Čím výše jste, tím více riskujete, dokázali vědci

Výška ředitelských kanceláří

Proč mají ředitelé společností kanceláře v podkroví či vysoko v oblacích ve skleněných chrámech byznysu? Z logiky věci to má jen nevýhody. V případě požáru mají nejdelší únikovou cestu a je takřka jisté, že spíše začne hořet pod nimi než nad nimi, což míru nebezpečí jen zvyšuje. Mají nejdelší cestu do práce a samozřejmě i z práce. Pokud nemají soukromý výtah, musí ho sdílet se svými podřízenými, kteří tak mají „kontrolu“, kdy šéf přichází do práce.

Přesto je výška – stoupající s výškou profesního postavení, jakýmsi způsobem důležitá a vyšší kanceláře vytvářejí dojem větší prestiže. Vždyť úplně dole je vrátnice. A dole či nízko nechce být nikdo. Ono to totiž zní tak nějak… nereprezentativně. Takže nejde ani tak o otázku praktickou, do hry vstupuje psychologie.

Makléři z přízemí

Když se lékaři z univerzity v Miami začali zajímat o rizikovost chování investičních makléřů, zaujala je nápadná korelace mezi zvyšující se mírou rizika a zvyšující se patrem v němž bylo rozhodnutí provedeno. Rozhodli se hypotézu – vyšší riziko bývá akceptováno ve vyšším patře – kterou vypozorovali na vzorku tří tisícovek manažerů zacházejících v rámci svých porffolií s více než půl bilionem dolarů – ověřit na dobrovolnících. Vedoucí studie Sina Eskeky tvrdí, že vyšší patro podvědomě vyvolává vyšší pocit moci. Dobrovolníci v rámci deseti testů s různou mírou rizika potvrdili, že ti, kdo se rozhodovali v přízemí, „jeli na jistotu“, zatímco ti, kdož se rozhodovali výš – například ve třetím patře – měli rozhodnutí mnohem rizikovější. Jak vyplývá ze studie publikované v Journal of Consumer Psychology, tak podobná korelace platí nejen v případě „finančních“, ale i senzorických rozhodnutí – například s ochotou ochutnat netradiční potravinu.

Jelikož se ale jedná o podvědomou reakci, její vliv se začne vytrácet ve chvíli, kdy je účastníkům tato zajímavá souvislost odhalena. Pokud tato situace platí obecně, je možná dobré brát ji v úvahu i u dalších profesí než jen u makléřů. Možná nechat si změnit vizáž u plastického chirurga, který má svou praxi ve vyšších patrech mrakodrapu nemusí být zase až tak dobrý nápad.

Text: Topi Pigula