Vědci objevili úplnou lebku australopitéka starou dva miliony let

Lebka patřila mužskému zástupci hominida, který byl jakýmsi bratrancem druhu člověk vzpřímený (Homo erectus), tedy přímého předchůdce dnešních lidí. Oba druhy žily ve stejné době, australopiték ale vymřel podstatně dříve.

Tým, který lebku objevil, neskrýval nadšení. „Většina fosilních nálezů jsou sem tam jen jeden zub, takže mít něco takového je velmi vzácné, velmi šťastné,“ řekla doktorka Angeline Leeceová pro BBC.

Our archaeologists rewrite the human evolutionary story—yet again—with the discovery of a two-million-year old Paranthropus robustus skull in South Africa. The impact of a changing climate produced this rare example of microevolution in a human lineage. https://t.co/LvCWUa2X5H pic.twitter.com/rflFlpW3MX

— La Trobe University (@latrobe) November 9, 2020

Vědci z melbournské univerzity La Trobe našli úlomky lebky v roce 2018 na archeologickém nalezišti Drimolen severně od Johannesburgu. K nálezu došlo jen pár metrů od místa, kde byla v roce 2015 objevena podobně stará lebka dítěte druhu Homo erectus.

Archeologové pak strávili dva roky analyzováním fosilií a jejich skládáním dohromady. O svém nálezu teď informovali prostřednictvím časopisu Nature, Ecology and Evolution. Jeden z výzkumníků, Jesse Martin, popsal manipulaci s malými kousky fosilií jako práci s „mokrou lepenkou“, a dodal, že poslední stopy špíny z nich vysával pomocí plastových brček.

Soupeřící druhy

Předpokládá se, že v Jižní Africe žily v konkurenčním prostředí souběžně minimálně dva druhy hominidů, tedy tvorů podobných člověku. Objev lebky pak podle Jesse Martina představuje vzácný příklad „mikroevoluce“ v lidské linii.

Paranthropus robustus, česky australopiték robustní, měl velké zuby a malý mozek. V tom se lišil od druhu Homo erectus, který měl naopak velký mozek a malé zuby. Předpokládá se, že strava australopitéků zahrnovala konzumaci hlavně tvrdých rostlin, jako jsou hlízy a kůra.

Podle Angeliny Leeceové se Paranthropus robustus časem pravděpodobně vyvinul tak, aby odolal vyšším silám vytvářeným během kousání a žvýkání jídla, které bylo pomocí čelistí a zubů náročné mechanicky zpracovat. Vědci se domnívají, že pozdější nástup vlhčího prostředí způsobený změnou klimatu mohl dostupnost potravy snížit. Homo erectus se svými menšími zuby v té době pravděpodobně konzumoval jak rostliny, tak maso.

„Byly to značně rozdílné druhy, které představují odlišné evoluční experimenty,“ řekla Leeceová. „Zatímco my jsme byli součástí vývojové větve, která nakonec zvítězila, fosilní nálezy staré dva miliony let naznačují, že Paranthropus robustus byl v krajině mnohem častější než Homo erectus.“