Utrhlo se okno kokpitu a kapitán visel ven z letadla. Děsivá nehoda zní jako výmysl z Hollywoodu
Letecké katastrofy II (1) – dekomprese kabiny
Kapitán Tim Lancaster létal s civilními letadly už 22 let a patřil k nejzkušenějším pilotům British Airways. S jedním z jejich letadel se chystal ráno 10. června 1990 odstartovat z Birminghamu k rutinnímu dvouhodinovému letu do španělské Malagy. Let BA 5390 měl toho dne na palubě 81 cestujících a šest členů posádky.
Jen několik hodin před startem letadlo prodělalo údržbu. Dvoumotorový BAC 1-11 s ocasem do „T“ byl bezpečný tahoun používaný na kratší tratě, který se snadno udržoval. „Nic moc, jen výměna předního skla,“ shrnul kapitán Lancaster druhému pilotovi Alistairu Atchisonovi rozsah oprav.
Přečtěte si také: Letadlo mrtvých duší mířilo do Prahy. Stíhačky jen přihlížely tragédii 121 lidí
Muž přes palubu
Po ukázkovém startu a dvou minutách stoupání do přidělené výšky 7000 metrů posádka zapnula autopilota. Oba piloti si u stevarda objednali čaj a kapitán si sundal ramenní popruhy a uvolnil se. Nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží katastrofa. Jenže necelých 13 minut po startu se ve výšce 5270 metrů ve zlomku sekundy situace změnila. Čelní sklo na straně kapitána po mohutné explozi odlétlo a vzduch unikající z přetlakové kabiny Lancastera doslova vystřelil ven z okna. Ovšem ne celého – jeho nohy zůstaly zaklíněné za řídicí páky a tlačily tak nos letadla prudce dolů.
Kapitánovo tělo zůstalo přitisknuté k vnějšímu plášti letadla, které se rychlostí 640 km/h řítilo k zemi. Zatímco druhý pilot bojoval v děsivém vichru a řídkém vzduchu s řízením, podařilo se stevardovi Nigelu Ogdenovi chytit kapitána za nohy a udržet ho, aby neodlétl. Kromě jisté smrti by ho totiž v takovém případě mohl nasát motor a poslat stroj do nekontrolovaného pádu. „Mayday, mayday, mayday. Londýne, tady speed bird 5390, nouzové snížení tlaku,“ křičel druhý pilot Atchison do vysílačky, odpověď ale neslyšel. Tornádo proudící kabinou totiž kromě bílé mlhy vytvářelo i děsivý hluk, v němž se jakákoliv komunikace zcela ztrácela.
Na pomoc Ogdenovi držícímu kapitána vzápětí dorazil hlavní stevard John Heward. Společně vyhákli kapitánovy nohy z řízení a letadlo začalo konečně reagovat na tlak druhého pilota. Ten pokračoval v sestupu do nižší výšky, kde nejsou potřeba kyslíkové masky – letadlo BAC 1-11 totiž nemělo kyslík pro všechny cestující. Dalším důvodem bylo dostat se co nejrychleji z cesty rušného leteckého provozu, který v okolí panoval, a snížit tak riziko srážky s jiným letadlem.
Za pouhé dvě a půl minuty letadlo kleslo do 3350 metrů. Když se let vyrovnal a rychlost snížila na 273 km/h, sklouzlo kapitánovo tělo pomalu na bok letadla. „Vzpomínám si jen na Timovy rozhozené ruce, přišly mi asi metr dlouhé. Na to nezapomenu. Oči měl doširoka otevřené, jeho obličej narážel do bočního okna, ale on ani nemrkl. Pomyslel jsem si, že už je asi mrtvý,“ líčil děsivé okamžiky hlavní stevard. Když už oba muži umdlévali, dorazil do pilotní kabiny i zadní stevard Simon Rogers a pomohl jim kapitánovo tělo udržet.
Jdeme na přistání
Od havárie uběhlo už sedm minut, když druhý pilot Atchison konečně uslyšel reakci řízení letového provozu. Letadlo v té chvíli dorazilo do prostoru londýnského letiště Heathrow, které patří k nejpřetíženějším letištím světa, a letový dispečer se ho proto snažil navézt na přistání v Southamptonu. Bylo to ale letiště, které Atchison neznal. Za normálních okolností by se podíval do leteckých map a tabulek, jenže všechny manuály vyletěly i s kapitánem oknem ven.
