Blíží se první transplantace hlavy živého člověka. Budeme nesmrtelní?

Na sklonku loňského roku italský neurovědec Sergio Canavero svět doslova šokoval oznámením o první transplantaci lidské hlavy. Nešlo však o zákrok na živém člověku, nýbrž mrtvole. Nyní se chystá k transplantaci na živém pacientovi.

Ačkoliv věda již dokáže úspěšně propojit nervy a cévy, na transplantaci hlavy stále pohlíží mnoho vědců a neurologů skepticky. Odbornou i laickou veřejnost pochopitelně zajímá, zdali se takto náročný zákrok může vůbec stát životaschopnou alternativou budoucnosti. Odborníci se tradičně dělí na dva nesmiřitelné tábory: zatímco někteří smýšlejí pozitivně, jiní si samotnou proveditelností nejsou tak úplně jistí. Pravdou nicméně je, že úspěšnou transplantací zásadní problémy rozhodně nekončí.

Odborný nesoulad

Například Richard L. Harvey, který působí na Northwestern University, shrnuje současný konsensus takto: „V tomto okamžiku by nebylo možné spojit mozkový kmen s páteřní míchou takovým způsobem, aby byly obě části funkční. Pokud by se tak stalo, člověk by ochrnul.“ Harvey tak nepřímo poukázal na aktuální stav, kdy se chirurgům stále nedaří pomoci pacientům s poraněnou míchou, natož úspěšně transplantovat lidskou hlavu. K tématu se vyjádřil také uznávaný profesor psychologie, neurověd a biologie Ralph Adolphs. Ten sice v úspěšnost zákroku věří, zároveň ale upozorňuje na mnohá nevyřešená úskalí. Problém přirovnal k uzdravení těžce paralyzovaných lidí, jejichž stav se – pokud vůbec – lepší velmi pomalu.

Lidský mikrobiom

Otázka úspěšné transplantace je jedna věc. Nikdo si zatím nedokáže dost dobře představit, co se vlastně s transplantovanou hlavou v novém těle vůbec stane. Tahle otázka je skutečně zásadní. Věda totiž dobře ví, že cizí části těla ovlivňují naši nervovou soustavu a způsob, jakým myslíme a jednáme. Otázkou tedy zůstává, zda spojení hlavy s novým tělem vytvoří úplně novou osobnost nebo zda zůstane původní vědomí nezměněné.

Tápání plné otazníků se pokusila poodhalit nedávná studie, s jejíž pomocí se vědci snažili dát dohromady představu o tom, jakým způsobem lidský mikrobiom ovlivňuje myšlení a cítění lidí. Dle předpokladů výsledky potvrdily, že duševní činnost může být ovlivněna silami mimo mozek. Na stres a úzkost mají kupříkladu přímý vliv střevní organismy. Je tedy stále nejasné, jak by se vypořádala transplantovaná hlava s cizorodými mikroorganismy.

Nové tělo – nový člověk?

Podle Ralpha Adolphsena by odlišné střevní bakterie způsobily velké rozrušení nebo změny nálad. Úspěšnou transplantaci by ostatně následovalo dlouhé období náročného zotavování, během něhož by se mozek (snad) začal přizpůsobovat novému tělu. Délka samotné rekonvalescence je odhadována na několik měsíců. „Stejně jako se učíte jezdit na kole, se budete muset naučit chodit a pohybovat rukama, a v tomto případě dýchat a regulovat váš srdeční tep,“ míní profesor Adolphsen.

Spojení hlavy s cizím tělem by zřejmě znamenalo výraznou změnu lidské osobnosti. Do jaké míry by transplantace naše psychologické rysy změnila, ale nikdo samozřejmě přesně neví. Mezi řadou příznivců se najde také nemálo odpůrců. Například Arthur Caplan z NYU School of Medicine označil transplantaci za šílenost. Podle amerického doktora bude mozek zaplaven přemírou chemikálií a signálů z nového těla, které jsou cizí a neznámé. „Nová integrace mysli a těla by nikdy nefungovala,“ míní skeptický Caplan.

Italsko-čínské duo

Sergio Canavero již dříve uzavřel spojenectví s Xiaopingem Renem, neurochirurgem z čínské Harbin Medical University, který transplantaci hlavy provedl na tisícovce myší. Po náročném zákroku začali hlodavci dýchat, pít a vidět. Žádná z operovaných myší však nepřežila déle než několik minut nebo dní. Pokusy na zvířatech budou pokračovat dál, protože ještě před samotnou klíčovou operací hodlají experti dané postupy aplikovat také na opicích. Termín operace zatím není znám.

Kdo je dárce?

Ačkoliv se zákrok uskuteční s největší pravděpodobností v Číně, dárcovství orgánů v této zemi paradoxně nepatří mezi rozšířené. Číňané totiž věří v reinkarnaci, a tak si svá těla bedlivě střeží. Dvěma odvážlivcům ale nic jiného nezbývá, protože lékařské komunity ve Spojených státech a Evropě kontroverzní zákrok nepovolily. Operace si mimo italsko-čínského dua vyžádá několik desítek dalších chirurgů a odborníků. Pokud Canavero a Ren uspějí, lidské možnosti překonají další neuvěřitelný milník. A kdoví, možná se dláždí cesta nesmrtelnosti.

Text: Petr Smejkal

​