Nejdražší známka světa na vašem dopise? Modrého Mauritia prodává Česká pošta

Známky jako tapeta

Psal se rok 1841, když londýnské The Times publikovaly inzerát mladé dámy, která prosila ctěnou veřejnost, zdali by jí nevěnovala nějaké staré známky, údajně jich našla 16 000, ale ani to „nestačilo na vytapetování její šatny“. Tvrdí to Helen Morganová v knize Modrý Mauritius – honba za nejcennějšími známkami světa. Představa, že by si zmiňovaná lady omylem vytapetovala nějakým vzácným chybotiskem by nejednoho filatelistu dohnala k slzám. O rok později vtipkoval britský časopis Punch na téma sběratelství známek typickým suchým anglickým humorem: „Anglické dámy projevují větší touhy po získání královniných hlav, než když se jich král Jindřich VIII. chtěl zbavit.“ Když v roce 1861 vyšel ve Francii první katalog známek popisoval 1080 numismatických položek.

Není jeden Mauritius

Přímo na Mauritiu chrání filatelistický poklad příšeří a neprůstřelné sklo muzea, ale nutno podotknout, že i když se mluví o Modrém Mauritiu v jednotném čísle, známek z této vzácné emise je více. V roce 1847 známky navrhl Joseph Osmond Barnard s podobiznou královny Viktorie a zlé jazyky tehdejší doby tvrdily, že je podobná opici. Ona proslulá modrá měla nominální hodnotu 2 pence, červená stála jen penci. Jedná se o vůbec první známky britské koloniální říše vydané mimo vlastní Velkou Británii, samotné ostrovní království vydalo své první známky o sedm let dříve. Lze získat jak Modrého, tak Červeného Mauritia na jedné obálce – taková kombinaci získala název Bordeaux cover cena odpovídá vzácnosti – za dopis s nimi dražitel zaplatil 4 miliony amerických dolarů.

„Odmyslíme-li si exemplář dvoupencovky č. XXV. (který zřejmě nikdo nikdy neviděl a v pečlivě vedeném seznamu bratří Williamsových je jen na základě údajů obchodníka Theóphila Lemaira – možná neprávem (některé prameny o něm navíc mluví jako o červené jednopenci), existuje doložených Modrých Mauritiů pouhých jedenáct, z toho minimálně šest prokazatelně v institucích, dva v pevných rukách zřejmě v Německu, jeden nově v české sbírce...“ píše Franišek Beneš, Komise znalců Svazu českých filatelistů

Úředně zaplaceno

Co vlastně činí známku tak vzácnou? Jednak to, že nebyla vydána v příliš velkém nákladu, ale zejména to, že známky vydané 20. září 1847 na ostrově Mauticius na sobě nesly nápis Post Office, tedy poštovní úřad. O rok později vyšly obdobné známky, ale již se změněným nápisem Post Paid, tedy poštovně, nebo lépe řečeno úředně zaplaceno. Změna nápisu se stala námětem mnoha spekulací, zdali se jednalo o chybu či zda šlo jen o zkušební sérii, jež neměla být vůbec vydána atd. V každém případě „dvoupencovka“ s nápisem Post Office je dnes mnohanásobně dražší než s oznámením Post Paid.

Chybotisky jsou v filatelistickém světě velmi žádané a u Mauritiů se později „povedla“ ještě jedna zvláštnost. Rytec Barnard při rytí tiskové desky ke známkám Post Paid zaryl více než chtěl a ve slově „pence“ písmeno „c“ udělat tak, nešťastně, že vypadalo jako „o“ – takže místo pence se na známce objevilo penoe.

Mauritius na české poště

Historická cena skutečných Modrých Mauriciů je vlastně neznámá, neboť neexistuje metrika, podle níž by se dala vypočítat. Zato její ekonomická hodnota známá je – její cena je rovná nejvyšší nabídce, kterou by byl ochotný případný kupec v dražbě zaplatit – samozřejmě pokud by se prodávala. Loni měl investor z Čech koupit po jednom kusu jak Červeného, tak Modrého Mauritia. Cena zveřejněná nebyla, ale spekuluje se o částce kolem 100 milionů korun. Známky vydané na ostrově roku 1847 zdobí hlava královny Viktorie. Dnes si můžete koupit Modrého Mauritia na kdejaké české poštovní přepážce, neboť ji Česká pošta vydala v počtu 2 500 000 ks. A zaplatíte výrazně méně. Škoda jen, že nejde o tu „pravou“ známku z poloviny 19. století.

Text: Topi Pigula