Historie tetování: Od egyptského dekorování k moderní rebelii

Fenomén tetování se na počátku 21. století rozšířil jako vysoce estetická a velmi častá záležitost především mezi mladými lidmi. Velmi se tak vzdálilo od svých historických kořenů, v minulosti totiž plnilo řadu odlišných funkcí. Pojďme se podívat, k čemu všemu tetování také sloužilo.

Rozmanitá historie tetování

Tetování jakožto permanentní úprava těla je známé už od 4. tisíciletí před naším letopočtem – svědčí o tom nálezy na mumifikované kůži. Konkrétně se jednalo o známého ledového muže Ötziho, který byl objeven v roce 1991. Právě na jeho těle se našlo celkem 61 různých tetování, především na nohou. Byla vytvořena pravděpodobně pomocí sazí či popela z ohniště. Přestože se Ötziho tělo našlo v italských Alpách, po celém světě jsou známé desítky dalších lokalit napříč tisíciletími, kde se tetování prováděla. A historie nejspíše sahá ještě dále – nejstarší nástroje určené k tetovacím účelům jsou staré až 12 tisíc let.

V Egyptě se dva tisíce let před naším letopočtem tetovalo hlavně z dekorativních důvodů, občas ale tetování zahrnovala i léčebné procedury, třeba při léčbě zánětu pobřišnice. Podobně tomu bylo v Samoi, polynéských ostrovech, odkud se pravděpodobně také vzalo slovo „tatau“, základ mezinárodního výrazu pro tetování. Tam se mezi generacemi přenášely i tradiční způsoby, jak se lidé navzájem tetovali – a tento bolestivý a zdlouhavý proces měl zásadní symbolickou hodnotu. Tetování obdrželi třeba budoucí náčelníci a znamenalo oddanost kmeni a kultuře.

Oproti tomu ve starověké Číně bylo tetování stigmatizováno a tyto praktiky příslušely především banditům či bývalým zločincům, a to především z preventivních důvodů – totiž aby varovaly ostatní, že tomuto člověku nelze věřit. Podobně se k tetování přistupovalo v antickém Řecku a Římě. Tam se vedle zločinců tetovali třeba i otroci na znamení toho, že jejich dluh byl splacen.

Vybojovaný trend

Evropská tradice samozřejmě navazovala na tu antickou, takže až do poloviny 20. století bylo tetování velmi okrajovou záležitostí – vyhrazenou především pro pracovníky v zábavním průmyslu, tedy různých cirkusů či putovních společností. Křesťanská mentalita nahlížela na tetování jako na barbarské praktiky. Ty postupně vymíraly, své místo měly pouze ve specifických prostředích – třeba u námořníků, kteří cestovali po světě a poznávali tedy rozličné kultury.

Námořnická ikonografie byla v první polovině 20. století dominantní, a i díky zlepšujícím se technologiím si tetování postupně vylepšovalo reputaci. Během druhé světové války se rozšířilo i množství vojenských a patriotických vzorů. Nejvýraznější zlom nastal v 60. letech, kdy se nechala potetovat řada alternativních umělců. Válečné motivy nahradily symboly míru, především v reakci na válku ve Vietnamu. Společenské rebelie v 70. a 80. letech tento trend prohloubily, zasloužila se o to především hudební scéna – a takový přístup trvá v podstatě dodnes.

Tetování se dostalo do mainstreamu takovým způsobem, že výrobci panenek své produkty zkrášlují právě tímto způsobem, a najít nepotetovanou celebritu je také stále složitější úkol. Zdá se, že nezávisle na sobě se formy permanentního zkrášlení lidského těla vyvinuly na různých místech světa; jejich rozšíření i styl se chlubí stejnou rozmanitostí jako funkce. Můžeme být jen zvědavi, jak se budou na současné trendy dívat další generace.