícím robotickým ramenem používaným k operacím lidí je The Da Vinci patřící společnosti Intuitive Surgical, jehož 1400 kusů již běžně provádí činnost v řadě nemocnic.

Jenom v USA mezi lety 2007 a 2013 došlo na skoro dva miliony operací provedených roboty. “Robot je v zásadě jenom prodloužením našich rukou, umožňuje nám ale kontrolovat zákroky odlišným způsobem a dává nám možnosti, které běžné operace nemají. Je to trochu jako využívat vaši levou ruku,” řekl pro web Hopes and Fears nepříliš pochvalně John Petrozza, gynekolog, chirurg a jeden z prvních doktorů, který v roce 2005 začal pracovat po boku robochirurgů. Ačkoliv je současná generace robotů plně podřízená lidskému pánovi, ani Petrozza nevylučuje příchod skutečně autonomního robochirurga. Mnozí soukromníci na něm usilovně pracují.

Nejnovější zjištění ze studie MIT však idealistům a nadšencům do robotiky trochu srazilo hřebínek. Ve světle překvapivě vysokého počtu zákroků vedených s částečnou podporou robotů možná číslo 144 obětí na životech nezní až tolik vysoce, přesto jde o cifru, která stojí za zamyšlení. Skutečně je robotika připravená na operování na lidských pacientech? Neměla by medicína alespoň prozatím vliv robotů omezit?

Bagatelizace chyb

Mezi nejčastější zranění pacientů během operací vedených roboty patří popáleniny po zkratu robota, pád nástrojů či jejich úlomků pacientovým směrem po rozbití robota nebo nezamýšlený, de facto nesprávný pohyb robotického ramena vůči lidskému tělu. Relativně často dochází i na výpadek obrazového přenosu během operace. Došlo pak i na jednu situaci, kdy robot "odmítl" pustit zachycenou tkáň. To všechno jsou problémy, které se lidských chirurgům nestávají, a potenciálních rizik je daleko více.

University of Washington loni testovala, jak robotický chirurg operuje pod DoS útokem, který ho zahltí informacemi. Nepřekvapivě se jeho přesnost dramaticky snížila. Robochirurgové přitom nejsou proti podobným útokům dostatečně chráněni. Momentálně vysoká pořizovací cena kolem jednoho a půl milionů dolarů a vysoké náklady na údržbu navíc znamenají, že nemocnice a hlavní producent robotů Intuitive Surgical rizika do určité míry bagatelizují, aby se investice vyplatila.

Je nasnadě, že krom davů pacientů v civilním sektoru panuje velká poptávka po robochirurzích především ve vojenství. Roboti, kteří by byli s to zachraňovat životy zraněných vojáků i civilistů ve válečné zóně, by dále mohly snížit míru utrpení v konfliktních oblastech. O robochirurgy se však zajímá i NASA a další vesmírné agentury. Na Mezinárodní vesmírné stanici by ještě potřeba chirurgického zásahu nemusela být takovým problémem, člen stanice by se v řádu hodin mohl vrátit na Zemi. Při dlouhodobých misích k Marsu nebo asteroidům by už ale byla poptávka daleko vyšší. Motor pro zlepšení tedy rozhodně existuje.

Budoucí generace robotů jistě dosáhne vyšší přesnosti a nižší ceny, a ani momentálně nelze neúspěchy skoro dvou milionů operací podceňovat. Například vlivem neplánovaného elektrického zkratu během běžné, lidmi vedené operace zemře v průměru v USA denně jeden až dva pacienti – při obrovských počtech operací provedených denně jsou zkrátka omyly nevyhnutelné. Zároveň ale dětské nemoci technologie robochirurgů působí příliš děsivě, než aby mohly být přičteny neovlivnitelným okolnostem. Rétorika společnosti Intuitive Surgical, která nad trhem s robochirurgy de facto drží monopol, rovněž ničemu nepomáhá. Pokud budou robotičtí chirurgové pokračovat stejným směrem i nadále, hrozí, že Intuitive Surgical se stane příštím Monstantem – tedy především strašákem víry v optimistický vliv technologií, nikoliv skutečný motor pokroku.

Ladislav Loukota