Betlémská hvězda jako symbol zázračné změny

Velká a významná změna. I to může být zázrak. Pozitivní obrat v beznadějné situaci. Zvrat událostí, zvrat v čase. Jedna éra končí a druhá začíná. Takové zázraky se dějí poměrně často, a to jak v našich životech, tak v běhu dějin společnosti. Pro západní civilizaci je nejvýznamnějším časovým zvratem ten, který se udál na počátku „našeho času“, na počátku letopočtu, v domnělém roce narození Ježíše Krista.

Kdy přesně se Ježíš Kristus narodil, není známo. Pravděpodobně to bylo v roce čtyři až sedm před naším letopočtem. Jisté však je, že zrození Ježíše Krista symbolicky započalo novou epochu, dějinný zvrat a ten byl zvěstován a provázen úkazem, který tradičně nazýváme Betlémskou hvězdou. Co přesně byla Betlémská hvězda, ovšem také nevíme.

Byla meteorem, kometou, nebo supernovou? Anebo šlo o sérii astronomických jevů, jakými jsou například konjunkce Jupitera se Saturnem nebo Venuší, ke kterým opakovaně došlo v letech sedm až dva před naším letopočtem, tedy blízko doby, kam klademe Ježíšovo narození? S vědeckou určitostí nelze potvrdit žádnou z teorií, co ale tvrdit můžeme je, že nebeské znamení známé jako Betlémská hvězda je symbolem zvěstujícím „zázračnou“ časovou změnu, která se ve velkém udála na počátku našeho letopočtu a v malém se opakuje každý rok právě v období Vánoc.

Osud židovského národa

Někteří badatelé upozornili na skutečnost, že velká tradiční náboženství jsou téměř všechna spojená s nějakým konkrétním spojením Jupitera a Saturnu. Mojžíš, Buddha, Mohamed, Ježíš – jejich zrod provázela významná konjunkce těchto královských planet. Je možné, že i Betlémská hvězda, díky které se přišli chaldejští astrologové poklonit narozenému Spasiteli, mohla být jednou z významných konjunkcí Saturnu a Jupitera.

Mezi květnem a prosincem roku sedm před naším letopočtem, tedy blízko doby, do níž obvykle klademe Ježíšovo narození, se Jupiter, planeta králů, třikrát za sebou spojil s planetou Saturn, o němž si mnoho starověkých astrologů myslelo, že je spojen s osudem židovského národa. Pro hvězdopravce tato trojitá konjunkce mohla znamenat změnu krále v Judeji. Navíc konjunkce byla významná i tím, že byla pro příštích sedm tisíc let poslední ve vodním znamení Ryb. Ježíš, jako rybář lidí a přijímající křest vodou, symbolizuje přechod věku Berana ve věk Ryb, to je i pravděpodobný důvod celé rybí symboliky provázející Nový zákon i rané křesťanství.

Hvězda, která vítězí

Ryby jsou dvanáctým znamením zvěrokruhu a jejich moudrost spočívá ve schopnosti ponořit se do propasti nitra, to znamená do temné oblasti nevědomí, a vynést z ní duchovní poklady. Prostřednictvím ducha nabízí Ježíš Kristus lidstvu vykoupení. Symbol Betlémské hvězdy jako světla, které zázračně vítězí nad temnotu a nicotou nitra, je smyslem Vánoc a stojí za to si jej každý rok v tomto čase připomínat. Ostatně v roce sedm před naším letopočtem proběhla natolik významná výměna „králů“, že ovlivnila kulturu západní civilizace na dlouhých dva tisíce let a vypadá to, že bude ovlivňovat dále. Neboť věk stvořený trojitou konjunkcí z roku sedm před naším letopočtem stále trvá.

Text: Jiřina Köppelová