Kontroverze kolem státních vyznamenání

Je vyznamenání pro vyznamenávaného vyznamenáním?

Být vyznamenán by měla být pro každého z oceněných čest. Jenže není. Tedy alespoň režisér Robert Sedláček si svou Medaili za zásluhy I. stupně přišel na Hrad převzít v běžné fleecové mikině, čímž mezi slušně a reprezentativně oděnými lidmi působil poněkud, použijme eufemismus, mírně výstředně.

Medaili, která vznikla v roce 1990 a kterou uděluje prezident republiky osobám, jež se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek v oblasti hospodářské, vědy, techniky, kultury, umění, sportu, výchovy a školství, obrany, bezpečnosti státu a občanů. V tomto případě jde o kulturu, režisér Sedláček má na svém kontě celou řadu filmových počinů. Možná chtěl oblečením dát najevo, že státní vyznamenání není zase takový počin, za jaký ho mnozí považují.

Mnohem známější režisér Jan Němec, který z rukou prezidenta Václava Havla převzal Medaili za zásluhy II. stupně naopak medaili vrátil. Podle jeho slov „současná hlava státu postavila do stejné řady zachránce židovských dětí či státníka, který se významně osobně podílel na porážce Adolfa Hitlera, s filmovými tvůrci, kteří nikterak nepřispěli k československé státnosti. Pouze ve své profesi přímo či nepřímo pomohli jednotlivé osobě k politické kariéře“. A do třetice další režisér, tentokrát Filip Renč, prohlásil o svém kolegovi, že jde o „zapšklého a hloupého staříka“. I takovéto situace s sebou nesou státní vyznamenání. Ukazuje se, že nejde jen o to, zdali si vyznamenaný vyznamenání zaslouží, ale taky o to, kdo mu ho předává. Například v minulosti astrofyzik Jiří Grygar nominaci odmítl a poprosil poslance, aby jej ze seznamu vyškrtli.

Vyškrtnut ze sezamu vyznamenaných

Dokument z archívu Pražského hradu dokládá stovky jmen lidí, kteří vyznamenání či řády vrátili nebo, a to častěji, jim bylo odňato. Poměrně hodně jich bylo odňato v roce 1963 a důvodem bylo nejčastěji rozhodnutí soudu, rozkaz ministra vnitra (například v případě v případě Medaile za službu vlasti nebo Medaile za zásluhy o obranu vlasti). V podkladech z Hradu vyplývá, že občas bylo vyznamenání odebráno „na základě rozhodnutí schůze komise“, aniž je upřesněno, o jakou komisi šlo. Často se jednalo o pamětní medaile či vyznamenání nějakým způsobem spjaté s komunistickým režimem.

Řád práce, řád Za vynikající práci, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu či medaile Za službu vlasti, v mnoha jiných případech jde o válečná vyznamenání, kdy bylo vyznamenání Za statečnost odebíráno lidem, kteří se třeba právě svou statečností režimu znelíbili.

Například Čestný odznak za pracovní obětavost ztrácí ten, "kdo byl právoplatně soudem odsouzen pro zločin, dále pro přečin nebo přestupek podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících nebo pro přečin nebo přestupek spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných nebo proti veřejné mravopočestnosti."

Každoroční udílení státních vyznamenání, které probíhá při příležitosti výročí vzniku české státnosti, tedy 28. října, se od roku 1990 stává sledovanou záležitostí zejména z hlediska oceněných osob. Stačí porovnat jména oceněná v roce 1995 (ve funkci prezident Václav Havel) a v roce 2018 (ve funkci prezident Miloš Zeman).

V roce 1995 vyznamenal V. Havel 54 osobností, v roce 2018 vyznamenal M. Zeman 41 osob. Zatímco Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše G. Masaryka 1. třídy například Karla Čapka (in memoriam) či Pavla Tigrida, Miloš Zeman stejné vyznamenání poskytl Rajko Dolečkovi, propagátorovi zdravé výživy.

Ještě zajímavější je srovnání nositelů Medaile za zásluhy prvního stupně, které Havel udělil mimo jiné Miloši Formanovi (režisér), Milanu Kunderovi (spisovatel), Janu Grossmanovi (dramaturg a režisér), zatímco Zeman totéž vyznamenání udělil například Jiřímu Krampolovi (herec a bavič), Michalu Davidovi (skladatel a zpěvák) či Karlu Sýsovi (básník a vedoucí literární přílohy komunistického deníku Haló noviny). Příklady byly vybrány tak, aby všechny pocházely z oblasti kultury, oceněných bylo samozřejmě více. Podle mnohých lidí, včetně členů parlamentu, dochází k devalvaci významu státních vyznamenání, což ostatně výše zmíněný režisér Robert Sedláček svým oděvem na přebírání svého vyznamenání jen potvrzuje.

Málokdo ví, že prezident je ze zákona nositelem Řádu Bílého lva a Řádu T. G. Masaryka 1. třídy. Usnesením obou komor Parlamentu se může stát jejich doživotním nositelem.

Text: Topi Pigula