Děti Boženy Němcové: Nejstarší syn tragicky zemřel, jediná dcera měla jizvy v obličeji

Jaroslav, Karel, Hynek a Teodora kolem své sedící matky Boženy Němcové v roce 1852. Zdroj: Wikipedia commons

Potomci Boženy Němcové rozhodně neměli lehký život. Sláva spisovatelky přišla až dlouho po její smrti a tři z jejích dětí se musely životem pořádně protloukat. Jaké byly jejich osudy?

Božena Němcová toho během svého krátkého života stihla hodně. Přestože se pravděpodobně nedožila ani 42. narozenin, vedle zásadní literární i buditelské činnosti (a mnoha nechvalně známých avantýr) zvládla zplodit hned čtyři děti. Jejich osud byl však leckdy podobně pohnutý jako v případě jejich matky.

ČTĚTE TAKÉ: MUŽI BOŽENY NĚMCOVÉ, TAJEMNÝ PŮVOD BOŽENY NĚMCOVÉ

Tragický osud nejstaršího

Nejstarší Hynek se narodil v roce 1838. Přestože byl výtvarně nadaný, svůj talent nestihl rozvinout – zemřel v pouhých patnácti letech roku 1853. Příčinou byla tuberkulóza, se kterou se několik měsíců potýkal, a aby byla tragédie kompletní, jeho matka se k němu dostala až několik dnů před smrtí. Toho podzimu totiž trávila čas s manželem a nejmladšími dvěma dětmi na území dnešního severního Maďarska. Hynkovým ošetřovatelem byl Vilém Dušan Lambl, jeden z Boženiných nápadníků – nedlouho po chlapcově smrti však skončil i tento románek. Zdrcená spisovatelka napsala své nejslavnější dílo Babička právě v období truchlení.

Kariéra v botanice

Karel se narodil roku 1839 a po smrti staršího bratra musel čelit velkým nárokům své matky. Zajímala ho botanika, vyučil se u známého zahradníka Josefa Fialy. V mládí s ním rodiče měli spoustu trápení, oddával se alkoholu, kuřivu a trpěl konstantním nedostatkem peněz. Postupně se stal učitelem v Táboře, nakonec se vypracoval až na ředitele pražského Zemského pomologického ústavu, který se zabýval studiem ovocných odrůd. Ze dvou manželství měl celkem sedm dětí. V jeho společnosti také dožil jeho otec Josef, sám Karel pak zemřel v roce 1901.

Nelehká dceřina cesta

Jediná dcera Boženy Němcové měla velmi těžkou pozici. V roce 1841 narozená Theodora, která si nechala říkat prostě Dora, se odmala musela starat o domácnost i hospodaření, v čemž její matka příliš nevynikala. Ta k ní byla velmi kritická, Dora musela snášet velké nároky z její strany, a to až do konce života – přitom to byla právě ona, kdo se o nemocnou a umírající Boženu nakonec staral. Dora trpěla i kvůli nevzhledným jizvám v obličeji, jež byly důsledkem v dětství prodělaného zánětu lymfatických uzlin. Zřejmě i proto se nikdy nevdala. Vystudovala francouzštinu a pracovala jako učitelka v Táboře a Jičíně. Ke konci života byla považována za zatrpklou, nepříjemnou ženu se smutným osudem. Na vině byla i nešťastná láska, pravděpodobně s jičínským starostou, jehož dítě musela tajně odnosit a odložit u cizí rodiny; malý syn však přesto v útlém věku zemřel. Theodora nakonec zemřela v roce 1920, přežila tak všechny své sourozence.

Mládí slaví úspěchy

Nejmladší Jaroslav se narodil o rok později než Dora. Stejně jako Hynek měl talent na malování, z finančních důvodů však studia v Mnichově nedokončil. Živil se proto jako soukromý učitel kreslení a fotograf v ruské Oděse. Stejně jako bratr Karel se věnoval i botanice a ve Vinnici (na dnešní střední Ukrajině) založil i výzkumný sad, kde vypěstoval nové druhy jablek, angreštů a dalšího ovoce. Na ruském území se vypracoval do řady ředitelských funkcí, osobně ho ocenil dokonce i car Alexander III. Studoval a pracoval také v Americe, a přestože byl ženatý, dětí se nedočkal. Zemřel v roce 1898 jako zřejmě nejúspěšnější z potomků Boženy Němcové.