Hlavní olympijský závod proběhne v zákulisí. Proč boj s dopingem nikdy neskončí?

Sportovci z NDR a Sovětského svazu prosluli tím, že se doping stal naprosto pevnou součástí jejich tréninkové přípravy na vrcholové soutěže. „Doping byl podáván několika tisícům sportovců a šestnáctimilionová země si v letech 1972 až 1988 připsala na své konto 384 olympijských medailí, z toho 192 zlatých. Spotřebovala na to více než dva miliony zakázaných tablet ročně,“ dodává podrobnosti Vojtěch Vondáček v magazínu Alarm.

Olympics-Rodchenkov Anti-Doping Act won't keep Tokyo clean - lawyer https://t.co/EIqoMSokFB pic.twitter.com/cQNKS0US29

— CNA (@ChannelNewsAsia) July 21, 2021

Rusové se nemění

Zatímco východní Německo (NDR) se spojilo se svým západním sousedem a sport se vrátil k původnímu pojetí výkonu, Sovětský svaz se rozpadl a nástupnické Rusko stále vnímá vítězství ve sportu jako vítězství i na politické rovině. Proto od dopování svých sportovců neustoupilo, což vyústilo až v situaci, kdy ruští sportovci závodí pod neutrální vlajkou. Mají totiž několikaletý zákaz reprezentovat svoji zemi na vrcholových sportovních kláních. To platí jak pro letošní letní olympiádu v Tokiu, tak pro zimní hry v Pekingu v roce 2021.

Čína zaujala podobný postoj jako některé východoevropské státy. Steroidy a lidské růstové hormony se v 80. a 90. létech staly součástí „vědeckého výcviku“, s jehož pomocí se měla Čína stát sportovní velmocí.

As Russians sports tri-colour unforms that look anything but neutral, disappointed WADA can only look after sanctions were halved.#Russia #doping #Tokyo2020 #Olympicshttps://t.co/FISU3LVvOZ pic.twitter.com/StGkz9VwTO

— Karolos Grohmann (@karolosgrohmann) July 23, 2021

Problém je, že doping vždy bude mít náskok před kontrolou, neboť nelze plošně zakázat všechny látky s „dopujícím“ účinkem, případně předejít novým metodám, které se pokusí kontroly sportovců obelstít. Dokonalou ukázkou je atletka Marion Jonesová, která v dresu USA získala tři zlaté medaile na olympiádě v Salt Lake City a která roce 2000 zneužívala steroid tetrahydrogestrinon (zkratka THG). Ten byl ve své době analytickými metodami nezjistitelný, díky čemuž získal přezdívku „the clear“, tedy „čistý“.

Historie sportu je dopingu sportovců zkrátka plná. Někdy se jednalo o důsledek osobních ambicí daného muže či ženy v těsném trikotu, někdy byl doping centrálně řízený vládou. Buď jak buď, metody dopingu se postupně vyvíjely do nesmírně sofistikované podoby, která místy skutečně dokázala šokovat svou vychytralostí. Obzvlášť pokud kolem jednoho sportovce musel pobíhat celý tým kompliců. Považte sami v následujících příkladech:

Dopování jedem

Semena kulčiby dávivé obsahují prudký alkaloid strychnin, který byl oblíben jak v případě vražd, tak sebevražd. Použít ho jako sportovní doping tedy vypadá jako holý nesmysl, nicméně přesto tak používán byl. V malých dávkách totiž působí jako svalový stimulant a krátkodobě zostřuje smysly, povzbuzuje dýchání a zrychluje krevní oběh. To znamená, rychlejší okysličení organismu a tedy vyšší výkon. Zákaz za užití strychninu dostal například keňský maratonec Felix Kirwa, podáván spolu s alkoholem byl i na olympiádě v roce 1904. Jako tehdy nezakázaný (tedy povolený) podpůrný prostředek ho dostal americký maratonec Charles Hicks.

Dopovací workflow

Rusové zase vymysleli efektivní týmový proces, který umožnil jednak steroidy nabudit sportovce a zároveň manipulovat s testovanými vzorky moči, které byly zaměňovány za ty nekontaminované. To vyžadovalo i falšování potřebné dokumentace. Právě manipulace se vzorky stála mimo jiné Alexandra Zubkova a Alexeje Vojevodu zlaté medaile z Olympijských her v Soči. „Lidé oslavovali olympijské šampiony a my jsme seděli a měnili jejich moč. Fungovalo to celé jako švýcarské hodinky,“ cituje český rozhlas bývalého šéfa antidopingové agentury ROSADA Grigorie Rodčenka, který se na podvodech podílel. Podobně jako s močí se v minulosti zaměňovaly vzorky s krví.

Russia secret services collected clean urine prior to the Sochi Olympics & swapped dirty urine of Russian athletes through a hole in the wall at the Olympic anti-doping test centre. Russia's secret services cracked unbreakable bottles in the hunt for medals & national pride.

16/ pic.twitter.com/1zMFtPMtgN

— Jamie Langley (@Jamie_langley1) July 21, 2021

EPO

Nejznámější kauzou zakázané výměny krve pro zvýšení výkonu je bezpochyby ta, jejímž centrem se stal cyklista Lance Armstrong. Ten se veřejně přiznal k metodě zvané EPO, což je zkratka pro hormon erythropoietin produkovaný ledvinami, jenž způsobí zvýšené množství červených krvinek v krevním řečišti. Když je krev málo okysličená, EPO vyšle signál pro zvýšenou tvorbu červených krvinek.

Doping fungoval tak, že se uměle, například kyslíkovým deficitem, nabudilo zvýšené množství krvinek v krvi, která byla odebrána a uschována pro příští využití. Před samotným závodem se krev přes kanylu vrátila zpět do těla a sportovec získal lepší okysličování tkání včetně svalů. To ale není jediné kouzlo EPO, neboť zároveň stimuluje i syntézu hemoglobinu, který má na starosti přenos kyslíku z plic.

Armstrong Doctor Allegedly Supplied EPO to Spain’s 1996 Olympic Track Cyclists https://t.co/VorxMQjhvb pic.twitter.com/ES6Lg4kxYO

— U.S. Sports Academy (@USSportsAcademy) April 17, 2018

Nutnost boje proti dopingu sportovců zkrátka zřejmě nikdy neskončí. S novými metodami obcházení pravidel bude nutné přicházet s novými vyspělými postupy, jak jim zabraňovat. Jak ostatně během své aféry prohlásil Lance Armstrong, vyhrávání je pro řadu sportovců důležité natolik, že jednoho dne začínají chtít vítězit za každou cenu.