Ostnatý drát i export včel: Nejpodivnější způsoby, jak lidstvo měnilo klima

Bílá kráva Zdroj: Thinkstock

Poznejte patero nečekaných technologií, které proměnily tvář planety.

S postupující debatou nad změnou klimatu se čím dál tím více začíná mluvit o možnostech na pozitivní úpravu pozemského klimatu. Termín lidmi vedeného zásahu nese jméno „geohacking“ a spoléhá na propracované megalomanské vize, jež slibují zvrátit globální oteplování.

Za moderním sexy výrazem "geohacking" se však nemusí skrývat pouze vize jako z bondovek – lidstvo totiž jednoduchý geohacking praktikovalo dávno předtím, než se ho naučilo vyslovovat.

5) Ostnatý drát zklidnil Divoký západ

Ostnatý drát mají Evropané nejčastěji spojený buď s obrazy zákopů první světové války, nebo se zhruba stejně idylickými výjevy rozdělené Evropy pro změnu za války studené. Ostnatý drát však původně nebyl vyvinut proti lidem, nýbrž proti zvěři.

Jeho technologie byla patentována v roce 1867, čili v době bující kolonizace amerického "Divokého západu" osadníky. S kolonizací souviselo i využití pastvin – právě odtud ostatně pochází slovo "kovboj" čili původně "honák dobytka", nikoliv "pistolník", jak si dnes kovboje nejčastěji představíme.

Dobytek se skutečně po dlouhou dobu neobešel bez hlídání – rozměrné plochy spolu s minimem dřeva totiž zamezily efektivnímu stavění ohrad. Po roce 1867 ovšem došlo ke změně. Ostnatý drát, mnohem levnější a snadněji využitelný, navždy zklidnil poměry na amerického západu. Jednoduchá technologická změna otevřela oblast širšímu využití, většímu počtu osadníků a zvýšila tak i environmentální nároky na rozdělenou půdu.

4) Transport včel oživil pustiny

Včely byly součástí ekosystému dávno před lidským vlivem, přesto i ve včelařině nalezneme příklad primitivního leč efektivního "hackování" pozemské biosféry veskrze lidskou činností. A tentokrát již půjde o vědomý a vcelku kladný příspěvek klimatu.

Snaha o domestikaci včel sahá až do třetího tisíciletí před letopočtem, efektivního včelařství bylo však dosaženo až v od 19. století s příchodem umělých úlů. Ty mají výhodu nejen ve snazší správě, ale také přenosnosti.

Včely tak mohou být lidmi dopraveny do regionů, kde by bez jejich pomoci k opylování rostlin docházelo jenom obtížně a místní flóra by se tak omezovala sotva na plevel. Včel v opylování stromů a jiných náročnějších plodin ovšem používají horské oblasti Švýcarska, Kalifornie i další oblasti. Lidmi vedené včelařství tak výrazně pomáhá přírodě, jež by jinak byla na rostlinný život mnohem chudší.

3) Chemická hnojiva spasila lidstvo (na čas)

Jedna z nejznámějších a dnes i nejkritizovanějších změn, vyvolaných člověke, vznikla jako jednoduchý chemický postup známý jako Haber-Boschův proces, který v zásadě spočívá v extrakci dusíku z atmosféry a jeho přeměně na dusičnatá hnojiva. Těm od dob průmyslové revoluce vděčíme za několikanásobné zvýšení zemědělských výnosů. Svého času však především lidskou populaci zachránily před hladomorem – přirozený obsah dusíku, sloučeniny nezbytné pro růst rostlin, se v půdě koncem 19. století takřka vyčerpal a bez náhrady by dnes svět vypadal docela jinak, na lidské počty daleko pustěji.

Nyní, počátkem 21. století, se nadužívání hnojiv ukázalo i v negativním světle, a moderní debata ohledně negativního vlivu přílišného hnojení dusičnany jistě má svůj smysl. Těžko se však oponuje skutečnosti, že díky zavedení kombinace pesticidů a chemického hnojení se čtyřnásobně zvýšila zemědělská produkce a došlo tak ke zvýšení počtu světové populace z jedné a půl miliardy na miliard sedm.

Enviromentální dopad si domyslíte sami – bez moderního zemědělství je naše dnešní civilizace nepředstavitelná, ať už je to dobře, či špatně. Leč, jak psal už Mark Twain, vznešené ideje jsou pěkné, těžko se však dodržují s prázdným břichem...

2) Suezský průplav nezvratně poškodil Středomoří

Vodní stavby jsou jedním z největších přímých inženýrských děl, které byly zaměřeny na změnu ekosystému velkých ploch. Některé z nich – jako čínský Velký kanál – se datují až 2400 let do minulosti a s úpravami fungují dodnes.

Všechny však blednou před druhotným a sáhodlouhým vlivem Suezského průplavu. Na rozdíl od Panamského průplavu se totiž Suez obešel bez čerpadel, a umožnil tak snadný přesun ze Středomoří do Rudého moře jak lodím, tak i živočišným druhům.

Ačkoliv nebylo prokopání Suezu zamýšleno kvůli změně středomořské fauny a navzdory omezenému objemu je vliv Suezu i bez ohledu na zvýšenou námořní dopravu radikální. Migrace druhů z Rudého moře do Středozemního dokonce dostala vlastní kategorizaci jako Lessepsianská migrace a výrazně přispěla k ohrožení počtů původních středomořských živočišných druhů a zdejšího ekosystému. V současné době je známo na nepůvodních 300 druhů, které si lebedí ve středomořských vodách a vytlačují původní nájemníky i s jejich potravinovým řetězcem.

1) Raná deforestace z desetiny zavinila klimatické změny

Primitivní geohacking nebyl vázán jenom na vědomé projekty velkých mozků, ale vlastně přímo na lidskou přirozenost, jak ukazuje náš poslední příklad – masivní odlesňování, kterým podle některých vědců započal antropocén alias geologický věk lidstva (jiní vědci antropocén datují až na počátek průmyslové revoluce).

Stromy jsou přirozeným lapačem oxidu uhličitého. Čím méně jich je, tím více skleníkových plynů zůstává v atmosféře (dokonce přidávají něco navíc skrze své tlení). Růst lidské populace postupně ještě před příchodem průmyslové revoluce na Zemi připravil o stromy velké lány země.

Dnes si pod kácením stromů představíme především procesy v Amazonském deštném pralese. I kácení ve středověku, starověku či pravěku má však významný podíl na dnešní úrovni oxidu ohličitého v atmosféře – a tak zřejmě i na člověkem vyvolaných klimatických změnách – podle výpočtů skoro z celé desetiny.

Bez chemických hnojiv bychom dnes potřebovali cirka polovinu všech kontinentů pro nasycení mas, čili by došlo na ještě větší deforestaci. A možná že právě kvůli některým negativním „geohackům“ se v budoucnu budeme muset poohlédnout po těch, které vrátí Zemi do rovnováhy.

Ladislav Loukota