Letový dispečer na věži v Southamptonu Chris Rundle převzal BAC 1-11 a začal pilota navádět na přistání. Z jeho hlasu ale vycítil, že se děje něco víc, než že došlo k dekompresi kabiny. Zeptal se ho tedy, jestli je to jediný problém. „To není. Kapitán napůl visí z předního okna letadla. Myslím, že je mrtvý,“ reagoval Atchison. Dispečer jen polkl. „Takové věci se nestávají. Ano, stává se to ve filmech, ale ve skutečném životě se to prostě nestává,“ řekl později tvůrcům dokumentu letecké katastrofy na Prima ZOOM.
Přes všechny obtíže a bizarní situaci v kokpitu se Atchisonovi podařilo bezpečně přistát. Hasiči odvezli kapitánovo tělo a cestující i posádku odvedli od letadla. Všichni byli přesvědčeni, že kapitán Tim Lancaster nemohl přežít. Jeho tělo bylo vystaveno fyzické zátěži při vymrštění, extrémnímu chladu -17 °C a nedostatku kyslíku ve výšce 5000 metrů. „Mohl žít maximálně desítky minut, protože mu byla čím dál větší zima a tělesné orgány začaly selhávat,“ shrnul kapitánovy vyhlídky lékařský důstojník britské RAF Oliver Bird.
Zázračné přežití
Jenže kapitán letu BA 5390 hrůznou událost jako zázrakem přežil. K vědomí začal přicházet už na letišti v sanitce, pamatoval si totiž bílé a červené záblesky světel. Plně se pak probral v nemocnici v Southamptonu a postupně se rozpomněl i na okamžik nehody. „Uvědomoval jsem si, že stoupám. Pak to začalo být celé nereálné a já jsem si jen stačil uvědomit, že už nejsem v letadle. To mi asi nevadilo, ale jasně si pamatuji, že jsem nemohl dýchat, protože jsem čelil proudu vzduchu. Když jsem se celým tělem otočil, díval jsem se dozadu podél horní části letadla a pak to bylo lepší. Už jsem dýchat mohl. Viděl jsem ocas letadla a jak se točily motory,“ popsal Lancaster děsivou situaci.
Kapitán přežil i díky skvělé pilotáži druhého pilota Alistaira Atchisona, který dostal už 22 minut po nehodě letadlo na zem. Lancaster vyvázl jen se zlomeninou pravé ruky a zápěstí a také palce levé ruky. Tim Lancaster měl pohmožděniny, omrzliny a byl v šoku, ale do pěti měsíců se plně zotavil a znovu létal.
Příčiny nehody
Vyšetřovatelé okamžitě začali pátrat po příčině nehody. Ve většině civilních letadel je okno připevněno zevnitř kokpitu, takže tlak uvnitř ho pomáhá držet na místě. U BAC 1-11 ale byla okna kokpitu namontována zvenčí a na místě je držely desítky šroubů. Právě na ně padlo podezření. Ukázalo se, že mechanik při údržbě letadla a výměně okna iniciativně nahradil původních 80 šroubů novými. Nevšiml si ale, že byly o 0,66 mm užší. Rostoucí tlak ve stoupajícím letadle, který by nakonec při dosažení 10 000 metrů činil 5,5 tuny na metr čtvereční, pak vykonal dílo zkázy.
Mohlo by vás také zajímat: Další letecké neštěstí v USA: Zemřeli všichni cestující, jeden kolemjdoucí pak na místě dopadu
Ukázalo se, že rozhodující roli sehrál lidský faktor. „Kdybych musel u počítačů zjišťovat, jaké šrouby a díly potřebuji a jak to mám namontovat, byla by velká šance, že včas neodstartuje,“ vysvětlil vyšetřovatelům svůj postup mechanik údržby, který po čtvrté hodině ráno porovnával šrouby jen vizuálně. Ukázalo se, že v Birminghamu šlo o běžný postup, kdy si i zkušení technici ve snaze včas dokončit práci postupy usnadňovali. Tato praxe trvala celé roky a přišlo se na ni jen díky nehodě letu BA 5390.
Zdroj: LADbible, Business Insider
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
