Hvězdná pěchota a ti další: pět dystopií, které stojí za pozornost

Starship Troopers

Když se autoři snaží najít odpověď na to, jaká společnost je ideální, často dorazí k přesnému opaku.

V pátek večer se na Prima COOL objeví akční sci-fi thriller Hvězdná pěchota (1997) od režiséra Paula Verhoevena. Krom efektů a dalších nezbytných atrakcí však snímek zaujme především netradičně "nekorektním" leč promyšleným světem budoucnosti. V literatuře se konstruování ideálních státních zřízení nazývá utopií, od počátku 20. století je však mnohem více v kurzu její přesný opak, dystopie, čili vymýšlení pokřivených zřízení (ač v nich mnohdy část populace žije jako v utopii). Posvítili jsme si na pět zajímavých příkladů.

5) Hvězdná pěchota

Ve zřízení Federace vedou společnost politicky pouze bývalí vojenští veteráni, protože právě oni prokázali schopnost nasadit svůj život ve prospěch většiny. Volební právo a moc je proto zcela v rukou vojáků a bývalých vojáků. Kromě popisů dokonalé vojenské diktatury zasahující až do fašistické utopie (kterou akcentovala filmová adaptace skrze uniformy vypadnuvší jako z nacistické Třetí říše) jsou nejkontroverznějšími pasážemi knihy debaty na téma násilí a války, zvláště pak Heinleinův pragmatismus, že "násilí vyřešilo nejvíce problémů v lidské historii".

Názory na to, je-li kniha ve skutečnosti popisem utopie, satiry nebo dystopií, se mezi literárními odborníky různí – vzhledem k dlouhým pasážím popisujícím krásy civilizace vedené armádou, se však pro potřeby článku přikloňme ke třetí možnosti. Debaty o funkčnosti či nefunkčnosti podobného zřízení se vedou dodnes, 54 let po sepsání knižní předlohy, ač jistě značnou měrou i díky Verhoevenovu filmu z roku 1997. Častým vypíchnutím kritiků knihy je paradoxně skutečnost, že Heinlein, ač příznivec ozbrojených složek, nikdy nebojovat ve skutečné válce…

4) My

Román My z roku 1921 od ruského autora Jevgenije Zamjatina je spolu s Železnou patou od Jacka Londona považován za první moderní dystopickou knihu. Je veřejným tajemstvím, že se jím inspiroval Huxley při sepisování Konce civilizace, a řadu elementů, zasazení i zápletky My zkopíroval George Orwell při psaní románu 1984. Přesto „My“ nemá de facto žádnou filmovou adaptaci, s přimhouřením obou očí jí však volně adaptuje akční snímek Equilibrium.

V Zamjatinově vizi je svět řízen stovky let starým Jednotným státem, který povstal z války apokalyptických rozměrů. Ani zde nechybí utopické kontury – vymizel sice hlad a nezaměstnanost, spolu s nimi však i soukromí. Zamjatin inspirován konceptem "dokonalého vězení" Panopticon stvořil město vystavěné ze skla (pro snazší sledování) a předpověděl Orwellovu obousměrnou televizi. Depresivní důsledky tím však teprve začínají – celá společnost je totiž dokonale unifikovaná. Populace má předepsaný povolený počet kousnutí do potravy, předepsané hodiny na sex, a dojde i na operativní zákroky odstraňující představivost…

Něco málo z historie jídelních lístků

3) Utopie

Titul Thomase Mora z 16. století popisuje fiktivní ostrov Utopia, kde existuje vysoce kolektivizovaná agrární společnost, v níž pracuje každý bez výjimky, všichni nosí stejné oblečení, neexistuje luxusní zboží stejně jako veřejná zábava, každá rodina má dvojici otroků, ženy se jednou za měsíc zpovídají svým manželům. Na druhou stranu si obyvatelé užívají pouze šesti hodin práce denně, zdravotnictví je bezplatné a právo je jednoduše srozumitelné pro všechny.

Opět přitom platí, že neexistuje jasný výklad záměru této novověké knihy – podle některý jde o pojednání o ideálním státě, množí se však názory, že More Utopii psal spíše jako kritiku Anglie, a tak, opět, jako jakousi dystopickou satiru. Kniha znovu ukazuje, že rozdíl mezi utopií a dystopií je často velmi tenký a přímo souvisí s dobou, stylem a osobou daného autora. Pokud totiž daný autor ideální společností myslí například vládu filozofů a praktikování otroctví jako Platón ve své Ústavě (kolem 380 př. n.l.), jde stěží o koncept, kterému zvedne palec vzhůru majorita populace.

2) Jennifer Government

Díla, která varují před hrozbami levicového ražení, jsme tu již měli, existuje však i utopie zabývající se opačnou stranou politického spektra. Snad nejpopulárnější je z poslední doby kniha autora Maxe Barryho z roku 2003 jménem Jennifer Government, jež představuje noční můru každého státního úředníka.

Teprve druhá Barryho kniha se totiž zabývá takřka totální privatizací všech státních služeb v zájmu soukromých korporací. Po zrušení daní musí fiktivní americká vláda vystačit jen s velmi omezenými prostředky, které nestačí ani na přijímání nových zákonů, ani na pořádání voleb. Kdo chce vyšetřit zločin, musí řádně zaplatit buď omezeným vládním složkám, nebo privatizované policii (která se začíná blížit spíše žoldákům). Svět s touto vizí není zajedno, Spojené státy však ovládají celou západní hemisféru a pouze Evropa a Čína jsou označovány jako "socialistické státy". Aby nechyběl humor, lidé si jako příjmení začali dávat názvy svých zaměstnavatelů – vedle jmen jako je Billy NRA či Violet ExxonMobil je tak pochopitelné i jméno hlavní hrdinky, která je stále ještě zaměstnaná státem.

3) Konec civilizace

Možná nejrozpolcenější dystopickou četbou je Konec civilizace (Brave New World) z roku 1931. Zatímco jiné dystopie jsou snad až příliš okatou kritikou (My) nebo zůstávají přijatelné alespoň u části populace (Hvězdná pěchota), Konec civilizace nabízí dokonalý svět skoro pro všechny – promiskuita je normou, neexistuje jakýkoliv nedostatek, navíc však nikdo není trestán pro své názory, protože nikdo nemá jiné než žádoucí názory. Populace je zde rozdělená do několika kast od nejnižších dělníků po nejvyšší elitu, a jednotlivci jsou již před porodem upravováni tak, aby jim vyhovoval jejich budoucí život.

Zatímco nízká třída tak vyznává jednoduchou práci a minimum zodpovědnosti, elitě naopak vyhovuje absolutní moc a manuální prací pohrdá. A kdo má přece jen nějaké pochybnosti, tomu pomůže antidepresivum soma. Povětšinou jsou však všichni příliš zaneprázdnění nepřeberným rozptýlením, takže nebýt náhodného objevu Johna (přezdívaného Divoch), jednoho z obyvatel omezených rezervací pro "disizenty", nikdo by si svazujících mantinelů výchovy neuvědomil. Řada čtenářů Konce civilizace přesto zdejší svět považuje za utopii, a nikoliv výstražný příběh…

Jaká je vaše oblíbená utopická/dystopická četba, a přiklonili byste se k některé z možností nahoře? Vyjádřete se v diskuzi!

Ladislav Loukota