Očkování proti neštovicím: tajemství lidských vakcín

Vlastní syn jako pokusný králík

Edward Jenner (17. května 1749 – 26. ledna 1823) byl britský vesnický lékař, jenž se zapsal do historických análů vědy tím, že objevil očkování proti pravým neštovicím. Už ve svých 21 letech, tedy v době, kdy ještě ani neměl dokončené studium medicíny, si všiml zajímavé souvislosti. Dojičky, které znal ze svého okolí jednak jako soused, a jednak jako medik, občas prodělaly kravské neštovice. Ty se vyskytují stále, rezervoárem jsou zejména drobní hlodavci, jako myši či hraboši. Virus se může dostat do domácnosti poté, co se při letním „venčení“ domácích mazlíčků, jako jsou například morčata či kočky, zvíře infikuje. Na člověka, respektive do něj, se následně dostane přes drobné oděrky na kůži. „V současné době kravské neštovice představují sporadicky se vyskytující onemocnění převážně u dětí a mladistvých,“ píše kolektiv autorů ve Vojenských zdravotnických listech.

Vraťme se ale zpět k Edwardovi Jennerovi, jenž chtěl potvrdit domněnku, že ženy mající za sebou kravské neštovice neonemocněly při epidemii pravých neštovic. Proto se rozhodl pro pokus, kde roli „pokusného králíka“ sehrál jeho vlastní syn a několik dalších lidí. Záměrně je roku 1789 nakazil kravskými neštovicemi, což znamenalo lehké onemocnění. O rok později je, přiznejme, že s určitým rizikem, nakazil virem pravých neštovic. Výsledek? Neštovice u „očkovaných“ nepropukly. Jenner byl přesvědčený, že musí své výsledky publikovat, nicméně narazil na odpor Královské společnosti, která mu doporučila, aby tak nečinil. Edward Jenner se ale nakonec k publikování rozhodl a to na vlastní náklady. Svět se s metodou, jak zabránit nemoci očkováním, seznámil roku 1798 v díle An Inquiry into the Causes and Effects of the Variolae Vaccinae, a Disease Known by the Name of Cow Pox.

Chodící vakcíny

Následně se Evropou prohnala vlna očkování proti pravým neštovicím a vesnický doktor získal zaslouženou pozornost a ocenění od významných lékařských kapacit a institucí. V Čechách se začalo očkovat proti neštovicím v roce 1821 na základě vydání císařského dokumentu a k jeho ukončení došlo v roce 1980 poté, co neštovice byly vymýceny. Zatímco dnes se dají nejrůznější vakcíny posílat letecky, v minulosti se zavedla jiná, plně funkční, a přesto poněkud bizarní metoda.

„Před zavedením vysušené vakcíny proti variole v roce 1914, spočívala jediná možnost transportu vakcíny do vzdálenějších míst v postupném očkování řady poslů. Tito po osmi dnech, kdy se u nich vyvinula neštovičná chránička, se stali dodavatelem ´vakcíny´, když obsah pustuly (pustula – lat. neštovička. Drobný kožní pupínek, který je vyplněn hnisem. pozn. autora) byl přenesen na dalšího posla. Podle záznamů bylo takto očkováno nejméně 14 000 osob. Tato metoda byla v Evropě zakázána, protože velmi často tímto způsobem došlo k přenosu příjice,“ píše Jim Moore ve volném překladu MUDr. Vladimíra Plesníka v materiálu zabývajícím se teoriemi vzniku AIDS. Očkování nemá s nemocí pražádnou souvislost (tedy pokud vypustíme možnost očkování infikovanou jehlou), zmíněný postup byl zmíněn jen jako historická zajímavost.

Neštovice jsou virové onemocnění

Co způsobí onemocnění neštovicemi? Jde o jeden z neštovičných virů (Poxviridae), přičemž varianta způsobující pravé neštovice (variola major) měla v minulosti na svědomí smrtící epidemie. Virus lidských neštovic není jediný, výše zmíněné jsou i kravské neštovice, ale člověk se může nakazit, a to s fatálními účinky, i virem způsobujícím neštovice u opic. Historická bádání například odhalilo důlky na tváři mumie Ramesse VI. Obecně se soudí, že neštovice z její indické pravlasti přinesli do Evropy vojáci Alexandra Velikého, což ale nevysvětluje neštovice u egyptského vládce. Díky objevu Edwarda Jennera se povedlo neštovice zlikvidovat, poslední obětí se stala pracovnice Lékařské fakulty v Birminghamu ve Velké Británii, fotografka Janet Parker. Katastrofické filmy nejen hollywoodské produkce sice občas stavějí zápletku na viru uniklém z laboratoří. Hlavní prvek, uchovávaný virus, není filmovou nadsázkou. Virus opravdu uchováván je, a to oficiálně v Center for Diseases Control) v americké Atlantě a v Ústavu virových preparátů v Moskvě. Text: Topi Pigula