Nejmodernější americký torpédodoborec je prý až příliš neviditelný

Jmenuje se USS Zumwalt a má s sebou přinést budoucnost vojenského námořnictví. Neviditelné plavidlo má totiž navzdory délce 185 metrů radarový otisk pouze o velikosti malé rybářské loďky. Ukazuje se ovšem, že i to může být problémem.

Příliš neviditelný pro běžné užití

Doposud nebyl USS Zumwalt zařazen do operačního provozu, ačkoliv od loňského prosince podstupuje poslední kolo ostrých testů pod tichomořskou flotilou a jeho definitivní schválení pro aktivní služb by mělo proběhnout na konci tohoto roku. Torpédoborec však již získal věhlas veřejnosti a médií pro své typicky dětské nemoci spojené s každou novou technologií a také pro jméno svého kapitána. Tím se totiž stal jistý James A. Kirk, nápadně podobný jmenovec kapitána hvězdoletu Enterprise.

Někteří kritici třídě Zumwalt, jíž má Kirkova loď být základním kamenem, vytýkají především nespolehlivost nových zařízení, podobně jako je tomu u stíkačky F-35. Právě při ostrém testování se však ukázal spíše opak.

Námořnictvo muselo totiž aktuálně přistoupit k plánu namontovat na trup USS Zumwalt obrovské reflektory "telegrafující" polohu lodi pro své okolí. Civilní lodě totiž prý mají dost problém USS Zumwalt při běžném námořním provozu najít. Kolize s trupem lodi by přitom krom možných obětí na životě poškodila i stealth vlastnosti a vyšla na miliony dolarů.

Nejistá budoucnost

Jsou však i tací, pro které leží zítřejší podoba námořní války zcela jinde. Zumwalt a jemu podobné lodě prý zřejmě budou stále potřeba, jejich role však bude výrazně limitovaná a nebude potřeba do jejich vývoje a produkce investovat přílišné částky. Ostatně "neviditelná" námořní plavidla už existují víc jak sto let a říká se jim ponorky. Moderní balistické jaderné ponorky se navíc v konvenční palebné síle chytrých střel dovedou torpédoborcům minimálně vyrovnat.

Namísto superdrahých superplavidel tak někteří varují, že páteř budoucích námořnictev bude ležet spíše v levných a nenáročných lodích. Zejména díky chytrým střelám a dostupným rojům bezpilotních letounů včetně těch přistávajících na svá záda ubude potřeba zranitelných letadlových či vyloďovacích plavidel – svou útočnou letku, ačkoliv bezpilotní, bude totiž s to na nepřítele vyslat i malá flotila lodí, klidně upravených z civilních nákladních plavidel.

Futuristické lodě je totiž možné pro limitace rozpočtů i technologií vyrobit jenom ve velmi omezeném počtu. Již dlouhou se přitom tuší, že úmrtnost plavidel by při moderním konfliktu mezi dvěma byť jen regionálními velmocemi byla doslova katastrofální. Za jeden Zumwalt však lze investovat do celé menší flotily lodí či ponorek, které by pokryly mnohem větší plochu a ztráty by pak nebyly – ze strategického hlediska – takovým problémem. První plavidlo třídy Zumwalt tak nakonec klidně může být i posledním.

Ladislav Loukota