Mladí Češi jsou deformovaní. Ničí je hlavně počítačové hry a pornografie, tvrdí psycholog

Slyšíte často povzdech, že věci už nejsou takové, jaké bývaly? O proměnách hodnot si Martina Kociánová povídala v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 s psychiatrem Maxem Kašparů.

Martina: Co minulý rok přinesl a co zinkasoval?

Max Kašparů: Tak já se musím dívat na ubíhající čas ze tří pohledů. Jednak z pohledu osobního, protože mám určitý věk a pryč jsou ty časy, kdy od Vánoc do Vánoc bylo strašně daleko, když jsem se jako dítě nemohl dočkat. Dneska už jsou Vánoce skoro každý druhý den, protože člověku ten čas plyne rychleji. Takže minulý rok byl pro mě velmi rychlý.

Z druhého, psychiatrického pohledu narůstá počet negativních jevů u mladých lidí. Jsem až skoro zděšen z toho, jak nám v této zemi roste počet toxikomanů, a to nejen experimentujících, ale už závislých mladých lidí. Mohu to hodnotit z hlediska soudního znalce.

Třetí pohled je občanský – a toho se tady událo velice mnoho, protože my jsme součástí celého světa. A to, jak na evropské, tak na domácí scéně.

Martina: Minule jste zmínil, že žijeme bez studu. Kdo za to může? My všichni? Máme obvykle ve zvyku všechno svalovat na ty nahoře. Ale u duchovního svalovat něco na ty nahoře může být velmi zavádějící. Co nebo kdo stojí tedy za naší nestydatostí?

Max Kašparů: Je to otázka toho, kam se vlastně posunula celá společnost hodnotově. A také, kam člověk byl ochoten dojít v těch negativních hodnotách, co si ještě připustil.

Já to uvedu na jednom příkladu z praxe. Před dvaceti lety, pokud by mladý člověk kouřil třeba marihuanu, tak za mnou přiběhla celá rodina a byli úplně zděšeni, co se to děje, kam to s tím chlapcem půjde, jaké to bude mít následky. A prosím vás, pane doktore, dělejte s tím něco, ujměte se ho léčebně, ať už se to neopakuje.

Dneska ke mně přichází matka osmnáctiletého syna a na moji otázku, zda její syn fetuje, mi řekne, kdepak drogy, to u něj vůbec nepadá v úvahu. Marihuanu tu kouří, ale to není droga. A tak se ptám, a co pervitin, o tom nevíte nic? No, tak sem tam někdy, ale opravdu je to zcela výjimečně.

Z toho, co dřív třeba v této oblasti drog bylo silné negativum, tak dneska vidíte ten posun, ona už se z toho pomalu stala norma. Marihuana je přece norma a pervitin, když je jenom občas, tak to není nic špatného. Čili tady došlo k posunu. K posunu čehosi zlého na stranu čehosi únosného a možná po čase to bude dokonce pozitivum.

Dříve by se ta rodina styděla. To jsme u toho studu. Styděla se za to, že má v rodině toxikomana. Dnes je to přece normální a běžný jev, a je-li to takto v celém paneláku nebo v celé vesnici, tak se to stává normou.

A taktéž to máme třeba u slušnosti obecné. Vulgární slova, za to si dřív člověk vysloužil hanbu a ostudu. Já si pamatuji, že když jsem jako malý chlapec řekl nějaké neslušné slovo, tak dědeček mi říká, běž si vypláchnout ústa a pořádně. Protože sis je tímto slovem zašpinil. A zašpinil sis taky srdíčko. To byla určitá výchova k tomu, aby ani ošklivá slova nepadala.

Ale dneska už padají ošklivá slova z politické scény, ba z těch nejvyšších míst. A my už si na to pomalu zvykáme a jsou tací, kteří tomu docela fandí a říkají, tak je to správné, tak to má být, tak je to otevřené. Vidíte, že jak z pervitinu, z marihuany i z vulgarity se pomalu stává cosi normálního. A my se za to přestáváme stydět.

Martina: A řekněte mi, je to sešup morální, hodnotový, mravní, anebo je to vývoj?

Max Kašparů: Je to sešup. Protože vývoj může existovat, ale nemusí docházet ke zhoršení prostředí. Uvědomme si jedno. Jestliže se rozvíjíme technicky, jestliže se rozvíjíme ekonomicky, jestliže se rozvíjíme v možnostech cestování a v dalších pozitivních jevech, to přece ještě neznamená, že na úkor toho já můžu být člověkem neslušným, vulgárním, alkoholikem, toxikomanem jenom proto, že se společnost technicky někam dostala.

Jestliže se zkvalitňujeme po té stránce technické na straně jedné, tak bychom se měli ale také zkvalitňovat mravně, morálně a eticky na té straně druhé. Protože potom už my nebudeme ovládat tu techniku, ale ta technika bude ovládat nás.

Vždyť už to tady máme. Člověk, který není postaven na nějaké mravní, etické a morální hodnoty, tak podléhá všemu negativnímu, co je v té technice. Já to vidím i u mých klientů, kdy ten mladý člověk je u toho počítače sedm hodin denně na úkor studia a jiné činnosti. A když se ho zeptám, co tam sleduje, tak pouze dva pořady. Násilné hry a pornografii.

Ani násilné hry ani pornografie nezkvalitní jeho duši. Naopak povede to k setření hodnotového světa mladého člověka. A způsobila to ta technika. On není schopen vypnout ten počítač, naopak ten počítač ho ovládá. A to je právě proto, že jsme opustili morálně mravní a etické hodnoty, které se tady dřív propagovaly, i když se 100% nedodržovaly.

Martina: Přesto se obávám, že když nás v tuto chvíli někdo zaslechne, tak si řekne: „Ale měli zase plnou pusu mravních, morálních a etických hodnot.“ Řekněte mi, proč si tyto kategorie vysloužily všeobecné lehké opovržení?

Max Kašparů: Já jsem na toto téma, na které se ptáte, četl nedávno jeden článek od Tomáše Haase, který říká, že nejprve byly tyto hodnoty zesměšněny a postupem času byly dokonce vyloučeny ze společnosti. To zesměšnění byla první etapa k jejich likvidaci. A on tam říká, že dokonce Evropa nepřijala do své preambule, že náš kontinent je postavený na židokřesťanských základech.

Toho se prostě Evropa zřekla. Tady už vidíme, že to není záležitost našeho státu, ale že to je záležitost celého kontinentu. A že co je dobré a špatné, co je hezké a ošklivé, co je pravda a co je lež, tak o tom už si nerozhodujeme my sami, ale o tom už je rozhodováno za nás.

Co je to duchovní lenost? Proč se naše společnost vytrhla ze svých kořenů a hledá něco jiného? Proč na morální díry dáváme technické záplaty? Jak jsou tři základní hodnoty, kterými bychom se měli řídit? Co je důležitější než množství paragrafů? Přečtěte si celý rozhovor: