Jan Amos Komenský považoval Zemi za střed vesmíru. Byl spojován i s tajnými spolky

Jan Amos Komenský chodil do školy v době, kdy Praze vládl Rudolf II. a na obyvatele českých zemí tvrdě doléhaly náboženské konflikty, z nichž největším se měla stát třicetiletá válka. Tehdejší rozvoj vědeckého poznání vedl k závěru, jak málo člověk o světě ví a jak málo v něm znamená, a války narušovaly pozitivní vnímání humanismu a renesance. Otřesený člověk té doby byl ovládán pocity marnosti a bezmocnosti, od pozemského života s jeho pomíjivostí a hrůzou se spíše odvracel. Všelékem se znovu stávala spásná víra v Boha.

Čtěte také: Ohavná smilstva, experimenty a smlouva s ďáblem. Jak skutečně žil a zemřel prokletý Faust?

Dědeček Komenského z otcovy strany János Szeges byl Maďar, žil ale ve vesnici Komňa na Zlínsku a odsud také pochází Komenského příjmení. Je jisté, že se Komenský narodil 28. března 1592, o místě jeho narození ale panují spory a ve hře jsou nejen Komňa, ale také Uherský Brod nebo Nivnice. Ve svých 12 letech už byl Komenský úplný sirotek a u své tety ve Strážnici začal chodit do bratrské školy. Podle Kateřiny Šolcové, badatelky v oboru dějin filozofie, později tehdejší výuce vyčítal, že byla „neúčelná a neúčinná“.

Malý krevní oběh

Po studiích na gymnáziu v Přerově a kalvinisticky orientovaných německých vysokých školách v Herbornu a Heidelbergu se Komenský v roce 1614 vrátil na Moravu, oženil se a stal se duchovním správcem bratrského sboru ve Fulneku. V době vyhraněných náboženských sporů se Komenský vyjadřoval s nečekanou agresivitou.

Podle tvůrců dokumentu Utajené příběhy českých dějin například v dopise tiskaři Nygrýnovi z července 1643 projevil prudkou náboženskou nesnášenlivost a mimochodem schvaloval odsouzení objevitele malého krevního oběhu, španělského lékaře Miguela Serveta, kterého nechal reformátor Jan Kalvín roku 1553 v Ženevě krutě upálit se sirným věncem na hlavě.

Perpetuum mobile

Komenský se v době astronomických, zeměpisných a přírodovědných objevů zabýval tvorbou globálního jazyka nebo otázkou věčného pohybu. Jeho spolužák ze Strážnice Mikuláš Drabík, který proslul svými viděními budoucnosti, Komenskému přisoudil roli nového vtělení proroka Eliáše, jehož Bůh pověřil nápravou věcí lidských. Komenský chtěl toto poslání přijmout, žádal ale od Boha důkaz své vyvolenosti. „Funkční perpetuum mobile mělo představovat viditelné znamení, které mu ukáže, že proroctví je pravé a že je skutečně oním prorokem,“ komentoval tuto skutečnost pro Utajené příběhy českých dějin historik Aleš Dvořák.

Čtěte také: Karel IV. založil Nové Město pražské jako zrcadlový obraz Jeruzaléma. Rozsah jeho plánování bere dech

Země jako střed vesmíru

V duchu tradiční kanonizace Ptolemaiova a Aristotelova pojetí světa se Komenský razantně stavěl proti Koperníkově teorii o Slunci jako středu vesmíru, tedy teorii heliocentrické soustavy. „Komenský přikládal velký vědecký význam tvrzením, která jsou uvedena v biblických knihách, a geocentrická soustava lépe odpovídala představě, že Bůh stvořil člověka na Zemi, a proto je zde centrum veškerého dění a vesmíru,“ uvedla Kateřina Šolcová.

Tajné společnosti

Atmosféra na dvoře Rudolfa II, ale také třeba v alžbětinské Anglii nahrávala vzniku spolků a tajných společností a Komenský, pokud nestál přímo u jejich zrodu, je svým dílem a myšlenkami obohacoval. Šlo kupříkladu o rosekruciány, tedy členy esoterického řádu Růže a Kříže, za jejichž duchovního otce bývá považován Komenského přítel, německý teolog Johann Valentin Andreae. Právě jeho idejemi se Komenský inspiroval ve svém díle Labyrint světa a ráj srdce, což je podle teologa a literárního badatele Roberta Jana Hřebíčka vlastně příběh poutníka, který dochází k čím dál většímu poznání, až nakonec dojde k poznání pravému podobně, jako k němu dospěl legendární zakladatel rosekruciánů, rytíř Christian Rosenkreuz.

V souvislosti s Komenským jsou často zmiňováni i zednáři, jejichž raným členem byl i spoluzakladatel Královské společnosti, anglický starožitník, sběratel umění a také alchymista a astrolog Elias Ashmole. Jakousi miniaturní tajnou společnost s pouhými třemi členy založil i sám Komenský. Pro další dva její britské členy sepsal dílo Via Lucis (Cesta světla), v němž líčil význam pansofie neboli všeobecné moudrosti pro nápravu světa.

Bližší poznání Komenského života tak v mnohém bourá představu nedotknutelného génia, který ve vyhnanství bojoval za právo na svobodu víry. Dokonce i jeho náboženský protipól, jezuita Bohuslav Balbín, o něm s uznáním napsal: „Jaký to byl muž! Bohatostí literárního výrazu, vylíčením labyrintu světa, vzácnou učeností a přehlubokou lidskostí zasluhuje si úcty.“

ZDROJ: Michael W. Stroope: The Legacy of John Amos Comenius

Sledujte Utajené příběhy českých dějin právě teď: