Smrt a odkaz Boženy Němcové: Na jejím pohřbu chyběla řada mužů
Božena Němcová zemřela před půldruhým stoletím, přesto je její odkaz stále živý a proměnlivý. Za tu dobu se její dílo i život dočkaly zpochybňování i nekritické mramorizace. Kde je ale pravda?
V nedávných článcích jsme probrali původ Boženy Němcové, její vztahy s muži i osudy jejích dětí. Dramatické okolnosti života naší snad nejslavnější spisovatelky tím však nekončily. I kolem samotné smrti této velké ženy se točí několik otazníků – a ještě nečekanějších veletočů se dočkal její odkaz v následujících 150 letech. Boženě Němcové totiž nebyl dopřán klid ani po smrti.
ČTĚTE TAKÉ: DĚTI BOŽENY NĚMCOVÉ, MUŽI BOŽENY NĚMCOVÉ, TAJEMNÝ PŮVOD BOŽENY NĚMCOVÉ
Smrt v chudobě
Božena Němcová zemřela ve věku 41 let. Tedy – pravděpodobně, neboť ohledně přesného data jejího narození stále panují pochyby. Jisté však je, že poslední roky spisovatelčina života šťastné nebyly. Ve druhé polovině 50. let, kdy děti pomalu odcházely do učení, se manželé Němcovi hádali stále více, což vyvrcholilo jejím odchodem do Litomyšle v roce 1861. Tam chtěla spolupracovat s nakladatelem Antonínem Augustou, který projevil zájem souhrnně vydat její spisy. Pro chudou literátku se mělo jednat o zajištění obživy, jenže podle dochované korespondence se Augusta hlavně pokoušel její situace využít a na kvalitním díle se obohatit.
Koncem roku 1861 Němcová odjela s podlomeným zdravím do Prahy a v lednu následujícího roku zemřela. Podivně znějící diagnóza „všeobecná vodnatelnost“, kterou lékař Josef Podlipský označil jako příčinu smrti, toho sama o sobě moc nevysvětluje. Němcová v mládí onemocněla tuberkulózou a řada jejích budoucích zdravotních problémů byla ovlivněna důsledky této choroby. Po porodu nejmladšího syna Jaroslava navíc Němcová trpěla vleklými gynekologickými problémy, proto někdy bývá smrt připisována i rakovině dělohy. A samozřejmě se na jejím zdraví podepsaly i traumatické události jako smrt syna Hynka (právě na tuberkulózu), nešťastné manželství i dlouhodobý život v nuzných podmínkách.
I po smrti vydal Augusta několik děl Němcové bez jejích finálních úprav, což vyvolalo reakci jejího manžela Josefa Němce. Ten se následně velmi zasloužil o uchování spisovatelčina odkazu, vydání celoživotního díla a jeho počáteční popularizaci. Koncem 19. století na autorku zjevně několik dalších literátů navazovalo, ať už na její realistickou, či pohádkovou tvorbu. Během 20. století se její vliv ještě zvyšoval, avšak vývoj jejího masivního vlivu na uměleckou sféru je přece jen méně zajímavý než sledovat proměny chápání jejího života i díla různými ideologiemi.
Historické obraty
Už samotný pohřeb Boženy Němcové v roce 1862 byl velkou událostí. Účastnilo se ho mnoho vzdělaných žen, spousta mužů se však k uctění památky nedostavila. V následujících dekádách se projevovala rozpornost odkazu Němcové – na jednu stranu se zmiňovaly její neřestné avantýry, zároveň však byla považována za ctnostnou mučednici. Tato druhá linie postupně začala dominovat, částečně i kvůli špatnému svědomí postobrozenecké literární elity, jež se o strádající spisovatelku nepostarala v době nouze.
Glorifikace autorčina odkazu dosáhla vrcholu v rámci komunistické ideologie. Vzhledem k tomu, jak citlivě Němcová vykreslovala strasti lidových vrstev, byla v rámci myšlenek ministra školství Zdeňka Nejedlého (a za podpory vlivného novináře Julia Fučíka) považována za předchůdkyni myšlenek socialismu. Když po druhé světové válce dosahoval význam Němcové až kultických rozměrů, zareagovalo hned několik dekadentně satirických děl. Ty zlehčovaly seriózní poetiku především autorčina nejslavnějšího díla, Babičky. Většinu následujících dekád si však Němcová udržela výsostné postavení v dějinách české literatury.
Po sametové revoluci se na tomto stavu mnoho nezměnilo, přestože se její život a dílo otevřely novým a bohatším interpretacím. Na začátku 21. století se k Němcové obrací gender studies a feministická literární teorie, jež umožňují neotřelé čtení klasických textů – včetně těch pozapomenutých. To zahrnuje i postupné vydávání její bohaté korespondence, z níž se mimo jiné ukazuje, že dlouhé dekády démonizovaná postava Josefa Němce byla o poznání vrstevnatější a barevnější, než se dříve mohlo tvrdit. Buďme tedy rádi, že nám současné ideologické podhoubí umožňuje kritický a novátorský pohled na uznávané ikony.