Vodní svět? Jaké jsou naše šance při globální povodni

Nedělní program Primy COOL pohostí i post-apokalyptický snímek Vodní svět z roku 1995. Svého času nejdražší film všech dob skýtá jednoduchou premisu – globální oteplování způsobí potopu biblických rozměrů a učiní ze Země planetu plnou vody, kde (skoro) neexistuje jediný kus suché půdy.

Nakolik je podobná vize realistická? Při počítání ohlédneme od faktu, že termín "globální oteplování" byl vlivem komplexnějších změn než jen zvýšené teploty vyměněn za méně jasný termín "klimatické změny", i od toho, že řada kritiků zpochybňuje lidský vliv na měnící se klima.

Ledu není dostatek

Stranou ponecháme i další nezbytné propriety Vodního světa. Navýšení hladiny moře o osm kilometrů by totiž vražedně zhustilo povrchovou úroveň atmosférického tlaku (atmosféra by měla méně prostoru). Stejně tak katastrofální by bylo i promíchání sladké a slané vody, jenž by zřejmě na dlouhou dobu zlikvidovalo většinu života i pod vodní hladinou. Ve skutečném Vodním světě by byla absence pevniny zdaleka nejmenším problémem hrdinů. Jak je to však s tím ledem?

Nejprve je třeba markantní zvýšení teploty. Současné vize mluví o zvýšení teploty o několik stupňů Celsia do konce století, což by drasticky změnilo celý ekosystém a na něm závisející formy produkce potravin. Takové zvýšení by však nebylo dostatečné za kompletní roztání antarktického kontinentálního ledovce. Průměrná teplota v Antarktidě nepřesahuje v žádném měsíci hranici na 0 °C a uprostřed kontinentu dokonce činí -57 °C. Některé části kontinentu sice tají, do roku 2500, dějiště Vodního světa, by to však při současných klimatických scénářích kontinent nestihl.

I to nyní ponechejme stranou a čistě kvůli honbě za utopenými kontinenty řekněme, že dojde i k navýšení teploty nad bod mrazu i v oblastech permanentně zamrzlých – třebas vlivem zřejmě nevyhnutelného tání Sibiře a zdejšího uvolnění rozsáhlých zásob metanu.

Kromě ledovců vysoko v horách jsou největší zásoby ledu uloženy v Grónsku a na již zmíněné Antarktidě. Odhaduje se, že existuje kolem 30 milionů kubických kilometrů světových zásob ledu, zhruba 26 milionů z nich je uloženo na Antarktidě, 87 tisíc pak v Grónsku, necelých 300 tisíc pak v Arktidě. Metoda měření je poměrně spolehlivá, stačí proskenovat zemi pod ledem pomocí radaru a cifru odečíst od výšky na ledovci. Jejich kompletní tání by pak vytvořilo cirka 26 milionů kubických kilometrů vody. Zhruba dva miliony kubických kilometrů tohoto ledu je navíc uloženo pod mořskou hladinou, nemělo by tedy na tání vliv.

O kolik by se zvýšila hladina? Při rozprostření na současných 361 milionů čtverečních kilometrů světových oceánu o... 63 až 75 metrů.

Markantní rizika

Jak ukazuje vizualizace ustoupených částí světa, podobná katastrofa by byla pohromou pro značné části civilizace rozložené v přímořských oblastech. Ze 148 milionů čtverečních kilometrů pevniny by moři ustoupilo zhruba 13 milionů (mimo Antarktidy). Množina uprchlíků je skoro nepředstavitelná, Země bez ledu má však daleko do vizí Vodního světa.

Pro navýšení vodní hladiny až k cípu Mt. Everestu by tak bylo potřeba daleko více vody, než kolik jí Země nyní hostí. Naše myšlenkové cvičení mohou nabourat pouze teze kreacionistických myslitelů, kteří ve snaze prokázat schůdnost biblické podoby (jejíž škála je podobná Vodnímu světu) uvažují o podzemních zásobách vody... Podobné teze však zjevně nelze brát v úvahu.

To však neznamená, že klimatické změny a tání ledovců, ať už vyvolané člověk či nikoliv, nepatří mezi jedno z největších ohrožení lidské rasy ve zbytku století. Ustupování vodě a klimatické dopady mizejících ledovců dávno nejsou záležitostí hollywoodských bijáků – mimo neblahou situaci Benátek k němu došlo i před týdnem ve Spojených státech, kde musela být vlivem odtání ledovce evakuována aljašská vesnice, jež byla nečekaně zbavena ochrany vůči silným bouřím.

Ladislav Loukota