Hlavním hrdinou jakékoliv počítačové hry snadno a rychle? Avatarizace lidí je tady!

Hráč počítačových her, ať už je to „budování“, „dobývání“ nebo klasická střílečka, to hry vždy promítá svou osobnost. Ať už se schovává za avatara kačera Donalda nebo Donalda Trumpa.

Vědci z Institute for Creative Technologies University of Southern Califonia (USC) nyní nabízí hráčům počítačových her možnost nahrát do hry nejen vlastní tělo, ale dát k němu i svou tvář. Zmíněná instituce už „pustila do oběhu“ sadu bezplatných nástrojů, které umožní nahrát do hry skeny v podobě osobního avatara. „Digitální soubor nástrojů zahrnuje tři složky. Základem je získat 3D sken pomocí zařízení Microsoft Kinect, který má vysoké rozlišení a podání fotorealistického detailu. dále automatický software pro konverzi do prostředí fotorealistického třírozměrného modelu a simulační software, tzv Smart Body, který umožní postavu animovat a řídit,“ píše Anrew Good ve zprávě vydané USC. SmartBody zajišťuje pohyb, manipulaci, hýbání rtů, pohledy a další funkce v reálném čase. Popsané nástroje je možné si legálně stáhnout ze stránek USC. Hotový avatar ještě není dokonalý, zvládá základní pohyby i gesta, ale detailní mimika obličeje je zatím stále ve vývoji.

"Dáváme každému možnost se skenovat a zadarmo oživit ," řekl Ari Shapiro, jedna z hlavních postav projektu stojící spolu s spolu s Evanem Sumou a Andrew Fengem v čele výzkumného týmu zabývajícím se animaci postav. Rád by uvedl software ve veřejné doméně. Zajímá ho totiž, kolik tvořivých lidí nabídnutý software využije. Až doposud si bylo možno v rámci her vybírat pouze z předvolených masek, které sice jsou v poměrně široké nabídce, od komiksových postaviček až po holywoodské hvězdy, ale přece jen mnohý z hráčů by nejraději vystupoval sám za sebe. Mít nejen vlastní charakter, ale i vlastní podobu, zážitek ze hry výrazně zesílí. Shapiro a jeho kolegové zkoumají, zda lidé dělají různá rozhodnutí či mají různé emocionální reakce při hraní her s osobním avatarem. Jejich práce tak získává i psychologické-sociální kontext. Lidé se více z počítačovou postavou ztotožní a zřejmě ve hře upraví své chování a rozhodování.

Tím ale budoucnost personifikovaných avatarů zdaleka nekončí. Zájem o ně projevila armáda, která vidí využití například v komunikačních technologiích, kde by jednotliví operátoři mohli „vidět“ s kým komunikují. „Vidím revoluci v oblasti sociální interakce pomocí vlastního avatara 3-D jako prostředek komunikace,“ řekl Shapiro. Faktem ovšem zůstává, že avatar stále je přece jen pouhopouhým modelem. Nedokáže se radovat, byť se bezesporu pracuje i na emočních výrazech, a těžko říci, jak moc věrně ho bude jeho živá předloha řídit pod stresem, v rozčilení či úzkosti. Jak moc věrně bude schopna přenést své pocity z těla z masa a kostí do trojrozměrné počítačové vizualizace. Jestli přizná strach z porážky či deprese z neúspěchu. Vždyť počítačové hry nejsou jen o vítězstvích. Přes všechny nedokonalosti je ale představa vidět sebe samotného vtěleného do hrdiny počítačové hry velmi lákavá.

Topi Pigula