Da Vinciho obraz ukrýval tajemství 500 let. Podívejte se, co našly moderní technologie

Obraz Madona ve skalách, který Leonardo da Vinci namaloval mezi lety 1483 a 1486, je fascinující jak pro diváky, tak pro odborníky. Ale zatímco běžný člověk ho zkrátka přijme jako celek, odborníci mají tendence ho – obrazně řečeno – pořádně rozpitvat. Ale ačkoli dokázali rozluštit většinu symbolů, pořád mu plně nerozumí. Důvodem nejsou žádné umělcem důmyslně skryté významy, nýbrž přímo hlavní postavy díla.

Marie jako matka

K panně Marii s malým Ježíškem totiž da Vinci přimaloval postavy anděla Uriela a Jana Křtitele v návaznosti na starobylý text, někdy označovaný jako Evangelium podle Jakuba, které ale kvůli svému nesouladu s klasickými biblickými evangelii nebylo uznané za součást Nového zákona. Marie s Ježíškem podle něj uprchli před Herodesem.

Právě ve skalách se setkali s Janem Křtitelem, který tam žil jako poustevník pod ochranou Uriela. Že Uriel připomíná ženu, se asi u Leonarda nikdo nediví, androgynní postavy jsou jeho modus operandi. Proč je ale na obraze Jan Křtitel namalovaný jako pouhé dítko? A proč se s Ježíšem (také zobrazeným v batolecím věku) chovají jako dospělí lidé, když mu Ježíš žehná?

Odpověď pravděpodobně najdeme jednak v ústřední postavě, tedy panně Marii, a taky v Leonardovi samotném, o kterém víme, že byl jedno období téměř posedlý jak duševní, tak fyzickou stránkou mateřství a vzniku lidského života. Marie vyobrazená jako skutečná žena a hlavně matka je na míle vzdálená zidealizované představě, dokonce se dá říct až objektu, který malovali umělci před Leonardem Da Vincim.

Tisíce symbolů

O symbolice bychom mohli hovořit hodiny, jak ostatně ukazuje dokument Da Vinci: Tajemství Madony ve skalách vysílaný na Prima ZOOM. Na Ježíšovu cestu životem například odkazuje každá namalovaná rostlina. Jeskyně připomíná chrám a průzor do divočiny, kterou da Vinci maloval na základě toho, co viděl ve snech, nabízí další prostor k interpretaci. Místo toho si ale raději připomeňme, proč se o malbu za Leonardova života zájemci tak prali, že došlo dokonce na spory a přeplácení. Tím důvodem je způsob Da Vinciho práce se světlem.

Dnes je těžké si to uvědomit, ale lidstvo tehdy stínování v malbách de facto neznalo a ani se do příchodu olejomalby (jež byla v Da Vinciho době ještě horkou novinkou) nedalo tak dokonale provést. A pozor, Leonardo modelování pomocí světla a stínu pečlivě odpozoroval právě v horách a ve skalách. Dokonce mu ušetřilo práci. Když něco skryl ve stínu, jako třeba Urielovu ruku nebo draperii na šatech Madony, nemusel pak řešit detaily.

Skrytá skica a záhadná kopie

V roce 2019 odhalila jedno z největších tajemství obrazu po více než 500 letech Národní galerie v Londýně, která díky moderním technologiím zjistila, že se pod ním skrývá dřívější Leonardova skica. Na té jsou postavy jen tři (bez Jana Křtitele) a tvoří tehdy oblíbený trojúhelník místo pyramidové kompozice.

U odborníků to samozřejmě vyvolalo senzaci a objevilo se zhruba stejné množství nezodpovězených otázek, jako v případě mladší kopie Madony ve skalách, kterou pravděpodobně namaloval některý z Leonardových učňů. Na té najdeme velmi studené osvětlení a o něco ošklivějšího Ježíška.

Zdroj: José Pijoan: Dějiny umění