Co ovlivňuje vaši náladu a chování? Střevní bakterie!

Pomalu se ustupuje od zažitých představ, že veškeré psychické prožívání se odehrává v hlavě. Máme tendenci předpokládat, že když se nějak cítíme a něco si myslíme, je v permanenci pouze náš mozek, ovšem výzkumy z posledních let předkládají alternativní (a vlivné) návrhy, že bychom měli naslouchat i svému tělu. Konkrétně se podíváme na termín, jenž je v zahraniční literatuře označován jako „gut-brain axis“, tedy osa mezi mozkem a střevy.

Duše a tělo v rovnováze

Z biochemického hlediska je totiž centrální nervová soustava úzce spojena se zažívacím systémem, především díky vlivu střevní mikroflóry. Ta obsahuje až sto bilionů mikroorganismů, což desetinásobně převyšuje počet buněk v celém lidském těle. Mikroby se objevují krátce po narození a jsou klíčové pro zdravý vývoj imunitního systému. Navíc se zdá, že dokážou komunikovat s mozkem a do značné míry ovlivňovat náladu a chování.

V posledních letech nás tímto směrem nasměrovaly výzkumy provedené na myších a šimpanzích. Vědci vystavili čerstvě narozené myši stresu, když je každý den na několik hodin oddělili od jejich matek. Tento stres měl následně vliv na funkci střev a vývoj mikrobiotik, což zároveň způsobilo změny ve vývoji mozku. Takto obousměrný proces se následně potvrdil i u šimpanzů. Zdraví jejich střev totiž odráželo frekvenci sociálních interakcí – čím častěji si malí šimpanzi mohli hrát se svými druhy, tím zdravější a bohatší střevní mikroflóru měli.

Tato zjištění u zvířat vyšlapala cestu zkoumání fenoménu i u člověka. Dosud nejvýznamnější studii na toto téma publikovala Kirsten Tillisch se svými kolegy. Vzorek 40 zdravých žen rozdělili na dvě skupiny podle převažujícího typu střevních bakterií. Obě skupiny byly následně podrobeny magnetické rezonanci a dalším sofistikovaným metodám zobrazení mozkové aktivity. A, jak už nejspíš správně tušíte, rozdíly se skutečně ukázaly. Jedna skupina vykazovala výraznější funkční spojení mezi oblastmi mozku, které se týkají emocí a pozornosti. Což v praxi znamená, že mnohem více reagovala na negativní obrázky a projevovala se u nich úzkost a rozrušení. Náchylnost k silným emocím na základě senzorických podnětů tak výrazně korelovala s určitým druhem bakterií ve střevech. Výzkum nezjistil, jak přesně tenhle princip funguje, ovšem spojení těchto zdánlivě vzdálených částí těla je nepopiratelné.

Vejce, nebo slepice?

První výzkum tohoto typu ukázal, že nejen u zvířat, nýbrž i u člověka je spojení vnitřního prostředí a mozku zcela zásadní, ačkoli pro nás zatím téměř neobjevené. Další výzkumy na toto téma bezpochyby budou následovat, neboť už vás nejspíš napadla klíčová otázka: co bylo první? Určil vývoj střevních bakterií rozvoj různých částí mozku, nebo je tomu naopak? Jak už to někdy u vědy bývá, zatím jsme se dočkali pouze korelace, nikoli kauzality. Ať je však směr vývoje jakýkoli, jedno je jasné: tělo a ducha od sebe nelze oddělit stejně jako nelze zpochybnit roli jednoho ve fungování toho druhého. Nezapomeňme tedy srovnatelně pečovat o tělesnou i duchovní stránku.

Text: MS