Zavraždila vlastní dceru a chtěla zabíjet dál. Odborníci se jí zastali

Dětství Miroslavy Michekové bylo do značné míry peklem. Její otec se s její matkou rozvedl, když jí byly tři roky, a téměř se s ní nesetkal do jejích šestnácti. Její matka přenášela na dceru iracionální zášť k manželovi a k vlastní dceři byla odtažitá, citově chladná a neúměrně přísná.

Když měla její dcera na něco chuť, koupila jí to, ale nedala. Nebo jen malý kousek, aby si toho mohla vážit. Změřila si, jak často trvá cesta ze školy domů, a pokud přišla Miroslava jen o minutu později, dala jí za trest opsat celé pasáže z knih. Z domu směla Miroslava nejdále k plotu a její jedinou společností byli dospělí. Spolužáci ji šikanovali a dávali jí najevo, že k nim nepatří. Mladá Miroslava Micheková začala snít o zabíjení.

Čtěte také: Středoškolák ubodal v Brně muže 60 ranami. Takovou brutalitu jsem ještě neviděl, říká policista

Vražedné myšlenky

Jakmile udeřila puberta, našla si Miroslava známost v podobě romského mladíka, o němž se říkalo, že byl ve vězení za zabití. Při jednom takovém útěku ji matka surově zbila a přestala, až když se dívka pomočila. Později ze vzteku zapálila altán na dvoře. Zjistila, že plameny ji vzrušují. Když nad ní matka definitivně zlomila hůl a chystala se jí svěřit ústavní péči, rozhodl se dívčin otec, že si šestnáctiletou Miroslavu raději vezme k sobě.

Situace se příliš nezlepšila, Miroslava stále trpěla nezájmem matky a šikanou spolužáků. Ve svých představách zabíjela bezmocné pacienty, o které se její matka, okolím respektovaná zdravotní sestra, starala. Případně připravovala vraždu babičky, která jí ani neotevřela, když jí nesla k svátku bonboniéru. Velmi brzy přistoupila k činům. Ráda škrtila koťata a házela s nimi o asfalt, později uškrtila dva psy svého strýce.

Čas zabíjet

Na otázku, zda by se dalo tragédii předejít, kdyby měla Miroslava Micheková lepší zázemí, soudní znalci nedokáží odpovědět. Podle jejich mínění jde o nevyváženou, psychopatickou osobnost s poruchami sebehodnocení, nedostatečně rozvinutými vyššími emocemi, schizoidní, citově chladnou, bezcitnou, sociálně maladaptivní, hysterickou, hypoparanoidní, souhrnně polymorfně psychopatickou, jak se můžete dočíst v knize Monstru podoben: Panoptikum sexuálních vražd 3. Nebyly ale nalezeny známky duševní choroby, porušeného vědomí či nedostatečné inteligence.

Vztah s impulzivním romským mladíkem, který v okolí platil za grázla, byl pro Miroslavu Michekovou neúnosný, a tak za dramatických okolností vztah ukončila. Později z Aše odešla do Plzně, kde žila s vietnamským mladíkem. S ním otěhotněla, jak zjistila na začátku roku 1993. V květnu se nastěhovala zpět k otci, její přítel za ní jezdil, chystal výbavičku a těšil se na miminko. I Miroslava Micheková se těšila, až do okamžiku, kdy dítě porodila 21. října císařským řezem. Uvědomila si, že k dcerce nic necítí, a to se nezlepšovalo. Když dcerku 20. listopadu 1993 naložila do kočárku s tím, že půjde nakoupit, nikdo kromě ní netušil, jakou nepředstavitelnou věc se chystá udělat.

Bez lítosti

Domů se vrátila až druhý den, dlouho poté, co policie našla kočárek s uškrceným dítětem. Když ji policie odváděla, šla naprosto klidně. Ochotně a bez obalu mluvila o svých vražedných fantaziích, o tom, že teď by si troufla i na dospělého člověka, ale spíš ženu, jak nenávidí děti a jak nedávno potkala dítě, jehož důvěru si získala a které chtěla usmrtit, jenže bylo kolem moc lidí. „To, co jsem udělala, bych udělala znovu. Nepociťuji žádnou lítost,“ řekla psychologům. Její odevzdanost i to, jak se nepokrytě hlásila k touze zabíjet, jí vynesly doživotí.

Proti vysokému trestu se postavili jak někteří odborníci, tak její otec. Odborníci poukazovali na to, že se v době činu nemohla ovládat – což předchozí posudky vyloučily – a zdůrazňovali mnohem horší kauzy té doby. Zároveň zdůraznili, že vraždu spáchala v šestinedělí, což se také podepsalo na jejím psychickém stavu. Miroslava Micheková, úkladná vražedkyně vlastního dítěte, která ve své hlavě plánovala další vraždy, se po dvou odvoláních dočkala zkrácení trestu nejdříve na 25 a poté na 13 a půl roku. Příběh Miroslavy Michekové měl ale ještě zvláštnější dohru. Ve vězení totiž stihla svatbu.

Mohlo by vás zajímat: Zastřelila politika z Brna, uřízla mu hlavu a nosila klíčenku z kulky. Soud ji nyní propustil

Konec dobrý...

Na plzeňských Borech se 17. května 1996 provdala za čtyřicetiletého bratrance z matčiny strany, recidivistu Bohumila Ficence, toho času ve vězení za téměř milionovou zpronevěru. „I člověk, který se dopustil hrozné vraždy, potřebuje žít život jako ti ostatní,“ vyjádřil se šťastný novomanžel. „Jsem šťasten, že Mirku mám, je hodná a až budeme spolu, budeme žít dobře.“

I Miroslava Micheková byla plná nadějí do budoucna, a to tak moc, že při závěrečné řeči u svého druhého odvolání zcela změnila svůj dosavadní postoj: „Svého činu lituji a chci spolu s manželem žít správným způsobem jako ostatní lidé.“

Je tedy možné, že Micheková není chladnokrevné monstrum, jak se zpočátku zdálo, ale má šanci na nápravu? „Budí dojem tiché, zakřiknuté a poslušné dívky, jejíž chování lze považovat ve vězeňských podmínkách za příkladné až vzorné. Nesporně se dovede velmi dobře ovládat, ale při nedostatku verbalizace svých pocitů nikdo neví, co se odehrává v jejím nitru, co může nečekaně vzplanout,“ popsala osobnost vražedkyně forenzní psycholožka Iva Wittnerová. Ať už je to jak chce, se svým novým manželem začali uvažovat o dítěti.

Zdroje: Viktorín Šulc: Panoptikum sexuálních vražd 3 - Monstru podoben, Epocha 2019/Blesk

Video, teré jste mohli minout: Mladé milence téměř uřízl hlavu. Lukáš Kopecký dostal za brutální vraždu výjimečný trest