7 teorií, jak se AIDS mohl dostat mezi lidi

1. Cercocebus atys

V krvi mangabejů kouřových (Cercocebus atys), kočkodanovitých opice žijících na západě Afriky, koluje virus (SIV) nápadně připomínající virus (HIV) způsobující AIDS u lidí. Jenže u opic virus onemocnění nezpůsobuje. Virem HIV je v současnosti nakaženo asi 40 milionů lidí. Podle Jima Moora, který se otázkou patogenity a přenosu viru z opic na lidi zabýval v časopise American Scientist, došlo k přenosu opakovaně. „Na základě toho, že před polovinou 20. století nebylo v Africe dokumentováno AIDS podobné onemocnění a že podobné onemocnění se nevyskytovalo ani zhruba u 10 milionů otroků dovezených v 16. až 19. století z Afriky do Nového světa, se zdá, že k přenosu na lidi došlo poměrně nedávno,“ píše Jim Moore v překladu Vladimíra Plesníka. Zajímavé je, že s opicemi lidé přicházeli do styku po staletí, ale AIDS je nemocí posledních desítek let. Je tak vlastně záhadou, jak vlastně onemocnění, které ve své době nabralo rozměry epidemie, vlastně vzniklo.

2. Za AIDS může očkování

Za nejbizarnější teorii se považuje ta, že virus HIV vznikl v Africe při očkování experimentální poliovakcínou. Odpůrci jakéhokoli očkování by bezesporu zajásali a zároveň argumentovali nezodpovědností zdravotnického výzkumu a personálu, který „dovolil“ infikovat vakcínu virem afrických makaků. Tkáně z ledvin makaků se totiž běžně užívaly při výrobě a výzkumu vakcín. Vyznavači této teorie viděli jako důkaz souhru okolností: Kongo, Burundi a Rwanda byly země, kde AIDS vypukl, a zároveň země, kde probíhala velká studie zaměřená na poliovakcíny. Zatím se však ani přes molekulární rozbory nenašly důkazy pro podporu této teorie.

3. Nakažená opice a zraněný lovec

Mnohem pravděpodobnější způsob přenosu viru z opa na člověka je lov. Zraněná opice se bránila a svého lovce kousla. K tomu bezpochyby došlo mnohokrát, navíc s prudkou urbanizací Afriky mohlo dojít k tomu, že se nakažený vesničan mohl přestěhovat blíže k městu nebo se rovnou stal jeho součástí.

4. Infikovaná jehla

Další z hypotéz byla vlastně kritikou práce zdravotníků. Vycházela z možnosti, že jehly, jimiž byla odebírána krev opic, nebyly dostatečně sterilizovány, byly opakovaně používány a došlo i ke kontaminaci lidí. Nemoc se později začala mimo jiné šířit mezi narkomany pomocí „šérování“ infikovaných injekčních stříkaček, což ukazuje na to, že hypotéza není úplně nelogická. Jednorázové jehly sice takovémuto fatálnímu omylu mohou zabránit, ale v době vzniku AIDS zdaleka nebyly tak dostupné a chudé státy západní Afriky se stále potýkají s nedostatkem zdravotnického vybavení. Podíl zdravotnických středisek opakovaně používajících stříkačky nebo jehly bez sterilizace v některých afrických státech: „V letech 1997–1998 to bylo cca 18 % středisek ve státě Pobřeží slonoviny, 20 % v Ugandě, 40 % ve Svazijsku a 60 % v Čadu…. Roku 1916 jedna expedice při kontrole spavé nemoci léčila 89 000 osob v jedné oblasti Centrální Afriky pomocí pouhých šesti injekčních stříkaček,“ píše Moore.

5. Za všechno mohou kolonialisté

Belgická správa byla pro mnohé Afričany skutečným peklem, kde nechyběly pracovní tábory, které si hygienou ani vynuceným pracovním nasazením nezadaly s nacistickými. Chyběly jen německé vyhlazovací praktiky. Lékaři naprosto běžně používali nesterilizované nástroje včetně injekčních jehel.

6. Zoofilní přenos

Další z teorií, jak se mohl virus SIV z opic dostat do člověka a zmutovat na HIV, pracuje se zoofilními praktikami. Podle ní došlo k sexuálnímu spojení člověka a opice, aby se následně virus přenesl do lidské populace. I během styku mohlo dojít ze zranění, což je další možný faktor přenosu.

7. CIA i KGB

Samozřejmě se v době studené války objevily teorie o tom, že virus unikl z laboratoří tajných služeb a podle zaměření konspirátorů se jednalo jak o sovětské KGB, tak americké CIA. Faktem je, že KGB vedla na toto téma silnou dezinformační kampaň zaměřenou na dikreditaci USA v očích světové veřejnost. Akce měla krycí název Infekce.

Text: Topi Pigula