Kterak Angličané ke kaprovi přišli aneb kdo může za invazi kapra přes kanál La Manche

Kontinentální Evropa má kapry "odjakživa". Ale měla ho i země, kterou dnes označujeme jako Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jež se rozkládá na ostrovech?

Historická maličkost... která přetrvala věky

Nástup 15. století nebyl pro Anglii zrovna šťastným obdobím. Vlekla se válka, která vejde do dějin jako stoletá (byť 100 let netrvala), hrozil hladomor a zemí probíhala povstání jako na běžícím pásu. Dovezení kaprů z kontinentální Evropy může vypadat v historickém kontextu jako zcela nevýznamná záležitost. Nejstarší záznam o kaprech v anglických rybnících pochází z 15. století, kdy se zmínka objevila v textu The Treatyse of Fishing with an Angle.

První vydání spatřilo světlo světa v roce 1496 a o tomto druhu se v něm mluví jako o novince. Chov se úspěšně rozjel v klášterních rybnících, neboť byli povoleni jako postní jídlo. Klér nikdy neměl žádný důvod zůstat bez masa. Křesťané kaprům fandili a od klášterních rybníků se šířil do okolí jako vlny po hladině, když se do ní hodí návnada. Dá se předpokládat, že mezi lid chudý se dostali coby úlovky pytláků, zatímco část znalosti pocházela z klášterních kuchyní.

Kapří invaze na Britské ostrovy

"Argument, že tady byli vždycky odkopne do autu fakt, že kapr má rád teplou vodu," píše Andrew Herd na stránkách britského rybářského muzea. Ostatně kaspický původ této ryby mluví za vše. Přesto na Britských ostrovech dorůstá poměrně velkých váhových přírůstků. Ovšem někdo ho musel dostat "přes kanál". Předpoklad, že to udělali Římané, kteří se pokusili ostrov kolonizovat a o chovu ryb měli veškeré informace své doby, zatím naráží na nedostatek, vlastně naprostou absenci důkazů. K tomu je nutno připočíst fakt, že římské osídlení se skládalo hlavně z vojáků, jež měli za úkol rozšiřování římského impéria, což dlouhodobé práci se zakládáním rybníků zrovna moc nesvědčilo.

Do konce 14. století se nenašly žádné kapří kosti v odpadních jímkách, žádné zachovalé kupní smlouvy ani zmínky v kuchařských záznamech. Navíc v řekách byl dostatek jiných sladkovodních ryb, nemluvě o těch mořských, jejichž lov měli ostrované v krvi. Je sice fakt, že spis The Treatyse of Fishing with an Angle přebírá informace staršího data, ale zrovna o kaprovi se dříve nikde nic neobjevuje. Izolace byla na jednu stranu ohrožením - prvotní populace byly malé a hrozilo tak riziko likvidace například některou chorobou. Na druhou stranu ji od chorob držela stranou právě ona izolace Lamanšským průlivem. Jakmile se dostali do anglických rybníků, nic už nemohlo zastavit jehich postup.

Důkaz je v kuchařkách

Roku 1539 napsal sir Brian Tuke v dopise poděkování za pečené koroptve a pečené kapry. Podle receptu na pečeného kapra z anglické kuchařky z roku 1696 bylo nutno mít nejen mandle, muškátový oříšek a zázvor, ale i bílé víno, sladké máslo a prášek ze skořice. Z toho jde poznat, že tato dobrota byla určena pro vybrané šlechtické jazýčky. Christopher K. Currie ve své historické studii stopující pouť kapra do Anglie zmiňuje dokonce jazyk nejváženější, tedy královský. Angličtí rybníkáři poměrně rychle rozeznali komerční potenciál této ryby, která se později stala, podobně jako jinde ve světě, miláčkem "tichých bláznů" a z mentální rubriky ulov a sněz se dostal o level výš, na chyť a pusť.

Text: Topi Pigula