Jevonsův paradox: Chatování zhoršuje pracovní produktivitu, i když by tomu mělo být naopak

Komunikace. Tohle slovo bývá ve firmách často zmiňováno jako základ úspěchu. Dobrá komunikace mezi zaměstnanci by měla nejen prospívat produktivitě, nýbrž i tmelit tým. V souladu s těmito očekáváními byl nástup chatovacích aplikací, jež umožňují rychle a synchronně komunikovat napříč libovolnou vzdáleností, vyhlížen s velkými očekáváními. Realita je však o poznání jiná.

Chatování místo mailů

Ještě v roce 2009 šlo sledovat nadšení moderními technologiemi. Služby jako Google Talk, Meebo a především kdysi extrémně populární ICQ symbolizovaly proměnu komunikace, kdy rázem bylo možno kohokoli zastihnout méně invazivní formou nežli voláním. V tomto duchu vypovídal i výzkum, který provedla prestižní univerzita MIT. Z jeho výsledků vzešlo, že jsou zaměstnanci, kteří prostřednictvím chatovacích aplikací komunikují se svými nadřízenými, produktivnější a v přepočtu práce na peníze si vydělají více. Kde ty loňské sněhy jsou!

Postupem času začaly chatovací aplikace jako Messenger, WhatsApp, Viber, Slack či Microsoft Teams nahrazovat e-mailovou komunikaci a další „zastaralé“ způsoby, kterými si zaměstnanci předávali informace. Pod dojmem mýtu, že multitasking je klíčem ke skutečné produktivitě, jsme si navykli přeskakovat mezi mentálně náročnou prací a komunikováním s kolegy – což však skutečnou produktivitu a efektivitu práce výrazně snižuje. Navíc přestože se chatovací aplikace snažily (a stále snaží) prezentovat jako zabijáci tradičních e-mailů, žádné se to nepodařilo a e-maily jsou tu stále s námi. V praxi se tedy nejedná o nahrazení, nýbrž rozšíření – uživatelé musejí sledovat více komunikačních kanálů, a tím pádem čelí i většímu riziku vyrušení a zahlcení.

Komunikace za každou cenu?

V posledních letech se objevily závěry výzkumů, podle nichž jednoduchost chatovacích aplikací sice může urychlit přenos sdělení, zároveň však také svádí k osobní komunikaci během pracovní doby. Hranice mezi soukromým a pracovním světem mizí, tytéž aplikace bývají používány k chatování s kolegy i přáteli. Z toho důvodu je pro většinu zaměstnanců obtížné tyto světy oddělit, a tak jsou chatovací aplikace rušivé i v případě, že si během pracovní doby zodpovědně nedopisujete s partnery či přáteli. Člověk totiž na notifikaci reaguje kvůli obavám, že by se mohlo jednat o něco pracovního, a už jen to ho snadno vytrhne z práce.

Paradoxním, leč logickým problémem je také atraktivní vizuální stránka chatovacích aplikací. Ty se předhánějí v množství smajlíků, GIFů a graficky přitažlivých prvků, jež v důsledku zvyšují naši chuť na nich trávit víc času. Oproti tomu tradiční e-mailoví klienti působí více stroze, takže člověk spíše vyřídí, co potřebuje, a záhy z aplikace odchází ke skutečné práci.

V praxi tak navzdory optimistickým očekáváním pozorujeme takzvaný Jevonsův paradox. Tento jev je pojmenovaný podle anglického ekonoma Williama Stanleyho Jevonse, který ve druhé polovině 19. století zjistil, že čím více v rámci průmyslové revoluce roste efektivita využití uhlí, tím více narůstá i jeho těžba. Přitom by to mělo být naopak, že? Pokud něco dokážeme zpracovat efektivněji, měli bychom toho také používat méně – jenže praxe je opačná, a tak zatímco během 19. století vzrostla těžba uhlí, nyní v souvislosti s dostupnější a efektivnější elektronickou komunikací narůstá také její používání. A to si paradoxně krade více času. Správná komunikace je jistě důležitá, je však k zamyšlení, jestli daň, již za ni platíme, není nakonec až příliš vysoká.