Podnebí Sahary se mění každých 20 000 let. Bývá nehostinné, ale i úrodné

Nová studie dokazuje, že se klimatické podmínky na Sahaře pravidelně mění. Podle odborníků dochází přibližně každých 20 000 let k zásadním změnám podnebí, které poušť promění v úrodné nebo naopak vyprahlé území, jaké známe dnes. Alespoň k takovým závěrům dospěli američtí vědci z Massachusetts Institute of Technology (MIT), jejichž výzkum byl částečně financován Národní vědeckou nadací (NSF).

Většině z nás je Sahara známá především svojí nehostinností. Ostatně právem se řadí mezi nejžhavější, nejsušší a nejpustší oblasti dnešního světa. Neméně fascinující je svojí obří rozlohou, která činí asi 9,3 milionů kilometrů čtverečních napříč severní Afrikou. Podle všeho ale takto nehostinné podmínky na Sahaře nepanovaly vždy, což ostatně dokazují některé dřívější objevy a vykopávky. Řeč je především o jeskynních malbách a fosiliích. Dobře známy jsou nálezy svědčící o existenci říčních zvířat, jako jsou krokodýli. Nejen tyto hmatatelné důkazy poukazují na to, že území největší horké pouště světa bylo dříve vlhké a úrodné. Na Sahaře se dařilo rostlinám i živočichům, kteří posléze upoutali pozornost dávných civilizací.

Sahara: rodná a bujná poušť

Badatelé z MIT nyní objevili další důkazy, které tyto předpoklady potvrzují. Během výzkumu studovali starobylé prachové nánosy v mořských sedimentech ze západoafrického pobřeží, kde se postupně usazovaly dlouhých 240 000 let. Analýzou naměřili koncentraci vzácného izotopu thoria, tudíž mohli dle jednotlivých vrstev odhalit dávnou historii saharské atmosféry. Rozbor nakonec prozradil, že se během uplynulých tisíciletí tamní podnebí pravidelně měnilo na vlhké a suché přibližně každých 20 000 let. Za tohle pomyslné „klimatické kyvadlo“ podle vědců může periodické naklánění osy Země, protože naše planete obíhá kolem slunce. Pouštní podnebí pak ovlivňuje množství dopadajícího slunečního záření během jednotlivých období, které je těmito změnami přímo ovlivňováno. Země přijímá každých 20 000 let intenzivnější letní sluneční světlo, které saharskou poušť přemění na vyprahlou pustinu, jakou je Sahara dnes. Ovšem jakmile se osa zase změní, sníží se i množství slunečního záření. Druhá část sezony tedy naopak vytváří monzunové podmínky. Výsledkem je vlhčí, zelené prostředí bohaté na faunu a flóru. „Nové důkazy podporují myšlenku, že se klima v oblasti opakovaně měnilo,“ uvedl profesor David McGee z MIT. Podle jeho názoru může být takový výzkum cenný pro studium historie Sahary, neboť se přímo týká lidského osídlení a žití. Na případná další odhalení si ale musíme ještě počkat.

Fascinující Sahara

Ačkoliv se o Sahaře často mluví jako o „největší poušti světa“, pravda je trochu jiná. Pokud budeme trvat na správné definici, největší pouští světa je Antarktida. Saharu můžeme ve skutečnosti označit za největší horkou poušť světa. Zajímavých nevědění ale existuje mnohem víc. Většina z nás si pod slovem „Sahara“ nepochybně vybaví nekonečné písečné duny. Saharské území je přitom pískem tvořeno z přibližně 30 %. Zbylou většinu vyplňuje převážně štěrk. A leč se její nekonečné pláně tváří jako Bohem zapomenutá pustina, ve skutečnosti jsou domovem některých z nejvíce fascinujících druhů zvířat naší planety. Sahara například patří mezi oblíbená útočiště zmije rohaté, velbloudů, gazel, štírů, pštrosů, varanů, fenků, posvátných skarabeů a jiných zástupců fauny. Některé druhy jsou dokonce zcela unikátní a na jiných místech ani nežijí. Zatímco zvířecí říši můžeme považovat za rozmanitou, lidské osídlení je spíše střídmé. Po Sahaře se potulují zhruba 2 miliony lidí, z nichž většina holduje nomádskému způsobu života. Text: Petr Smejkal